Tradiční i moderní chutě aneb gastrotour po Rize

Riga, hlavní město Lotyšska. Jaké to tam tak asi je? To jsme se na začátku tohoto týdne vydali s Radanem zjistit. O městě jako takovém budu psát příště, dneska bude článek "rize" o jídle v Rize :).

Riga mi přišla poměrně drahá, ale možná jsem někde v podvědomí měla "zakódované", že by tam mělo (anebo mohlo) být levno a nakonec to vlastně až tak levné nebylo... Do většiny podniků jsme zavítali spontánně, jen pár z nich jsem si předem našla na tripadvisoru nebo nám byly doporučeny. Skoro všechny "gastronomické zážitky" byly fakt příjemné, i když možná je to trochu dané mou otevřeností zkoušet nové věci a kromě kopru mi chutná snad všechno, nejsem zase tak náročná :). Tento fakt kdyžtak zohledňujte při osobním "hodnocení" tohoto výběru :).

Rozhovor matky s dcerou aneb jak jsme si s Leničkou předávaly počítač a psaly o přítomnosti

Před pár dny mi přišla zpráva. Dlouhá, milá a inspirativní. A Magdaléna se mě v ní mimo jiné ptá: „Jak žít přítomným okamžikem a skloubit to se školou nebo s prací? Mám vždycky pocit, že se musím ponořit do úplně jiného světa, než je ten můj život, a to přesto, že mě škola moc baví.“
Předevčírem do Osla na pár dní přijela moje maminka Lenička.  A tak jsem toho využila a přizvala jsem ji k psaní tohoto … rozhovoru, protože právě o takových tématech se spolu často bavíme. Takže tady je - dialog mezi matkou a dcerou o tom, jak „být tady a teď“.

Dialog, který jsme vedly formou střídavého psaní – jeden odstavec Lenička, pak jsem si notebook vzala já, přečetla si, co napsala, a zareagovala na to. Dialog, který byl doprovázen souběžným vařením halušek s brynzou v podání Radana a Luba, který přišel na návštěvu. A který byl přerušený vášnivou filozofickou debatou Leničky s Radanem a Lubom na různá „světonázorová“ témata :)). A bylo to živé… Snad budou dost živé i následující řádky… :)

TOP 3 seriály, které vás budou bavit a o místě, kde tento článek vznikal

Modrá obloha, zářivě svítící sluníčko a já si dnes dopoledne vyjela do úžasně roztomilé kavárny v Grünerløkka. Jmenuje se Cocoa a já si z nějakého záhadného důvodu objednala cappucino. A cupcake. Sedím tu už hodinu, tři mladí kluci za mnou v takovém výklenku vytáhli počítače a pracují na nějakém školním projektu. Paní přede mnou si čte denní noviny a popíjí čaj a majitel kavárny si povídá s kamarádem v jazyce, který nejsem schopná rozluštit. Možná portugalština? Kažopdáně mluví i norsky, dobře a srozumitelně, a pěkně jsem si s ním "pokecala", když jsem si objednávala svou kávu a vybírala konkrétní cupcake :). Kardamon nebo čokoláda? Mé konzervativní i estetické "já" promluvilo a dala jsem si ten čokoládový. Na Oslo hodně levný a naprosto vynikající cupcake.

Po stěnách jsou obrázky s nápisy jako "chocolate solves any problem" nebo "world´s best cupcakes", v poličkách spoustu roztomilých hrnečků i krabiček s různými druhy kakaa. Já své cappucino dostala v hrnečku, ve kterém jsme s Terezkou kdysi fotily cupcaky pro náš Candy Bar... Asi si objednám ještě tu horkou čokoládu. A pustím se do psaní a "hodnocení" několika seriálů, které sleduju a myslím, že stojí za to. 

Tasty Barcelona aneb "Jak chutná Barcelona"

A tak jsme zpátky z prosluněné únorové Barcelony!

Strávili jsme tam úžasné čtyři dny (no, reálně spíš dva a půl dne) a fotek a zážitků mám tolik, že by se do jednoho článku nevešly (a nebo byste prostě "skrolovali" donekonečna :)). A tak teď právě čtete první část (budou dvě), která je o JÍDLE... Nebudu to víc okecávat, pojďme rovnou k věci! :)

Pro lepší orientaci stačí jen kliknout na název a dostanete se na kavárnu/restauraci/trh, který chcete (a v závorce je ještě moje subjektivní hodnocení jednotlivých podniků:)). 

