Jaký pro mě byl "červencový experiment" a blogový plán na srpen

Je prvního srpna a vůbec mi nepřijde, že už je to měsíc od doby, co mě napadl "červencový experiment" - tedy psaní článků třkrát týdně, pokaždé s určitou tématikou. Záměrně jsem to limitovala měsícem, protože jsem to prostě chtěla zkusit. Chtěla jsem zjistit, jestli by mě takové psaní na konkrétní dny a většinou konkrétní témata bavilo a jestli jsem ochotná a schopná tomu věnovat tolik času. A docházím k tomu, že ano, ano a ano. Asi bych to přirovnala ke cvičení - občas se vám nechce jít, ale pak jdete a cítíte se skvěle. S těmi články jsem to měla podobně. Měla jsem spoustu chuti a spoustu nápadů, ale občas se mi pak do psaní nechtělo, ale sedla jsem si k tomu a pak už to šlo víceméně samo. Pomohlo mi to trochu si zorganizovat čas a být produktivnější a vnímavější. Jde to trochu ruku v ruce i s tím, že poslední víc jak týden jsem měla limitovaný internet a tím i počítač, a mám v plánu to vědomě omezovat i nadále. Prostě ten čas strávený na mobilu a počítači víc rozdělovat od toho, který strávím mimo něj...

Tím se každopádně dostávám k srpnu a k tomu, že bych v pravidelném psaní ráda pokračovala. A zase to "limitovala" jen na srpen, protože bych ráda, aby každý měsíc byl trošku "uzpůsobený" tomu, co budu dělat a kde se budu nacházet. Jsem teď ve vlaku, na cestě domů a čekají mě čtyři týdny ve jménu krátké dovolené, Letav, návštěvy Radanových rodičů a dalších malých výletů a setkání s přáteli a rodinou. Srpen tedy bude omezenější na recepty, protože na cestách asi nebudu mít možnost péct cupcaky a cheesecaky a další dobroty, určitě ale alespoň nějaké budou! Svatební téma nebude každý týden, ale prostě tehdy, když budu mít reálně o čem psát. Mám spoustu námětů na články od vás (uvítám další :)) a budu trávit čas aktivitami, o kterých určitě bude zajímavé psát a vás by zase (snad) mohly bavit číst :).

Články tedy zase budou vycházet v pondělí, čtvrtek a sobotu/neděli s tím, že se může stát, že občas to možná bude spíš takový "foto-report", než sáhodlouhý text. Těším se moc a těším se, že u toho budete se mnou :).

Co plánujete v srpnu vy? :)

... a na závěr ještě malá pražská gastrotour. Chodila jsem pěšky vkuse sem a tam po (širším) centru, z podniku do podniku a moc jsem si to užila... Navštívili jste některé z těchto podniků? Který je váš nejoblíbenější? Nebo máte jiné favority? :)

Dopoledne jsem trávila s jednou moc sympatickou slečnou v kavárně Ivety Fabešové na Belgické. A bylo tam krásně a příjemně! Měla jsem malinový mousse s bílou čokoládou, kamarádka mangovo-kokosový mousse a oba dortíky byly vynikající. Lehké, vláčné, svěží. A cappucino výborné! Příště zkusím nějaký z těch čokoládových :).

Oběd jsem si nakonec dala v sushi-time, pad thai, ale nefotila jsem to, ani nevím proč :). Každopádně na další kávičku a limonádu jsem zašla do své oblíbené Styl&Interiér na Vodičkové. Limonádu z lesního ovoce, s vanilkou a badyánem mi doporučila servírka a strefila se mi do chuti. Na výběr jich tam mají asi osm a všechny zní moc zajímavě a chutně... Jen cappucino mi tentokrát moc nechutnalo, i když ten roztomilý hrneček to zachraňoval :)).

Dobroty z Prague Food Festivalu (2015)

Sedím tu u nás na zahradě na takovém "meditačním kamenu" nebo soše chcete-li, a konečně se pouštím do psaní článku o tom, co jsme včera se setřenicí Kristýnou ochutnaly na Prague Food Festivalu. Dneska to celý den oddaluju, jakoby to snad byla nějaká povinnost, jako když jsem se třeba učila na zkoušku a nechtělo se mi... Tak jsem se v mezičase koukla na seriál, volala s Radanem a prohlížela si staré fotky v počítači... V poslední době mě psaní blogu ohromně baví. Žiju, vnímám, najdu nějaký "zdroj" ve mně a pak skrz něj píšu a jsem v souladu se vším, co píšu. Dneska se takto ale necítím. Dneska mnou prochází jedna myšlenka za druhou a často se na nějaké z nich zaseknu a strašně ji (se) prožívám. Přijde mi legrační to zároveň pozorovat :).

Ale přecejen. Chvilku svou dnešní (ne)přítomnost budu věnovat festivalu. Byla to má třetí návštěva za posledních sedm let a druhá v prostorách Hradu. Letos to tak hezky vyšlo, že jsem zrovna měla naplánovanou cestu domů a Kristýna se tam taky chystala a tak jsem se k ní přidala. I když bych šla i sama - ve dvou se to lépe táhne, že jo :).

Nejdřív jsem si doma vyfotila svůj "outfit" :). Tentokrát jsem si od maminky Leničky vypůjčila jen kalhoty. Většinou doma v ČR nosím jenom Leniččinu garderóbu, protože si s sebou z Osla skoro nic nevozím a taky se mi její oblečení líbí ... občas si nějaké pak odvezu i s sebou ... třeba ZROVNA TEĎ jsem Leničce posílala tuto fotku a ona mi napsala, že mi ty kalhoty moc sluší a můžu si je nechat ... tak takto nějak to funguje :D.

