Roadtrip po Norsku 2015: 4. den - Stavanger, Kristiansand & Grimstad aneb dneska je to spíš o městech ...

Náš roadtrip po Norsku se chýlí ke konci. On už teda dávno skončil, ale myslím to z toho "blogového hlediska", chápete :). 

Poslední den byl takový městský. V jednom (městě) jsme se nasnídali, v druhém se prošli po přístavu a ve třetím jsme se stavili na večeři :). Vlastně tím by se dal shrnout celý den, ale to by byla docela nuda, ne? Tak to pojďme trochu rozvést.

Dopoledne jsme se znovu stavili v Stavangeru. Stavanger je čtvrté největší město Norska a centrem norského ropného průmyslu. Možná i proto je docela multikulturní a častokrát mi přišlo, že třeba nápisy v obchodech a kavárnách byly častěji i v angličtině, než v Oslu...

Byla neděle a vyšlo nám nádherné počasí. Prošli jsme se od hlavního nádraží (kde je mimochodem asi nejlevnější parkování, jaké jsme z celého výletu zažili) do centra a pokud bych měla město srovnávat s Bergenem, lépe na mě působil právě Stavanger. Těžko říct, jestli to nebylo právě i díky tomu počasí. Počasí dělá fakt hodně! ... :)

Roadtrip po Norsku 2015: 3.den - Kjerag

Cesta na Kjerag byla dech beroucí (doslova!), vyčerpávající a boží. Strmé skály nahoru i dolů, brodění se přes vodu, hustý déšť, vítr bijící do tváří, hlava v oblacích. To je hlavním tématem dnešního článku a ... možná, že si budete moct přečíst dvě verze stejného příběhu ... jen říkám ... radši čtěte dál :) ...

Nejdřív s námi ale pojďte na kávu do barevné stavangerské kavárny CoffeeBerry, kde kávu opravdu umí. A nemluvím jen o tom, že mladý pan barista nám všem "nakreslil" mléčné srdíčko. Káva byla prostě dobrá a lahodná. A prostředí útulné a o té půl desáté dopoledne v sobotu tam ještě nikdo nebyl. O den později v neděli, když jsme procházeli okolo, už bychom si ale nesedli. Jestli někdy budete v Stavangeru a vyhledáváte příjemné kavárenské prostředí, CoffeeBerry nevynechejte, fakt! :)

Přesunem se o hodinku dvě později, je asi jedenáct hodin a my nasedáme do auta, abychom objeli fjord a dostali se na druhý konec obrovské chráněné oblasti Frafjordheiane, kde se nachází hora Kjerag, která se rozkládá na východní straně Lysefjordu. Nějak se v těch fjordech už ztrácím... :) Každopádně na západě a na druhé straně Lysefjordu se nachází ještě Preikestolen, další oblíbené místo pro turisty. Mezi těmito místy je zhruba 60km, jen pro představu, jak jsou některé fjordy velké.

Túru  na Kjerag lidé absolvují hlavně kvůli "Kjeragbolten", tedy takovému tomu šutru, co uvízl mezi dvěma skálami a který jste už stopro někdy viděli minimálně na fotce.

Já byla nadšená už z cesty autem, poprvé jsme při našem roadtripu viděli modrou oblohu a scenérie, co jsme míjely, byly ... no, však koukněte na fotky.

Celý tento výlet jsem si uvědomovala, jak jsem maličká. Ale taky, že můžu žít "velce". Že můžu rozpouštět strach v lásce, že nemusím ulítávat na myšlenkách a naopak je nechat létat. V tom obrovském prostoru. Že můžu dělat co chci a užít si jakoukoliv životní formu, aniž bych na ní ulpěla.

Roadtrip po Norsku 2015: 2.den - Dopoledne v Bergenu, nekonečná cesta a několik trajektů

Probouzíme se do pátečního rána a venku je šedo, prší a je zima. Norský podzim v plné síle. A nás čeká další veskrze cestovní den. Ještě před odjezdem do centra Bergenu vymýšlíme trasu, jakou se nejlépe dostaneme dolů na jih do Stavangeru a zároveň rezervujeme pokoj přes airbnb na dnešní noc.

V Norsku, a zvlášť na západě a pak v horách je totálně nepředvídatelné počasí. Během hodiny a půl, co jsme strávili v Bergenu lilo, foukalo, kapalo, pak zase lilo a na pár minut jsme snad viděli i vykukovat slunce. Tomu se ale přes obrovskou mlhu, která se valila celým městem, moc nedařilo zůstat na obzoru.

Výhled z našeho airbnb bytu. To ještě bylo něco vidět.