Den 1

Creyón Café (4/5)

Mary´s Market (3,5/5)

Cup&Cake Barcelona (3/5)

Cerveceria 100 Montaditos (4/5)

Den 2

Brunch&Cake Barcelona (5/5)

Sweet Dreams (3/5)

Mercado de La Boqueria (5/5)

Chök (4,5/5)

La Fonda (3,5/5)

Den 3

La Nena (3/5)

Amelia Bakery (3/5)

Palosanto (5/5)

11 faktů o mně

Na instagramu teď probíhá takový tag "11 faktů o mně" a protože jsem byla včera "označená" taky, tak jsem se do toho s radostí pustila. Akorát to nakonec je tak dlouhé, že by se to na ten instagram snad ani nevešlo. A tak jsem se rozhodla to dát sem... :)

1. Od čtyř do devatenácti jsem tancovala balet, což byla jediná záliba/kroužek, u kterého jsem vydržela tak dlouho.
2. V první třídě jsem se účastnila soutěže "Miss školačka" a měla jsem sebou plyšáka - tygra. Na otázku "Jak se jmenuje?" jsem suverénně odpověděla "Lvíček" :)
3. Jako malá jsem moc neuměla sykavky a vždycky, když jsem chtěla koupit časopis Pusík, ptala jsem se "Koupíš mi Pufíka, profím?" Od té doby mi tatínek říká "pufi, pufínku nebo pufíne".
4. S oběma rodiči mám neobyčejně dobré vztahy, mamince říkám "Leničko" a většinou bývá první, se kterou mluvím o všem, co se (mi) děje.
5. Ve čtrnácti jsem se hodně začala zajímat o zdravou výživu, která časem na nějakou dobu přešla až k lehké formě anorexie. Postupně se můj strach z jídla přeměnil v lásku k němu.
6. Péct jsem začala poměrně nedávno, dva a půl roku zpátky, a s každým dalším pečením cítím, jak se zlepšuju, posouvám se. Naplňuje to mé dny, je to forma (žití), kterou si opravdu hodně užívám a která by mě snad jednou mohla i živit, ale asi bych to nenazvala svou vášní. Nevím, jestli mám nějakou vášeň v tomto slova smyslu. A cítím, že to je v pořádku.
7. Všechno, co dělám, se snažím dělat jak nejlépe v ten moment dokážu. A věnovat tomu pozornost a lásku. Nemám ale potřebu být ve všem "nejlepší", "perfektní" nebo s někým soupeřit.
8. Mám pozitivní přístup k ... životu, k sobě, k prostoru kolem, lidem. Neznamená to ale, že mám pořád jen pozitivní myšlenky nebo se neustále cítím jen "pohádkově". Když přijdou negativní myšlenky, strach, smutek... snažím se je prostě jen přijmout takové jaké jsou, a zase je nechat odejít.
9. Mám spoustu přání, snů i představ, ale na ničem z toho nelpím. Jsem v souladu s tím, co je. Dělám co mě baví a to samo o sobě mi stačí. Všechno ostatní (vy)plyne.
10. Přijde mi v pořádku nemít na všechno názor.
11. Setkání s Radanem byla "láska na první pohled" a věřím tomu, že spolu můžeme s láskou prožít spoustu krásných let, ne-li celý život.

Napíšete mi i vy (do komentářů, do zpráv, na email ...) o sobě nebo co máme společné? Zajímáte mě a moc! :)

Jak jsem se na jednu noc stala profesionální pekařkou

Jedna hodina v noci a já se zvedám z gauče, na kterém se mnou sedí Radan, který solidárně (a nebo prostě proto, že se mu nechtělo) nešel spát a byl vzhůru se mnou. Mně spát nešlo. V jednu dvacet se oblékám do bundy, už týden nosím Radanovu, protože je teplá, příjemná a líbím se si v ní :), dávám Radanovi pusu na dobrou noc a vyrážím. Beru s sebou foťák, který jsem spontánně pojmenovala "Almond" (Radan mu říká "mandľa", ach jo) a po cestě fotím například absolutně prázdnou silnici nebo značku T jako t-bane (norské metro), prostě samé super věci :) ... doklouzám se až před kavárnu a ještě pár minut čekám na Geira. Po jeho příjezdu už to má docela rychlý spád...

.. o den později, kolem poledne, sedím v jiné kavárně s výhledem na fjord a hrad Akershus, před chvilkou jsem dojedla mrkvový cupcake a upíjím z cappucina, které už stihlo vychladnout. Hraje tu příjemná hudba a atmosféra a prostředí je tu jako stvořené na psaní článku... Že jsem právě popsala dokonalé klišé blogerského světa? Tak trošku. Ale je to příjemné klišé, pro mě :). Každopádně, konec okecávání, vraťme se k tomu "jak jsem se na jednu noc stala profesionální pekařkou" .. a pěkně od začátku.

Příprava skoleboller byla jednou z nejzábavnějších. Hlavně ta část, kdy je po upečení potíráte sladkou glazurou
a "namáčíte" v kokosu. Skolleboller byly včera výhradně moje práce. Vypadají dobře, co myslíte? :)

Kvalita nebo kvantita?

Asi před dvěma lety jsem pekla menší čokoládovo-kokosový cheesecake tetě k narozeninám. Objednal si ho u mě strejda. Když jsem mu ho pak předávala, strejda se mě zeptal: "Terezko, a za kolik by ses ohodnotila?" Dost mě tou otázkou překvapil, vůbec jsem nad ní totiž nepřemýšlela. Řekla jsem mu, že  "nevím, tak třeba stovkou?"Strejda mi dal dvě. Až potom jsem se nad tím zamyslela, a zjistla, že jen za ingredience jsem zaplatila stovky čtyři. Že jsem nad tím strávila pár hodin času a spotřebovala energii a tudíž i to něco stojí .. to šlo do té doby mimo mě.