... a teď už přeskočím několikahodinovou cestu do Prahy, i hodinu a něco, co jsem měla v Praze jen pro sebe, předtím, než jsme se s Kristýnou potkaly a vyrazily na Pražský hrad.

Hned za vchodem nám sekuriťáci zkontrovali tašky, jestli v nich nemáme nějaké jídlo a pití. Pití jsem měla a tak jsem se rychle snažila vypít, aby tu flašku nemusela vyhazovat, zrovna to byla nějaká ochucená voda z Marks&Spencer ... dostaly jsme příbory, mapku a každá deset grandů + deset navíc, které jsme si rovnou koupily. Nejdřív jsme se snažily všechny stánky obejít, aby nám "nic neuniklo" a neutratily zbytečně za něco, co zas tak nechcem...


Procházely jsme kolem Secret of Raw ...

Domácí koprovka se zeleninovým knedlíkem, citronem, brusinkami a makadamovou šlehačkou ...
ještě, že mám teď u sebe ten program :)).

Víkend v Jeseníkách - Jak jsme chodili s hůlkama, smáli se a (ne)mířili slovy přesně :)

Ještě teď mě bolí celé tělo. Ale je to bolest, která proudí celým mým tělem a mění se na radost.

Minulý víkend jsem strávila v Ostružné v Jeseníkách. Lenička společně s dvěma dalšími lidmi spolupořádala "zážitkový víkend s nordic walkingem". Ty dva/tři dny se toho ale dělo daleko víc, než "jen" chůze s holemi, a nemluvím nutně o zážitcích, jako spíš o nějaké energii, která tam proudila. Téměř vždycky, když se pouštím do popisu nějakého pocitu nebo prožívání, uvědomuju si, jak jsou slova omezená. A taky, že to zároveň zní tak nějak tajemně nebo spirituálně a ... vlastně nevím, proč mám teď potřebu to nějak pojmenovávat... Takže jdu dál, k něčemu konkrétnímu a "hmatatelnému", a nebudu se zbytečně zasekávat na nějaké myšlence :). 

Den první - příjezd, výšlap do Branné a borůvkové knedlíky

(10,752 kroků, 8,2 km)

Do Ostružné jsme přijeli v pátek ráno, i s mojí sestřenicí Kristýnou. Už roky jsme spolu nestrávily tolik času pohromadě a moc jsme si to užily. Vlastně jsme skoro celý víkend byly a chodily spolu. Nachozené kilometry jsme začaly počítat hned po příjezdu, protože jsme se vydaly do nedaleké Branné s vidinou příjemné masáže. Cesta lesem byla dechberoucí. Chvíli jsem jen tak byla. Pozorovala prostor ve mně i okolo mě. 

Cítím se příjemně na cestách, kde je spousta kamenů, srázů a tak, protože samotná chůze je pro mé ego docela nuda... Moje maminka je cvičitelka nordic walkingu a já přitom s těma hůlkama šla teprve potřetí v životě. První dvě cesty mě nebavily, protože jsem vůbec nepochopila techniku a vlastně ani význam nějakých hůlek. V momentě, kdy jsem ale přišla na princip, došlo mi, jaká je to paráda, jak se jde jednodušeji a hlavně jsem cítila, jak zapojuju i ruce a horní polovinu těla. 

Nebojte se fotit v noci!

V posledních pár dnech píšu neustále za pochodu. Teda za jízdy. Od té doby, co jezdím domů do ČR jen na návštěvy, tak si toho vždycky naplánuju tolik a pak neustále pendluju. Takto jsem včera "pendlovala" do Prahy s dvouhodinovým zpožděním a dneska zase jedu zpátky, abych hned zítra brzo ráno vyrazila do Jeseníků. Ale o těch příště.

V Praze jsem se včera kromě kafíčka s kamarádkou zúčastnila workshopu, který pořádal Olympus.  K němu jsem se dostala docela velkou náhodou. Když jsem si po Vánocích kupovala nový foťák, neměla jsem jasnou představu o tom, že to musí být Olympus Pen. Nakonec jsem se ale rozhodla pro něj, protože mi v poměru cena-výkon-design přišel nejlepší. A stále si myslím, že je. No ... a pak šel čas a já si všimla, že na instagramu existuje #mujolympus, který jsem pak čas od času k nějaké fotce použila... A asi před týdnem mi sympatická Míša poslala pozvánku na workshop nočního focení a já jsem zrovna doma a tak jsem s velkou radostí a nadšením mohla jít. Já vím, je to trochu stroze napsané, ale vlastně to není až tak podstata tohoto článku :).

Káva a ještě něco navíc. Canall. Can all.

Včera večer jsem přijela domů a hned dnes kolem poledne jsem zjistila,  že celkem malé hanácké město Prostějov začíná ožívat ve formě zajímavých a originálních podniků. Nedá mi to, a jeden z nich vám představím. Jmenuje se Canall a když do něj vejdete, budete si připadat jako v hipsterském ráji. V tom nejlepším slova smyslu.

Canall byl otevřený teprve před dvěma týdny a myslím, že už teď má slušně našlápnuto. Přiznám se, že když mi asi před týdnem přišla notifikace na facebooku, abych jejich stránku lajkovala, ignorovala jsem ji. Ale pak jsem se k ní nějak vrátila a proběhlo mi hlavou, že to vypadá moc zajímavě. Takže když dneska Lenička navrhla, abychom se tam stavili, byla jsem nadšená. A pak ještě nadšenější, když jsme vešli dovnitř. Berlínský hipsterský styl jak vyšitý. V Prostějově. Dokonce jsem si hned vybavila svůj oblíbený oslovský Laundromat.

