Tento týden mi oficiálně začala práce. Mám za sebou docela úspěšné čtyři dny, když jsem pracovala první - tedy obědovou - směnu a připravovala jsem spoustu kafe (a baví mě to čímdál víc), odnosila nespočetné množství egg benedict a florentine a halibuta a speciálně připravěné tresky ... taky se měnilo menu, takže právě nabízíme (ještě víc) tradiční norské speciality a to jak dopoledne/odpoledne, tak večer. Každý den se taky naučím pár dalších slovíček a některé (úplně základní, teda, abych si nevymýšlela) konverzace jsem schopná "utáhnout" i bez
"Kan jeg snakke på engelsk med dere, vær så snill? (Mohla bych s vámi mluvit anglicky, prosím?" a následném přepnutí do angličtiny. To mi dělá radost, i když mi ta norština stejně často příjde směšná. Ale kdoví, jak na cizince působí čeština :).
Dneska mě čeká večerní směna a přiznám se, že jsem trochu nervózní. V menu je nově nespočet různých aperitivů a dalšího alkoholu a měnil se i vinný lístek a já toho o vínech a celkově o alkoholu fakt moc nevím. Vždycky, když kvůli tomuto "propadám panice", snažím se uvědomit si, že je to přece jenom restaurace, nejde o životy lidí ani o nový vědecký objev ani o nic jiného "velkého". Vlastně naopak, jde o zábavu, o příjemně strávený čas a víceméně by to mělo platit pro zákazníky i číšníky a kuchaře a tak. Navíc tam večer bývá manažer, který je zároveň i sommelier, takže když bude třeba, určitě mi pomůže .. že jo? :)
Ale asi bych už mohla začít psát o dnešním receptu. Vždycky píšu takové úvody, které s receptem nemají nic společného. Ale já mám vždycky potřebu se podělit o novinky ...
V úterý nám konečně dorazila trouba i lednička (ti, co mě sledují na
facebooku, tak asi ví) a včera jsem se konečně pustila do pečení. Musím říct, že tato trouba, přestože je secondhandová je mnohem lepší, než ta, co jsme měli v tom původním ubytování ...
U Radana v práci teď mají takovou krabičku, kam každý dává nějaké koruny a když se vybere určitá částka, tak něco upeču. Hrozně mě těší, že se už něco vybralo a protože každou sobotu (tedy dnes) mají všichni co v ten den pracují společnou snídaní, tak mi to přišlo jako dobrý nápad, upéct něco zrovna na dnes. Díky Verči
z ghetta, která v Norsku před pár roky strávila semestr (nebo dva) na erasmu, jsem konečně v norských obchodech objevila něco jako tvaroh. Teda, on to je tvaroh, chutná fakt dost podobně jako ten náš ve vaničce, možná i o něco lépe, jak i Verča podotkla. Mají ho i ve vanilkové verzi, kde v každé lžičce objevíte spoustu zrníček z pravé vanilky. Je moc dobrý a ani ne moc sladký, což mi vyhovuje. A Radan z nedávné návštěvy domova přivezl asi kilo a půl čerstvých vlašských ořechů a já mám ještě stále alespoň půl kila těch pekanových. Takže ořechy a tvaroh byly suroviny, které jsem chtěla použít. Nakonec jsem se rozhodla udělat muffiny, za prvé, protože se hodí na snídani a za druhé, protože je nedávno moje kamarádka Sára zmiňovala na
fb stránce, že by na nějaké chtěla recept.
Myslím, že chuťově jsou to zatím nejlepší muffiny, které jsem zatím upekla. Díky tvarohu mají vláčnou konzistenci a ořechy v nich krásně křupou. :) Jedla jsem dnes jeden na snídani s trochou kakaa a je to skvělá kombinace. I když už mám zas trochu hlad. Možná je to spíš lepší jako svačina :)).