Ten dort tehdy vypadal nějak takto. Škoda, že jsem neměla rovnější svíčku, co? :)

Každý, kdo si alespoň čas od času zajde do kavárny nebo cukrárny na kousek dortu, se s tím určitě setkal. Někdy je dort nebo zákusek dost levný, ale cítíte z něj samé náhražky (polevy, margaríny atd.) a želatinu (tedy žádnou chuť) a někdy zase platíte "majlant", ale ten kousek toho lahodného dortu naprosto uspokojí vaše chuťové buňky a tím pádem vám těch utracených peněz ani není (a nebo nemusí být) líto. Samozřejmě, nedá se to úplně zobecňovat, nic není černobílé. Ale fakt je ten, že jen těžko narazíte na opravdu poctivý dort, který bude stát pár korun. Buď jdou autoři těchto dortů "pod svoji cenu" a nebo prostě až tak moc poctivé nejsou.

Jak si udělat Silvestra "jako z Pinterestu"

Sedím dole v obýváku s našima, dívají se na Sherlocka. Já ho sleduju jen tak poočku, hlavní pozornost jsem poslední skoro dvě hodiny věnovala Pinterestu. Včera mi na facebooku jedna slečna, přiznávám, že po mojí výzvě, navrhla, že bych mohla napsat o tom, co chystám na Silvestra... Fakt je ten, že já ještě na jisto ani nevím, kde budu Silvestra trávit. Ale téma je to aktuální a už spoustukrát jsem se "zasnila" nad tím, jak by taková "silvestrovská párty jako z filmu", kterou bych samozřejmě hostila já, mohla vypadat... tak se pojďte zasnít se mnou ...

pozn.: Všechny fotky jsou stažené z pinterestu

Co pod stromeček? Tipy od Terezky ze Sweet Melange :)

Štědrý den se blíží mílovými kroky a (nejen) blogy od těch beauty až po lifestylové jsou zahlceny tipy a inspirací, čím své blízké letos potěšit a čím je obdarovat. Upřímně, pouštět se do tohoto typu článků asi není úplně nejoriginálnější, ale vzala jsem tuto "příležitost" jako skvělou záminku, jak pro jednou napsat na blog něco, co úplně nesouvisí jen s jídlem a hlavně s recepty.

Letos jsem s dárky extrémně pomalá a přiznám se, že ještě žádný doma "fyzicky" nemám. O to víc nad nimi ale přemýšlím. Naštěstí mě teď čeká několik volných dnů a tak to snad všechno stihnu a doženu...

... je těžké doporučovat "běžné" a nebo "známé" věci tak, aby to pro vás byla úplná novinka, o které jste nikdy neslyšeli. Tyto tipy jsem tak jednoduše čerpala z toho, co jsem už někdy jako dárek dostala, čím jsem někoho obdarovala já a nebo prostě produkty a věci, které mám ráda a myslím, že by se mohly hodit jako dárek. Pro koho, to už nechám na vás. :)

Like from my diary VII. - Co poslouchám tento podzim.

Hudba je součást každého mého dne. Nejradši ji poslouchám, když někam jdu. Většinou si představuju, že já sama jsem tou, která tu písničku zpívá a někdy jsem dokonce i tou, která se při zpěvu doprovází na kytaru nebo na klavír. O tom, že jsem ji napsala ani nemluvě :)... Zpívat sice moc neumím a na žádný hudební nástroj taky nehraju. Jsem ale přesvědčená o tom, že kdybych se rozhodla, určitě by to "nějak" šlo, jen v hlavě je to "pohodlnější" :)

Dneska, když jsem šla ráno do práce, a do uší si pustila písničku, které v poslední době poslouchám v kuse, uvědomila jsem si, že na podzim znějí nějak "líp". Stejně jako mi vždycky znějí líp ve tmě. Myslím, že to má spojistost s jakýmsi klidem a tichem, které v sobě pro mě podzim má. Jakoby se pak ty tóny a slova dostaly "hlouběji"... a tak jsem se rozhodla si po delší době zase trošku "odskočit" od receptů a jídla a napsat vám o písních, které mnou v posledních dnech proudí vpodstatě stále..

Už v létě vznikla jedna krásná "podzimní" fotka :).

Daniela Andrade - Crazy 

Tohle je ta píseň, o které jsem psala před malou chviličkou. V originále od Gnarls Barkley je to taková letní pozitivní věc, když jsem ale před pár týdny poprvé slyšela tuhle verzi, zamilovala jsem se znovu. Do písničky i do hlasu zpěvačky, která má takových coverů na seznamu desítky a všechny jsou úžasné.