Co je na Canall pravděpodobně nejpodstatnější jsou jeho majitelé. Jeden mladý muž a jedna mladá žena, kteří oba hýří obrovskou energií a nadšením pro věc. Chtěli vytvořit něco jiného, něco osobitého, něco autentického. Něco jejich.

Like from my diary VIII: Dá se najít štěstí?

Byla jsem se projít. Venku svítilo slunce a teploty byly skoro jarní. Takový ten den, kdy by byla "škoda" nejít ven.

Chodila jsem po místech, kde jsem strávila svoje dětství a dospívání. Prožila jsem si v duchu, jak se snažíme po stopádesáté ten irský step dát konečně všichni do rytmu. Stála jsem na tom stejném místě, kde jsem ve 13ti dostala svou první pusu a ten charismatický (tehdy) patnáctiletý Slovák mi pak daroval svůj nejoblíbenější šátek. Představila jsem si sebe coby šestnáctiletou, kdy jsem dostala své velké sólo na skladbu z Labutího jezera a ohromně to prožívala. Pamatuju si první pohledy kluka, který mi zásadně ovlivnil život.

Vybavila jsem si všechny tyhle momenty a všechny jsem je sebou nechala projít. Dnes už jsou to spíš jen pocity, nějaká energie, nic z toho už ve své podstatě neexistuje. Tak jak si to pamatuju já, můžu vnímat opravdu jen já, přestože se mnou bylo spoustu jiných lidí, kamarádů. Každý si vytváříme vlastní realitu, resp. formu reality.

My week in pictures VI + recept na Mrkvové Cupcakes/Muffiny

První článek v novém roce. 

A než jsem se odhodlala napsat i jen tuhle větu, trvalo mi to asi hodinu. Mezitím po očku koukám na televizi, zrovna dávají "Ghost", ještě nikdy jsem to neviděla. Taky jsem volala přes facebook Radanovi, který se mě, stejně jako téměř každý den, nezapomněl zeptat, jestli "už píšu nějaký ten článek?" :) Za chvilku začíná další film, na který jsem chtěla kouknout, tak jsem zvědavá, jak dlouho mi to nakonec potrvá. Ale .. teď už jsem se rozepsala, tak by to mělo být v pořádku.

Přestože mám různě po papírcích několik receptů, které jsem sem chtěla popřidávat, rozhodla jsem se s jejich uveřejněním počkat. Chtěla bych je všechny upéct a nafotit ještě jednou.

Tento týden jsem si pořídila nový foťák, ze kterého jsem nadšená. Focení s ním je trošku "jiné kafe", než focení mobilem. A tak jsem si říkala, že jako první článek s ním bude právě "můj týden ve fotkách". Nebo spíš "vybrané dny ve fotkách" :).

.. like from my diary IV. - o létání a o "problémech"

Sedím v regiojetu směr Olomouc, čekám na stewardku, až si budu moct objednat čerstvý mátový čaj a celozrnný croissant se šunkou a sýrem a těším se domů. Vždycky se těším domů a naštěstí mám možnost jezdit často. Kdyby mi před dvěma a něco lety někdo řekl, že pro mě bude letadlo docela "běžný" dopravní prostředek, asi by se mi to nějak nezdálo. Fakt je ten, že jsem si ale létání letadem zamilovala. Ty dvě hodiny, co v něm strávím, se nikdy nenudím, ten "nadhled", co z toho letadla mám, mě vždycky nabije a osvobozuje. Od sebe samé. Od mých myšlenek, které jsou v konečném důsledku jedinou významnou překážkou v čemkoliv, protože se rozhodnou vidět věci jako "problém". Vždycky, když mám pocit, že něco nejde, že to neumím, že je to moc těžké a nebo že se mi do toho nechce, tak se snažím si uvědomit, že jsou to jen myšlenky, které jednoduše naskakují a snaží se současnou situaci spojit s něčím, co už "znají", tím pádem je to začarovaný kruh, ze kterého se snažím vyjít ven, protože cítím, že všechno je v pohybu, život plyne a vyvíjí se a nic není stejné a hlavně všechno je takové jaké je (to je mé oblíbené "motto" :)) a je na nás, jestli to budeme vidět jako problém a nebo jako "pozitivní proces plynutí" (tedy, že se (z toho) naučíme něco nového.) Když se na to začnete dívat takto, najednou vám bude připadat "zbytečné" mít problémy a překážky.

Teda .. Radan by vám mohl vyprávět, jaké já mívám "problémy", třeba že bych "chtěla umět hezčí cupcaky a je to hrozně těžký a vůbec to není jednoduchý a je to katastrofa." .. chápete, ne? Ale pak se vždycky snažím poslouchat, jako s tím "nadhledem" a dojde mi, že když chci umět hezčí cupcaky, tak to prostě a jednoduše musím trénovat a zkoušet. A bum, je po problému. Než přijde další podobného rázu :)

Ráda se vracím domů, protože trávit čas s mojí rodinou mi přináší obrovský zdroj energie a motivace. Moji rodiče jsou dokonalým příkladem toho, že začít postupně "měnit" a "bourat" ten začarovaný kruh problémů a negativity a snažit se žít v "přítomném okamžiku" se dá v každém věku. 

Tento týden, co doma strávím, chci hlavně vidět několik svých kamarádek, chci trávit čas s rodinou a chci péct, péct, péct a zkoušet. Takže se snad můžete těšit na nové recepty. Těším se i já.