Když jsem tu písničku poslouchala dneska, nějak mi do sebe poprvé zapadl i text. Přišel mi tak nějak "vědomý". Asi to zní zvláštně, že? Ale prostě jsem v něm našla svoji hloubku a celý ten song pro mě získal úplně nový rozměr. :)

And when you're out there 
Without care, 
Yeah, I was out of touch 
But it wasn't because I didn't know enough 
I just knew too much 

Does that make me crazy ..?

ještě stojí za zmínku
Crazy In Love
Latch
Summertime Sadness
a celý její channel 

Coldplay - Magic

Tato písnička se mě držela celé léto a ještě mě nepustila. Text, melodie, celkově ta "coldplayovská" atmosféra, stále jí nemám dost.

Asa - The Way I Fell

The Way I Fell znám už roky. Pamatuju si, a bylo to taky na podzim, jak když jsem ještě studovala v Praze a procházela se v podvečer po Karlíně, tak mi zněla v uších a já si na ní tancovala a neuvěřitelně ji prožívala. Je to jeden z těch hluboko zakořeněných pocitů, co jsem měla, které se mi vždycky a znovu vrátí zpátky. Vzpomněla jsem si na ni nedávno znovu, stáhla si ji do mobilu a ten pocit, ta podstata, je pořád stejná, je to všechno stále tam.

Keira Knightley - Lost Stars

V červenci, když jsem byla v Oslu sama, jsem si zašla do kina na film "Begin Again" a od té doby je tahle písnička stálice v mém playlistu. Ten film sám o sobě je krásný, realisticky pozitivní a takový "čistý". A z té písničky mám podobné pocity.

Who are we? Just a speck of dust within the galaxy.
'Woe is me' if we're not careful turns into reality.
Don't you dare let our best memories bring you sorrow.
Yesterday I saw a lion kiss a deer.
Turn the page; maybe we'll find a brand new ending.
Where we're dancing in our tears.

Michael Jackson - Man In The Mirror

Když jsem byla naposledy doma, vzpomněla jsem si na tuhle písničku a na to, že se mi vždycky líbila. Melodicky, pocitově. A když jsem si ji pustila znovu, tak mi došlo, že musí mít své stálé místo v mém seznamu. Hlavně textově je dokonalá.

I'm starting with the man in the mirror
I'm asking him to change his ways
And no message could have been any clearer
If you wanna make the world a better place
Take a look at yourself, and then make a change

XO - Beyoncé

Nevím přesně proč, ale XO ve mě vyvolává až euforické pocity. Někdy se mi to tak stává a neumím to úplně popsat. Míváte to u některých písniček taky tak? :)

A co na podzim posloucháte vy?

Justin Timberlake, 20/20 Experience World Tour, 8.5.2014, Telenor Arena, Oslo.

Včera se mi splnil další "koncertní" sen. Když jsem loni byla v Praze na koncertu Alicie Keys, byla jsem štěstím bez sebe, protože Alicia je mojí oblíbenou zpěvačkou v podstatě od dětství. A Justin Timberlake, na jehož koncertě jsem byla včera v Oslu, je takovým jejím mužským ekvivalentem. Jeho kariéru s 'N Sync jsem sice nesledovala (jen si pamatuju nějaké video z MTV, kde se svými kolegy tancoval na autě), ale Cry me a river z alba "Justified" mi už neuniklo, stejně jako Seňorita, Like I love you a Rock your body ze stejného alba. Jeho opravdovou fanynkou jsem ale začala být až s "FutureSex/LoveSounds. Přece jen mi už v té době bylo 16 a živě si pamatuju, jak jsem si např. What goes around ... comes around pouštěla pořád dokola asi čtvrt roku v kuse. A hrozně mě bavila ta dlouhá stopáž jeho písní, s čímž vlastně pokračuje i na 20/20 Experience. Mojí nejoblíbenější písničkou z FutureSex/LoveSounds je kromě What goes around taky Until the end of time, hned v závěsu se Summer love a Losing my way. To cdčko jsem poslouchala hlavně při mých nekonečných procházkách, které jsem v té době často absolvovala. A taky je velkou součástí mé "americké high school" zkušeností ..

Alicia Keys v Praze

Dnes nechci psát o jídle. Včera se mi splnil sen a totiž - byla jsem na koncertu Alicie Keys. Nejsem moc koncertní "typ", byla jsem na nějakém všehovšudy párkrát, o to šťastnější ale jsem, že jsem mohla být na koncertu Alicie Keys, která je mojí nejoblíbenější zpěvačkou už od malička (od dvanácti, třinácti, kdy vydala "The diary of Alicia Keys. Mám ale naposlouchaná všechna její alba, nejvíc poslední tři ("As I am", "Element of freedom" a "Girl on fire"), takže nejvíc mě minulo to první - "Songs in a minor", které jsem poslouchala a poslouchám až zpětně. Pamatuju si, že před pěti lety v Americe jsem své tehdejší hostfamily vyprávěla, jak moc bych chtěla jednou na její koncert ...

... seriály ...