.. zrovna mi dorazil ten croissant. Jdu si ho sníst. A s vámi se pro teď loučím :).

Kouzlo Vánoc ?

Je zvláštní, že se vždycky tak těšíme na těch pár hodin v roce a ony tak rychle utečou. A nejen těšíme, ale i připravujeme. Už týdny před Vánoci například pečeme x druhů cukroví a pečeme ho hlavně hodně, jednoduše "aby bylo", neuvědomujíc si v tu chvíli, že ho tím pádem budeme dojídat ještě koncem ledna, když už to s Vánoci nemá nic společného. Taky často používáme fráze jako "až budou Vánoce", "tohle je na Vánoce", "počkej s tím do Vánoc" a ony potom ty Vánoce jen tak přeběhnou, že většinu těch plánovaných věci prostě "nestihneme". Příprava na Vánoce nás stojí tolik stresu, práce, nervů a myšlenek na to, co všechno "stíhnout" musíme a hned, co je "po" si zpětně uvědomíme, že jste si je vlastně ani "nestihli" užít. Přitom by stačilo tak málo - zastavit se a být vědomý.

Když jsem byla malá, milovala jsem Vánoce. Milovala jsem všechny naše malé rituály a tradice, poslouchání za dveřmi, jestli už přišel Ježíšek, milovala jsem, že každý rok zdobíme borovici a když potom tatínek poprvé přinesl smrk, nafukovala jsem se že už to není "jak zase" (to je mé oblíbeného spojení vyjadřující něco, co se opakuje :)), protože jsem vždycky potřebovala něco, co jsem znala. Milovala jsem ale i ty okamžiky, co jsem si neuměla vysvětlit. Třeba jedny Vánoce jsme jako každý rok jeli na Štědrý den k babičkám na návštěvu a když jsme se vrátili, světýlka na stromečku a na balkoně byly rozsvícené a dveře od balkonu pootevřené a dárky pod stromečkem. Vůbec mi tehdy nedošlo, že se rodiče domluvili s našimi sousedy, aby tohle všechno udělali a já si tak myslela, že u nás doopravy byl Ježíšek :). Zanechalo to ve mně tak silnou vzpomínku, že jednou chci něco podobného připravit svým vlastním dětem.

Od té doby, co jsem "vyrostla", jsem se vždycky snažila, aby Vánoce u nás doma byly "dokonalé". Hlavně ve smyslu, aby jsme se ani náznakem nepohádali, aby jsme za každou cenu trávili veškerý čas spolu, hlavně aby to a ono ... v posledním letech, a letos obzvlášť, mi ale došlo, že každý den je dokonalý právě v tom, že je prostě takový jaký je. Že není potřeba ulpívat na nějakých představách "jak by to mělo být" a potom být naštvaní a smutní, když je to jinak .. a světe div se, když to takto začnete vnímat, tak je všechno dokonalé a krásné takové jaké to je. A letošní Vánoce opravdu krásné byly. Ve všech jeho formách. A co víc, ještě přece neskončily :).

Doufám, že i vy všichni prožíváte krásné Vánoce! 

jeden stromeček (nebo strom?) vevnitř a druhý na zahradě
takto večer je to krásný pohled :)

moje sestřenice a bratr :)

My week in pictures III.

Třetí článek v řadě a další fotky. Nerada bych, aby se z blogu stal jen takový sborník mých fotek, které náhodně nachytám počas týdne, ale fakt je ten, že momentálně se všemi mými přesuny sem a tam je tohle asi nejlepší "řešení". Ale už jsem zase zpátky v Oslu a nějaký ten měsíc se asi nikam nehnu a tak nebudu mít žádnou objektivní výmluvu "proč nejde napsat regulérní článek". :)

Jsem ráda, že jsem zase v Oslu. Pomalu, ale o to jistěji začíná být zima (třeba teď když tohle píšu jsem schoulená v teplé měkké fialové dece, kterou jsem včera koupila na Radanovo přání. S jeho dnešním vysvětlením, že teď začíná období, kdy venku bude zima, ale ještě se netopí, to najednou dává větší smysl.), ale alespoň mi to dává (i) podvědomý signál, že je čas začít tu opravdu žít a nebýt tu v podstatě jen jako turista. Takže se těším na práci a na všechno, co se v ní můžu naučit a těším se na první vydělané peníze, za které si koupím třeba permanentku na nějaké lekce tance a nebo třeba nějaký hezký kousek oblečení z kolekce Olsen twins pro Bik Bok. A nebo nějaké nové "nářadí" do kuchyně. A nebo si zajdu do kina (v listopadu jde do kin nový film Richarda Curtise (Love actually, The boat that rocked) "About time", tak to bych ráda viděla) ... No, doufejme, že to bude už opravdu brzo :).

Na co se tento podzim těšíte vy?

EN: Third blog in the row and it is only pictures again. I would not like this to be a habit, that the only thing on my blog would be this kind of articles but the fact is that I have been traveling a lot in the past weeks so I thought this is the best "idea". But now I am back in Oslo and it seems I will not be leaving for some months so from now on I do not have any objective reason "why not to write regular blogs" :).

I am glad to be back in Oslo. It is slowly (but surely) becoming to be cold (right now, as I write this article, I am covered in soft, warm purple blanket which Radan asked me to buy few days ago. Today he explained to me that this is the time of year when outside is cold already but the heaters are still not working. So right now the purchase of that blanket makes more sense.) As it gets cooler, I am feeling more and more ready to start living here properly. So I am excited for work and all the things I could learn, I am looking forward to earning money and that I will be able to buy dance lessons, or some piece of clothes from the new collection of Bik Bok designed by Olsen twins. Or I will buy something nice for my kitchen, or I will go to cinema (I am excited to see new movie from Richard Curtis "About time" which is airing in the beginning of November) ... Well, I hope it will be really soon. :)

What are you looking forward to this fall?