Rozhodla jsem se napsat článek, který nemá nic společného s jídlem ani s gastronomíí obecně. Chci psát o seriálech, které v současnosti sleduju. Myslím, že pro většinu lidí jsou seriály nejpříjemnějším "zabijákem" času vůbec. Je jedno, jestli se jedná o  sitcomy, sci-fi, krimi, historické seriály nebo třeba telenovely (i když jejich největší sláva už je nenávratně pryč), většinou se nemůžeme dočkat dalšího dílu a protože televizní společnosti, zvlášť ty americké, si rády dávají od seriálů "přestávky", někdy čekáme na nové díly oblíbených seriálů i několik týdnů. A tak se občas stane, že začneme koukat na nový seriál, abysme tu "díru" něčím vyplnily... Je to začarovaný kruh :). Nejlépe se na seriály dívá v době, kdy máte nějaké povinnosti - máte uklízet, žehlit, prát a nebo třeba psát seminární práce a nebo rovnou bakalářské/diplomové. Že nejsem jediná, kdo se v tom poznává? :)

Nebyla jsem ale vždycky taková. Jako malá jsem se s babičkou dívala na zmíněné telenovely - první z nich byla Esmeralda, když mi bylo osm (a pak taky Kassandra, Luz María, Divoký anděl, Rosalinda, Zamilovaná atp. :D). Dokonce jsem se svojí tehdejší internetovou kamarádkou vedla nějaké stránky o telenovelách. Toto období ovšem skončilo, když mi bylo asi třináct nebo čtvrtnáct a pak jsem se na jakékoliv seriály dívat přestala .. potom začala Nova vysílat "Ulici", na kterou, třeba s půlročními přestávkami, koukám do teď.

Na americké seriály jsem se nikdy moc nedívala, třeba "Friends" nebo "The Simpsons" jsem sledovala občas na ČT1, ale určitě ne pravidelně. Na csfd.cz jsem měla problém vybrat 10 oblíbených seriálů, protože jsem jich tolik ani neviděla... Menší zlom nastal, když jsem v roce 2008 odjela na rok do Ameriky. Ve strašně výhodné akci jsem si koupila první sezónu "How I met your mother". Tu jsem měla zkouknutou tuším během víkendu a "nutně" jsem potřebovala další. A tak jsem si koupila druhou řadu. V televizi tehdy myslím vysílali třetí nebo čtvrtou sezónu, ale na to jsem se nedívala, protože jsem chtěla jít postupně. Ještě do páté sezóny mi moje "host family" posílala nové řady k Vánocům, pak už přestali :). Letos "HIMYM" začalo osmou sezónu a i když už to ani zdaleka nedosahuje kvality prvních sezón, ze setrvačnosti se na to stále dívám. I s Radanem, který je v tomto podobný jako já. Když už jsem se začala dívat, tak toho nenechám, dokud to neskončí. I když je to někdy utrpení, ještěže to má jen 20min :). Ještě v Americe jsem se svojí hostitelskou rodinou sledovala "Veronicu Mars", která mě bavila, škoda, že ji po třetí sezóně utly bez pořádného konce. Velmi výhodně jsem si v Americe taky koupila všechny řady "Dawson´s creek" a ukamenujte mě, ale pro mě je to doteď nejlepší "teen-drama show", jakou jsem kdy viděla. Fakt!

Asi půl roku po návratu z Ameriky jsem se začala dívat na "Glee". Hlavně proto, že se původně odehrával na škole, kde jsem v Americe studovala. Největší zlom ale nastal, když jsem poznala Radana. Spolu jsme začali sledovat většinu seriálů, na které se teď dívám. A udělal ze mě toho správného "seriálového (skoro)maniaka" a na pár dalších se dívám sama. Mimo ty seriály, na které se dívám(e) v soušasnosti, jsme viděli ještě "Coupling" a "Weeds".A tady jsou ty seriály, na které se v současnosti dívám(e) (nebo čekám(e), až zase začnou):

"Watchlist" na říjen

Před více než rokem a půl jsem sem dávala seznam filmů, na které jsem se v té době těšila. Dříve nebo později jsem nakonec opravdu viděla všechny a i když některé z nich byly průměrnější než jiné, dnes jsem ráda, že jsem si to sem tehdy sepsala a můžu se k tomu (seznamu) vracet.. A tak jsem se rozhodla udělat další "žebříček", tentokrát filmů, které jsou novější, některé už byly v kinech a některé do něj teprve míří .. Tak jako v minulém seznamu, i v tomto jsou převážně romantické komedie, popř. drama. Filmový vkus se mi stále nezměnil :)


La Délicatesse (Něžnost)
premiéra: 30.6.2012

Komedie / Romantický
Francie, 2011, 108 min

Režie: David Foenkinos, Stéphane Foenkinos
Hrají: Audrey Tautou, François Damiens, Pio Marmaï, Ariane Ascaride, Mélanie Bernier,Christophe Malavoy, Marc Citti, Bruno Todeschini, Monique Chaumette, Audrey Fleurot