-------------------------------------------------------------------------------------

Sweet melange on facebook

Sweet melange on foodblogy.cz

-------------------------------------------------------------------------------------

My week in pictures II.

Tento týden, co právě proběhl, byl dost nabitý. Především cestovně. Během šesti dnů jsem tam a zpátky dala Prostějov - Brno - Bratislava - Zlaté Moravce - Spišskou Novou Ves - Zlaté Moravce - Brno a znovu Prostějov. Původně jsme do toho chtěli s Radanem vtěsnat i Vídeň, ze které právě teď letí zpátky do Osla, ale nakonec jsme si řekli, že tu necháme na příště. Když jsem se teď před chvílí prodírala fotkama z tohoto týdne, zjistila jsem, že jich mám mnohem méně, než jsem předpokládala. I tak se ale s vámi chci o ty co mám podělit, protože můj týden byl opravdu krásný. Jaký byl ten váš?

EN: This week was really busy. Especially with traveling. In 6 days I got to go from Prostějov to Spišská Nová Ves across Bratislava and Zlaté Moravce and back. I know we are still speaking "only" about Czech Republic and Slovakia but still. Me and Radan were planning to go also to Vienna today (Radan is flying back to Oslo from Vienna just now) but then we decided we will go another time. When I was looking at the pictures from this week few hours ago I was surprised that I do not have as much of them as I first thought. But I still want to share the ones I have because my week was truly beautiful. What about yours?

Facebook page

Foodblogy

My week in pictures I.

Jsem přesně ten typ holky, ze které si spoustu lidí v dnešní době dělá srandu. Fotím každou maličkost a fotím především jídlo. A samozřejmě "jdu s dobou" a tak všechny ty fotky "tahám" přes různé filtry na instagramu. Spoustu těch fotek ale nakonec nikam nepublikuju a tak jsem se rozhodla, že si založím takovou (ne)pravidelnou rubriku na blogu, kde vyberu ty "nejlepší" a krátce je popíšu. Některé z nich jsou už přecejen i na facebookové stránce blogu nebo na mém profilu, tak doufám, že vás nebudu nudit. Tady jsou :)

EN: I am exactly the kind of girl that many people make fun of nowadays. I take pictures of nearly everything and my specialty is (of course) food. And sure, "I am going with the flow", so I use instagram filters frequently. However, I do not post many of those pictures anywhere so I decided that I set up a (non)regular section on this blog where I post "the best" ones and briefly describe them. Still, some of the pictures you may have seen on facebook page of the blog already so I hope I will not get bored. Here they are. :)

Všechny cesty vedou na Letavy

Čierna Perla je "hlavní nápoj" Letav už 3 roky. Chutná všem.
Je to sladké rybízové víno a věřte mi, lepší jste ještě neměli.
Letos bylo obzvlášť vynikající. 

S napsáním tohoto článku jsem si dala na čas. Ony totiž Letavy, o kterých chci dnes psát, nejsou jen takovou nějakou událostí, která se dá sepsat jen tak mimochodem za jakýchkoliv okolností. Je potřeba, aby na to dozrál čas. Tak jako kdysi musel dozrát čas pro mě, než jsem se na své první Letavy vydala.

In the sky

Zatímco píšu tyto řádky, sedím v letadle a cestuju domů.  Je to teprve asi měsíc, co jsem do Osla přijela a už zase jedu domů :). Není to ale proto, že bych si snad rozmyslela život tam. Naopak si ho, i přes mírné a snad přirozené obavy, užívám víc a víc. Třeba díky večerům jako byl ten nedávný u jezera Sognsvann s partou lidí pocházejících z celého světa, kdy každý jeden z nich má zajímavý životní příběh. Nebo kafe s jednou českou blogerkou už pár let žijící v Oslu, která je krásná, milá a neuvěřitelně inspirující. Anebo prostě jen díky každému dnu stráveného s Radanem, protože po jeho boku je úplně jedno, kde se člověk nachází.

Teď ale jedu zase domů, protože mě od soboty čeká týden plný tance, úžasných lidí, objetí, úsměvů, kultury a štěstí. Chystám se, společně s Radanem, na Letavy – původně LEtní TAbor VYtvarníků, který se postupem let rozšířil o mnoho dalších kreativních dílen. Právě tady jsem před dvěma lety poznala Radana. A tak jim vlastně vděčím za to, že mě dostaly tam, kde právě jsem.

Letavy se odehrávají na konci světa, kde se nějaký bezdrátový signál hledá jen stěží, ale kdyby se přece jen podařilo, budu aktualizovat facebookovou stránku blogu https://www.facebook.com/SweetMelage . Pro teď se s vámi loučím, mějte se krásně :) 

EN: While I am writing these lines, I am sitting in a plane and traveling home. It’s been only month or so since I arrived to Oslo and I am heading home again :). Well, it is not because I made up my mind and don’t want to live in Oslo anymore. It’s the opposite actually, even though I have my little concerns but I think that’s pretty natural. But I love living in Oslo, for example thanks to amazing nights such as the one few days ago with a great company of people from all over the world by the lake called Sognsvann. Or thanks to coffee with Czech blogger living in Oslo for a while who is incredibly nice and inspiring. Or just because I can spend every day with the love of my life and with him I do not really care where I am.

But I am going home now because from Saturday, my week will be full of dance, amazing people, hugs, smiles, culture and happiness. I am going to Letavy, summer art camp based in Slovakia. This is the place where I have met Radan for the first time. So thanks to this event, my life headed completely different directions than I originally planned. I don’t complain, though. :)

The place where Letavy are happening is not really wi-fi friendly but if I’ll catch some signal; I will be in touch with you through the facebook page https://www.facebook.com/SweetMelage .  I wish all of you great week :)

Alicia Keys v Praze

Dnes nechci psát o jídle. Včera se mi splnil sen a totiž - byla jsem na koncertu Alicie Keys. Nejsem moc koncertní "typ", byla jsem na nějakém všehovšudy párkrát, o to šťastnější ale jsem, že jsem mohla být na koncertu Alicie Keys, která je mojí nejoblíbenější zpěvačkou už od malička (od dvanácti, třinácti, kdy vydala "The diary of Alicia Keys. Mám ale naposlouchaná všechna její alba, nejvíc poslední tři ("As I am", "Element of freedom" a "Girl on fire"), takže nejvíc mě minulo to první - "Songs in a minor", které jsem poslouchala a poslouchám až zpětně. Pamatuju si, že před pěti lety v Americe jsem své tehdejší hostfamily vyprávěla, jak moc bych chtěla jednou na její koncert ...

Jak jsem státnicovala

Včera jsem měla státnice. Takže od teď už nemám žádný pádný důvod sem nepřispívat alespoň trochu pravidelně. Státnice byly fajn. Poslední dvě nebo tři noci jsem sice moc nespala a tu noc předtím jsem se probudila ve 3 ráno a pročítala si ty otázky v koupelně, abych nebudila mamku a sestřenky, ale zpětně z toho mám dobrý pocit. Šla jsem na řadu jako třetí. Moje spolužačka, která šla na řadu jako první si vybrala PŘESNĚ ty otázky, které jsem nejvíc chtěla, tak jsem byla smutná z toho, že ty už si nevytáhnu :). Potom šla na řadu moje druhá spolužačka a vybrala si další otázky, které bych věděla (jen pro představu, měli jsme dva okruhy a u každého z nich jsem měla "oblíbenou" tak polovinu), tak jsem si říkala, že se mi počet těch "úspěšných" otázek snižuje.

Potom jsem šla na řadu já a nejdřív jsem si vytahovala otázku z ekonomického okruhu, vytáhla jsem si jedničku - což byly v podstatě úplné základy mikroekonomie. Tak jsem si oddychla, protože i když ze mě žádná ekonomka není a nikdy nebude, k této otázce nešlo nic neříct. Potom jsem si vytahovala otázku hotelnickou. Vytáhla jsem si devítku, ale chvíli komise uvažovala, že je to šestka. Tak jsem "vtipkovala", že to je jako ve filmu Rebelové :). Řekli mi, že je to šestka, což mě trochu rozhodilo, protože jsem šestku vůbec nečetla. Vypracovávala ji jedna moje spolužačka a dost nepřehledně a já byla líná si ji předělat a naučit se. Sice bych si k ní asi něco vymyslela, ale byla jsem moc ráda, když za mnou jeden člen komise přišel na potítko, že je to teda devítka. Protože tu jsem uměla - bylo to něco jako řízení kvality v restauracích. Nevím čím to bylo, možná tím, že jsem věděla, že alespoň něco vím k oběma otázkám, ale byla jsem úplně klidná... Většinou mám panickou hrůzu z prezentací, klepou se mi nohy i hlas, a teď, když jsem prezentovala (obhajovala) svojí bakalářskou práci, tak jsem byla taková vyrovnaná a klidná. Komise si zálibně prohlížela obrázky mých "pekařských výtvorů" v bakalářce a asi mě ani moc neposlouchala. K oběma otázkám jsem mluvila jen pár minut, říkali, že jim to stačí. A byl to spíš rozhovor, než klasická zkouška a když jsem potom čekala za dveřmi na výsledek, věděla jsem, že to mám, sice asi ne na áčka, ale to mi bylo a je celkem jedno. Nakonec mám BBC :))

Celkově mám ze státnic mnohem lepší pocit, než z maturity, i když ta na známky paradoxně skončila líp. Ale pocitově bylo tohle mnohem lepší, a vědomostně taky. Jsem moc ráda, že už to mám za sebou, že i přesto, že fakt nejsem studijní typ, jsem to prostě nějakým způsobem dokončila a i když se "titulem Bc." určitě nikde chlubit nebudu, je to něco, co prostě "mám" a už mi to "zůstane" :). Celkově za to ta škola sice moc nestála, ale určitě má světlé body. A i když už bych na ni znovu nešla, jsem nakonec docela ráda, že jsem na ní byla, protože něco mi určitě dala. :)

Dnes nebo zítra přidám na přání recept na hanácké vdolky (což je zároveň v podstatě recept na svatební koláče) a postupně doplním, co jsem zanedbala. A za pár týdnů už se s vámi budu spojovat z Osla. :)

Umami - japonská restaurace

Před několika dny, možná týdny, jsem byla se svojí maminkou v Praze na sushi. Po krátkém rozmýšlní jsme se rozhodly pro japonskou restauraci Umami, která sídlí v nákupní čtvrti Myslbek Na Poříčí. Ještě před nějakou dobu jste mohli v Myslbeku najít Sushi Point, ale ten už má své restaurace "jen" v Dejvicích a na Andělu (a taky v Brně a v Ostravě).

Umami je o poznání menší, než Sushi Point, ale interiér je "čistý", moderní, stylový, přesně takový, jaký mám ráda :). Každý den nabízejí 2 zvýhodněná menu, první obsahuje výborný hovězí vývar a steak z tuňáka v řase nori s houbovým soté a s rýží a druhé tu stejnou polévku a 14ks sushi.