Francouzský film s Audrey Tautou o ženě, která při nehodě ztratí svého milovaného manžela a zhroutí se jí svět. Po dlouhé době se ale dá dohromady se svým kolegou ... Upřímně, tento film má průměrné hodnocení jak na csfd.cz, tak na imdb.com, ale mě celkem zajímá. Byl natočen na motivy stejnojmenné knihy od Davida Foenkiose, která je ve Francii bestsellerem, a on sám ten film také režíroval ....
Audrey Tautou jsem od Amélie viděla jen v pár filmech (ještě na Coco Chanel bych se ráda podívala) a 95% francouzských filmů, co jsem viděla, se mi líbilo. Tak třeba bude i tento. :)


Moonrise kingdom (Až vyjde měsíc)
premiéra: 12.7.2012

Komedie / Drama / Romantický
USA, 2012, 94 min

Režie: Wes Anderson
Hrají: Bruce Willis, Edward Norton, Bill Murray, Kara Hayward, Jared Gilman, Jason Schwartzman, Tilda Swinton, Frances McDormand, Harvey Keitel, Bob Balaban, Neal Huff

Podle traileru se tento film režiséra Wese Andersona nese v podobném duchu jako další filmy co natočil - třeba Taková zvláštní rodinka nebo Život pod vodou. Odehrává se v 60tých letech minulého století a vypráví o dvou dvanáctiletých dětech, co se spolu rozhodnou utéct. Až vyjde měsíc je hvězdně obsazený film a má dobré kritiky, těším se na něj.


Anna Karenina
premiéra: 7.2.2013

Drama
Velká Británie / Francie, 2012, 130 min

Režie: Joe Wright
Hrají: Keira Knightley, Jude Law, Aaron Taylor-Johnson, Kelly Macdonald, Matthew MacFadyen, Alexandra Roach, Domhnall Gleeson, Alicia Vikander, Emily Watson, Olivia Williams, Ruth Wilson

Anglický režisér Joe Wright, který natočil podle knižních předloh třeba filmy jako Pýcha a předsudek nebo Pokání přichází s dalším filmem natočeným na knižní motivy - Annou Kareninou, která je jedním z nejslavnějších děl ruského představitele realismu Lva Nikolajeviče Tolstého.
Trailer vypadá velkolepě, Keira Knightley (jedna z mých nejoblíbenějších hereček, která může špulit rty jak chce a stejně ji budu mít ráda) je v historických rolích jako doma a Jude Law v roli jejího manžela Alexeie Karenina vypadá taky uvěřitelně. Jsem zvědavá na Vronského. Film Anna Karenina má velký předpoklad stát se zimním kinovým hitem.


Seeking a Friend for the End of the World

Komedie / Drama / Romantický / Sci-Fi
USA / Singapur / Malajsie / Indonésie, 2012, 100 min

Režie: Lorene Scafaria
Hrají: Keira Knightley, Steve Carell, Melanie Lynskey, Adam Brody, Connie Britton, T.J. Miller, William L. Petersen, Gillian Jacobs, Rob Corddry, Derek Luke, Melinda Dillon, Mark Moses, Marshall Manesh

Co byste dělali, kdyby zbývali 3 týdny do konce světa? (však už se to blíží, ne? :)) Steve Carell a jeho sousedka Keira Knightley se vydají hledat Stevovu ztracenou lásku. Vypadá to, že nás čekají i prvky sci-fi, ale myslím, že romantická část bude převažovat? Jak to asi může skončit? .. Nepřekvapí nás to? :)


The Perks of Being a Wallflower

Drama / Romantický
USA, 2012, 103 min

Režie: Stephen Chbosky
Hrají: Emma Watson, Logan Lerman, Mae Whitman, Nina Dobrev, Paul Rudd, Johnny Simmons,Joan Cusack

Stephen Chbosky nejdřív napsal knihu a potom si sám podle ní natočil film. Spolu s producenty, co natočili úžasný film Juno. Pro Emmu Watson je to jeden z prvních filmů, který po Harry Potterovi natáčela. Odehrává se na půdě americké střední škody v letech 1991-1992 a zabývá se složitým období dospívání , jako objevování sexuality, drog a zneužívání... Celé to vypadá zajímavě, těším se :).


The Words
premiéra: 20.9.2012

Drama / Romantický
USA, 2012, 102 min

Režie: Brian Klugman, Lee Sternthal
Hrají: Zoe Saldana, Olivia Wilde, Bradley Cooper, Jeremy Irons, Dennis Quaid, Ben Barnes, Željko Ivanek, Liz Stauber, J. K. Simmons, John Hannah, Michael McKean, Ron Rifkin, Nora Arnezeder

Film, který měl před pár dny premiéru, je o spisovateli Rorym, kterého hraje Bradley Cooper, který vydá svou první knihu, která je výjimečná. Všichni o ní mluví, všichni ji milují. Rory má vše - milující manželku v podání Zoe Saldany, je charismatický, svět mu leží u nohou ... co když ale jeho kniha není tak úplně jeho?
Tento film mě zaujal už když jsem o něm četla, trailer to jen potvrdil.


Dále chci v nejbližší době vidět Hope Springs, SuperClásico, Savages a Trouble with the curve. Jak to budu stíhat ale ještě nevím ... :) A jaké filmy chcete vidět vy?


zdroj: faktické informace jsem kopírovala z www.csfd.cz a fotky z google.com

Adele, její písně a jejich vliv na mě

Britskou zpěvačku Adele, která v současnosti válcuje hitparády po celém světě se svou písní "Someone like you" jsem poprvé zaregistrovala v roce 2008, když jsem v Americe chodila na balet a my se učili choreorafii na její dřívější velký hit "Chasing pavements". Tehdy jsem si tu písničku, společně s "Hometown glory" a s "Daydreamer" stáhla do iPadu a několik týdnů je poslouchala pořád dokola. Její hluboký, zastřený a zároveň křehký hlas mě společně se silnými melodiemi a pěknými texty okouzlil. Po nějaké době se ovšem stala další ze zpěvaček, které jsem sice registrovala, ale nijak zvlášť se jimi nezabývala...

To se ale změnilo před několika týdny. Tedy, už před pár měsíci jsem postřehla příval odkazů na její, již zmíněnou, píseň "Someone like you" na facebooku, ale přiznám se, že jsem si ji ani jednou nepustila a v podstatě jí nevěnovala pozornost. Jenže potom jsem se dostala do situace, kdy mi bylo psychicky dost zle a z ničeho nic mě napadlo si tenhle song pustit. A "neuvěřitelné" - celou píseň mi běhal mráz po zádech a hlavně - vždyť ona zpívá o mých pocitech!! :) A potom už to šlo ráz na ráz - "Rolling in the deep", "Turning tables", "Set fire to the rain" a hlavně "One and only" ...

Adele je po Alicii Keys teprve druhý interpret, který mě v určitý moment mého života zasáhl takovým způsobem, až z toho mám husí kůži. A umocňuje to celé fakt, že jsme téměř ve stejném věku a taky to, že je tak uvěřitelná!

Její druhé album "21" ona sama zcharakterizovala jako "zotavování se z rozchodu s nějvětší láskou jejího života". A na těch písních je to znát - že jsou "opravdové", že do nich dává všechno, sebe sama. Mně a věřím, že spoustu dalším lidem, tohle album pomáhá. Necítím z něj smutek ani bolest, spíš vyrovnávání se s velkým životním zásahem. Ale on ani konec něčeho, v co jste věřili, nemusí být prohra. Myslím, že člověk, kterého jste jednou milovali nemůže odejít z vašeho života, ani kdyby se vám měl třeba ztratit z dohledu. A já se to tak teď učím brát - že není důležité jaké místo "ten" člověk ve vašem reálném životě zaujímá, že je mnohem důležitější, co vám jako člověk předal a jak s tím vy naložíte. A někdy ani ta "pravá" láska není doopravdy ta "pravá" - někdy je mnohem "pravější" láska, na které nejste tak závislý a která třeba není tak hluboká a silná, ale je vám oporou a hlavně s ní máte stejnou cestu ..

Ale zpět k Adele a jejím písním. Chtěla bych jich pár "rozebrat" trošku víc - ze svého pohledu. Každý člověk si v těch písních (a vlastně v čemkoliv) vždycky najde něco jiného, ale v tom je asi právě to kouzlo.

Turning tables
Tahle písnička mě fascinuje svou melodií. Svou sílou. Jejím hlasem. Text je dokonalý. Neumím se s ním úplně ztotožnit, protože se cítím jinak, ale jde z něj naléhavost a zklamání. Ale zároveň z ní vnímám i spoustu naděje a to je, kromě silné melodie, hlavní důvod, proč ji poslouchám třeba i několikrát za sebou.

He won´t go
Tahle písnička se mi líbí svou "houpavou" melodíí a zároveň se v ní poznávám textově. Podle mě je o takovém strachu udělat ten velký krok a "zahodit", respektivě změnit přístup na všechny vzpomínky a zážitky a posunout se dál. A omlouvat to různými náznaky, které můžou (ale taky nemusí) naznačovat, že mu na vás přece taky stále musí záležet. Je o pochybnostech, kdy se ptáte sami sebe, jestli si vás stále bude pamatovat, když se mu přestanete stále připomínat a zkusíte jít svým životem pro změnu bez něj... Jenže těžko si vynutíte něčí lásku tím, že na něj budete tlačit. A určitě je někdy těžké se přemoct, ale nakonec je to "dobré" pro všechny.

I´ll be waiting
Tohle je jedna z těch písní, se kterou se ztotožňuju naprosto a která dokonale popisuje příčinu, která mě dlouhodobě stahuje dolů. "I´ll be waiting - Budu čekat" .. to je právě to, co nesmím, pokud chci znovu poznat své současné skutečné "já" .. co přijít má, to přijde ..