V menu mají několik druhů polévek, předkrmů, salátů, nudlí a grilovaných specialit a pak samozřejmě několik stran sushi :). S Leničkou jsme si daly jeden sushi set a jedno to zvýhodněné menu se sushi a polévkou. Jako pozornost nám přinesli ještě salát.

Nejsem žádný velký expert na sushi a už vůbec né ryb, ale za ten rok, co létám do Norska jsem jich ochutnala spoustu (a opravdu výborných) a můžu čestně říct, že ty v Umami se jim chutově téměř vyrovnají. Cenově jde asi spíš o trošku dražší sushi, ale myslím, že cena odpovídá kvalitě a v Praze najdete i mnohem dražší (a o nic moc lepší) podniky .. Takže pokud jste milovníci dobrého sushi, Umami by pro vás mohla být dobrá volba :).

Později ten den už jela Lenička domů, ale obě jsme měly celkem chuť na nějaký dortík, tak jsme si na hlavním nádraží zašly do Leonidas, kde se dají sehnat výborné belgické pralinky. Dorty vypadaly ve výloze moc hezky, nazdobeně a chutně. Stály 49Kč/ks, což je podezřele nízká cena a záhy jsme zjistily proč. Na mém "Míša dortu" byla místo pravé čokolády cítit levná čokoládová poleva, dort byl celkově cítit tak trošku "éčkama", byl suchý, šlehačka ze spreje .. byla jsem zklamaná a chutově "neuspokojená" .. ale tak zkusily jsme :). Každopádně nedoporučuju ..

La Bottega di Finestra

Minulý týden jsem začala chodit do práce. Teda, budu upřímná, je to „jen“ brigáda, ale nemůžu si ji vynachválit. Nemám zatím moc zkušeností, takže to, že je můžu sbírat v takovém prostředí a kolektivu, jako je v La Bottega di Finestra, je pro mě čest. Od první chvíle se tam cítím příjemně a pohodlně, všichni jsou ochotní a profesionální, no a v neposlední řadě se celé hodiny pohybuju mezi největšími lahůdkami italské kuchyně :). To je sen každého milovníka dobrého jídla, jako jsem já.

La Bottega di Finestra je obchod/bistro v centru Prahy v Platnéřské ulici, hned vedle restaurace La Finestra in cucina. Tyto dva podniky, stejně jako restauraci Aromi a obchod La Bottega di Aromi na Vinohradech, společně s poměrně nově otevřenou restaurací Il Mercato v Brně, vlastní výborný italský šéfkuchař Riccardo Lucque.

Začátkem září jsem si dala do googlu „nejlepší restaurace v Praze“ a v žebříčku na ihned.cz byly jak Aromi, tak La Finestra in cucina v první desítce. Chtěla jsem si najít nějakou brigádu a tak jsem postupně klikala na oficiální stránky všech restaurací v žebříku a tyto dvě mě zaujaly nejvíc. Navíc měli na stránkách, že mají volná místa na různé pozice ve všech svých podnicích. Tak jsem poslala svůj životopis a motivační dopis a po pár dnech se mi ozvali právě z La Bottegy. Hned po návratu z Osla jsem šla na rychlý pohovor a o pár dní později  mě čekal zkušební den. Od začátku se mi tam moc líbí. Ten obchod je úžasný. Vejdete dovnitř a v přední části se na vás usmívají studené mísy plné těch nejlepších salátů z lilků, cuket, artyčoků, oliv, sušených rajčat, nejluxusnějších sýrů, mořských plodů, prosciutta apod. O pár kroků dál je další vitrína, tentokrát plná barevných dortů a jiných dezertů všech velikostí a příchutí, od čerstvých křupavých croissantů, piškotových biscotti, trubiček cannolini, ovocného mřížkovaného koláče crostata, makronek, přes tiramisu a panna cottu ve skle, až po cheesecaky z ricotty a čokoládové dorty. Též čerstvé pečivo, které každé ráno připravuje pekař Mimmo z italské Altamury je výborné – měkké a zároveň křupavé, podle tradiční italské receptury. Káva do La Bottegy dodávají oěpt z Itálie a nese jméno Giamaica café a je asi nejlepší, jakou jsem kdy ochutnala. Místo klasického cukru k ní dostanete kávovou pěnu (cukr smíchaný s kávou) a i když nejsem odborník na kávu, troufám si říct, že v La Bottega di Finestra mají jednu z nejlepších v Praze.

 V přední části obchodu/bistra najdete také police s čerstvými domácími těstovinami, s nejlepšími olivovými oleji, výborným pestem, mléčnými výrobky, sušenkami, také zde najdete čerstvé ovoce i zeleninu a jak postupujete dále po obchodu, dostanete se do prostřední části, kde je oddělní ryb a masa. Zatím jsem neměla čest nějaké ochutnat, ale La Bottega má výhodu ve speciálním boxu na zrání masa a specialita podniku je hovězí stařené maso z italského regionu Marche. V nabídce ryb najdete krevety, langustiny, ústřice, hřebenatky, sépie atd.

V poslední časti obchodu najdete vína, především italská a francouzská a hlavně také speciální vitríny s nejrůznějšími sýry. Jestli máte rádi sýry, tak tady najdete snad všechny. Kraví, kozí i ovčí, aromatické, měkké, tvrdé .. dodává je Vittorio Beltrami, což je tuším záruka kvality. Navíc vám je bude prodávat odborník, který vám prozradí, na co se který druh hodí a před koupí vám dá ochutnat. To samé platí i pro salámy a šunky…

Podávají se i snídaňová a polední a denní menu, ale za těch pár dní, co jsem měla možnost tam být, jsem si všimla, že se mnohem víc prodává jídlo ze studeného bufetu.. Ale všechny jídla jsou výborné - jednoduchá, nepřekombinovaná a z nejčerstvějších surovin. 