But we had time against us,
And miles between us,
The heavens cried,
I know I left you speechless,
But now the sky has cleared and it's blue,
And I see my future in you,

I'll be waiting for you when you're ready to love me again,
I'll put my hands up,
I'll do everything different,
I'll be better to you

Rolling in the deep
Písnička, u které se automaticky napřímím, zrychlím krok a prostě si užívám její dynamiku. Když ji poslouchám, cítím se dobře!

Someone like you
Tohle je asi Adelina nejosobnější píseň, kde zpívá o její (pravděpodobně) osudové lásce a o tom, že si našel jinou ženu, vzal si ji a usadil se s ní a ona mu prostřednictvím písně vzkazuje, že "nevadí, najdu si někoho jako ty" .. Umím si představit, že se s touto písní ztotožnili miliony lidí, protože věřím, že téměř každý někoho takhle "osudového" potká. Ze začátku jsem měla tendence u této písně plakat, teď už si jen užívám její intimní atmosféru.

One and only
A tohle je pro mě úplný vrchol její dosavadní tvorby. Píseň o jejím kamarádovi, se kterým se vždy měli hodně rádi, ale nikdy spolu nebyli a ona se ptá, čeho se oba bojí a proč jí trvá tak dlouho si uvědomit, že on je ten jediný, kterého chce. Tento text si též umím "doložit" do svého života, ale přesto, že to vnímám, rozumově vím, že na tohle ještě nenadešel čas.

You've been on my mind,
I grow fonder every day,
Lose myself in time,
Just thinking of your face,
God only knows why it's taken me so long to let my doubts go,
You're the only one that I want,

I don't know why I'm scared,
I've been here before,
Every feeling, every word,
I've imagined it all,
You'll never know if you never try,
To forgive your past and simply be mine,

I dare you to let me be your, your one and only,
Promise I'm worthy,
To hold in your arms,
So come on and give me a chance,
To prove I am the one who can walk that mile,
Until the end starts,

If I've been on your mind,
You hang on every word I say,
Lose yourself in time,
At the mention of my name,
Will I ever know how it feels to hold you close,
And have you tell me whichever road I choose, you'll go?

A co vy? I vy máte "své" interprety, kteří perfektně pojmenovávají vaše pocity?

Osudová láska

Dnes ráno jsem dočetla Osudovou lásku od Ericha Segala a od té doby o ní přemýšlím. Ericha Segala většina z nás zná jako autora Love story, jejíž filmová verze byla nominovaná na několik Zlatých Glóbů a Oscarů a ústřední píseň ho dokonce získala a její melodie se stala jednou z nejznámějších všech dob.



Osudová láska vypráví o Dr. Matthewovi Hillerovi, který se ve vzpomínkách vrací o 20 let zpátky, kdy v Paříži potkal krásnou Italku Silvii Dellasandrovou. Spolu s několika dalšími vybranými lidmi se chystají do Etiopie pomáhat místním lidem. Silvia Matta neuvěřitelně okouzlí od prvního okamžiku, co ji spatřil, vznikne mezi nimi velmi silná a vášnivá láska, která je ale po krátké době z ničeho nic utnuta. Matt se s tím nemůže smířit, zavírá se do laboratoře a vymýšlí novou léčebnou metodu, která dokáže léčit nádory. Po řadě let se znovu setkává s Evie, jeho dávnou nejlepší přítelkyní, se kterou ho kdysi na vysoké škole pojila láska k hudbě. Evie je rozvedená a vychovává dvě krásné holčičky. Dají se dohromady a Matt se zase cítí milovaný a šťastný. Silvii má stále někde hluboko k sobě, ale vztah a láska k Evie mu pomohli se s tím vyrovnat. Jenže Silvie se v jeho životě objeví znovu. Tentokrát po boku svého manžela Nica, za kterého se provdala kvůli společným zájmům jejich rodičů. Důvod, proč se znovu setkávají je nádor na Silviině mozku a Matt má být její poslední šance na život ..

Původně jsem sem obsah ani moc nechtěla psát, protože o ten (mi) vlastně až tak nejde :). Co mi nejvíc vrtá hlavou je otázka "Kdo je tedy Mattova "osudová láska""? Je to žena, kterou potkal v mládí, bláznivě se do ní zamiloval, jejich vztah byl intenzivní, ale velice krátký a svým způsobem mu změnila život a nebo jiná žena, kterou potkal na vysoké škole, pojilo je velké přátelství a láska k hudbě a po letech, kdy si každý prožil svoje se znovu potkávají a nacházejí jeden vedle druhého harmonii, lásku a porozumění? Co si o tom myslíte vy?

(Kniha byla též zfilmovaná, i když pouze pro televizi, hl. roli Matta si zahrál Rob Morrow (Než si pro nás přijde, serál Vražedná čísla), postavu Evie ztvárnila držitelka Oscara Marisa Tomei (Můj bratranec Vinny, Wrestler) a Italku Silivii Francouzka Mathilda May)