Co mě taky těší je hudba, co ve Finestře hrají. Není moc hlasitá a většinou hrají příjemný pop-jazz ve stylu Sade a Norah Jones. Manažeři podniku, Jana a Diego se téměř nepřetržitě pohybují po place, pomáhají personálu, ale hlavně si povídají se zákazníky a jsou ochotní splnit jakékoliv jejich přání.

Tak to jen tak na úvod, doufám, že jsem vás dostatečně navnadila na návštěvu :). 

(zdroj fotek: oficiální stránky, google, moje vlastní)

Praha, nákupy a restaurace Neb.o

Jsem opravdu ráda, že se mi v tomto týdnu podařilo dvakrát strávit den s Leničkou. O tom prvním jsem se zmiňovala v minulém článku a ten druhý - včerejší, chci shrnout dnes. Po 4 měsících jsem byla v Praze (předtím, než v ní v pondělí zase začnu studovat) a Lenička byla se mnou. Strávily jsme spolu moc krásný den s takovou milou "třešničkou na dortu", o které zatím mluvit nebudu, abych ji nezakřikla :). Náš den byl ve znamení nákupů, výborného obědu a dalších nákupů. Mám nové šaty, sukni, dvě bílé košile, dvě kabelky, punčocháče a kosmetiku. Myslím, že radši zdůrazním, že mám příští úterý narozeniny, opravdu se takové nákupy (bohužel :)) nerealizují často, kéž bych měla narozeniny častěji :). Ale mám ze všeho radost, trošku změna stylu, ale asi je potřeba trošku "zdospělet", alespoň občas ...

Jsou to čtyři dny, co jsem odletěla z Osla a je mi smutno. Opravdu moc. Je těžké si zase zvykat, že toho druhého nemůžete obejmout kdy se vám zachce a že zase "musíte" sladit čas, abyste se sešli na skypu ve stejnou dobu. Ale daří se nám to moc dobře, většinou..
A vím, že ten rok, který nás takto "na dálku" ještě čeká, zvládneme. Věřím v to.. Protože náš vztah je výjimečný. On je výjimečný. :)

Ale vrátím se k původnímu tématu - tedy o mém dnu v Praze .. tady je v fotkách .. :)

Výživa a já :)

Cítím v sobě příval nové energie. Ale jiné, než jakou jsem zažila v posledních dvou letech. Kdy moji náladu a moje "nahoře" a "dole" ovlivňovaly až moc "vnější vlivy". V posledních týdnech jsem začala pracovat. Sama na sobě. Nejen, že jsem se začala zabývat svými strachy, jejich příčinami a důsledky na mou přítomnost (tedy tím, co jsem v sobě stále potlačovala) a myslím, že jsem na to konečně přišla, ale po dlouhé době jsem se začala věnovat i fyzické stránce a zhubla několik kil, které mi dlouhodobě překážely. Nechápejte to špatně, nemyslím si, že jsem byla tlustá (55-56kg není tloušťka), jen ...

... mám za sebou v této oblasti už dlouhou cestu - ve 14ti jsem se začala zabývat zdravou výživou, až jsem to velmi "zdravě" dopracovala na 40kg! Tak. Během dvou let jsem pročetla desítky knih o výživě, teorii měla zvládlou skvěle (takže až půjdu příští týden na zkoušku z "nutrition", neměla bych mít problém), jen jsem byla mladá (dobře - mladší) a hloupá (ok - hloupější), takže jsem si praxi trošku "upravila" = malé porce ovoce, zeleniny, jogurtů, bílého maso, celozrnné rýže, celozrnných těstoviny, ŽÁDNÉ sladké, tučné .. a když říkám žádné, tak myslím žádné .. což ve vývinu není nejlepší cesta. V 16ti jsem trošku dostala rozum a přibrala na 46kg, kdy jsem už, myslím, vypadala celkem zdravě. Ale pak jsem odjela do Ameriky .. Je třeba dodávat víc? :D Můj každodenní pohyb z ČR se v Americe změnil na tanec, ale stejně jsem dost ztratila "pohybovou", no a hlavně "výživovou" morálku. V Americe nemají lepší potraviny, než v ČR, spíš naopak, všechno jsou to polotovary, hlavně ať je to rychle, ale tolik nových (a nezdravých) věcí, tolik nových chutí ... burákové máslo!!! ... až jsem se dostala, tam kam jsem se dostala :). A pak si to celé dva roky, co jsem už doma, jen udržovala. Nemyslím to tak, že bych se přestala pohybovat - všude, kam to jde, chodím pěšky (takže v průměru tak 10km denně), doma si zaposiluju, zatancuju, běhám ... ale přestalo mě to bavit, najednou už jsem neviděla smysl v přemýšlení o jídle a o spalování kalorií. Což mi otevřelo dveře k jiným věcem, ale zároveň mi stále zůstávalo těch několik kilo, které jakoby ke mně "nepatřily" .. No a tím se dostávám do přítomnosti - přiznávám, že začátek mé "hubnoucí kúry" před pár týdny nebyl zrovna zdravý, nejedla jsem prakticky nic, ale byl to dobrý start. Využila jsem ho. A jen díky takové maličkosti se cítím líp. Mnohem líp. Zdravěji. Mám víc energie .. do dalších startů!