Naše hlavní cesta vedla jak jinak, než do ... kavárny. Vyhlédla jsem si tři, všechny na podobné adrese hned u hlavního centra a ta, do které jsme se vydali na vynikající šálek kávy, byla po naší cestě nejblíž. A tak vyhrála. :) Nutno ale říct, že BKB byla fakt příjemná. Voněla v ní čerstvě pražená káva, slečna baristka se nás zeptala, jestli si přejeme kávu radši ze světle pražených zrn nebo z tmavě pražených (doporučuju ta světle pražená, káva je z nich jemnější, ale zároveň chuťově výraznější) a malé dortíky, co jsme si k ní daly, byly taky chutné. Počas pití a jezení jsme si navíc prohlíželi a pročítali knihu o srbské umělkyni Marině Abramovič. Je známá třeba tím, že když se kdysi se svým profesním i soukromým partnerem Ulayem rozcházeli, každý z nich se vydal z opačné strany Velké čínské zdi, potkali se někde uprostřed a rozloučili se. Pokud vás tato dáma zajímá víc, je tu vždycky jako odrazový můstek wikipedia :)

Jestli máte v plánu se v Bergenu zdržet déle a máte chuť na dobrou kávu, doporučuju ještě Det Lille Kaffekompaniet a Krok og Krinkel Bokcafé. Tam bych se určitě vydala já :).

Roadtrip po Norsku 2015: 1. den - Lesy, tundry, hory a večerní Bergen

Vsadím se, že jste nikdy na žádný trip nebyli méně připravení, než my tři! 

Včera v noci jsme se vrátili z 4-denního roadtripu po západním a jižním Norsku a když jsme ve čtvrtek dopoledne vyjížděli, věděli jsme akorát, že míříme na Bergen. To zní jako dostatečně dobrý plán, říkáte si? No, v Norsku je to malinko složitější. Ujet 500km může trvat i 10 hodin a pokud se rozhodnete kochat všudypřítomnou přírodou a občas zastavit, ještě tak hodinku dvě přidejte. Cesty se tu klikatí podél fjordů, neustále stoupají nebo klesají a čas od času se zúží natolik, že dvě auta naráz neprojedou. Tento zádrhel se ale stává sporadicky - na celé trase potkáte dohromady maximálně desítky aut. Taky jsou plné dlouhých tunelů a občas máte pocit, že jste se ocitli v jeskyni a když se podíváte do čeho jsou vysekané, nejste tak daleko od pravdy. Občas rádio v autě přeruší vysílání se zprávou, že nějaký tunel je uzavřený a tak stojíte uprostřed "ničeho" s žádnou možností úniku. To se nám stálo málem, jeden tunel uzavřeli pár minut potom, co jsme jím projeli...

Plán jsme měli opravdu minimální. Když mi na jaře psala moje sestřenice Kristýna, že chce v září přijet a ráda by se podívala i za Oslo, přišlo mi to jako báječný nápad. Pak jsme si napsaly na začátku září něco ve stylu: "Hele, neměli bychom začít plánovat?" a pak tu Kristýna najednou byla, Radan půjčil auto a kroutil hlavou nad tím, jak málo toho o naší cestě víme. Ale vyjeli jsme. A já o tom teď chci psát, abyste se o naší cestě něco dozvěděli :). A taky, abych s vámi sdílela zážitky, protože za to stály.

První "zastávku" jsme měli hned za Oslem. Přes hodinu jsme stáli v koloně, a tak jsme tento čas využili k focení selfies :). Řeknu vám, když se fotí dvě baby a jeden Radan, stojí to alespoň 20 fotek, než vyberete jednu, kterou "schválí" všichni! (to jen taková vsuvka) :)

Vyjeli jsme z upršeného Osla a podobné počasí se nás drželo téměř celou cestu. Upršené a mlhavé. Ale takové jsem si vždycky Norsko představovala. Nekonečná údolí plná jezer, fjordů, hor a nad nimi mlha.

Asi dvě a půl hodiny za Oslem, kousek od Nesbyen, jsme jeli kolem tabule, která hlásí "Gardnos Meteorite". Přejíždíme ji, ale pak si říkáme, že "co kdyby" a vracíme se zpátky. Tabule pak hlásí ještě fakt, že jsme mimo sezónu a tudíž je zavřeno. I tak se vydáváme po polňačce nahoru, zaléhají mi uši a za devět kilometrů dojedeme na místo. Na místo, kde před 546 miliony lety udeřil meteorit o průměru 300 metrů. Díky obrovské síle se pak vytvořil kráter s průměrem 5 kilometrů. Pokud pojedete v létě, tuto zastávku stopro doporučuju :). Mimo sezónu je to prostě krásný jehličnatý les s barevnými mechy a rozbouřenou řekou.

O kousek dál byl omezený provoz silnice a tak několik minut čekáme, než na nás přijde řada a my můžeme následovat auto s velmi vtipnou cedulkou. No, ve skutečnosti znamená "Ledebil" něco jakou "vedoucí vůz", ale prostě jsme to museli vyfotit :).

opuštěná vlaková stanice na konci světa

Stoupáme a panaromata se mění. Místo nekonečných lesů vidíme nekonečné tundry. "Trvale zmrzlá půda tundry zabraňuje růstu stromů. Velmi krátké vegetační období, kdy roztává tenká svrchní vrstva půdy, umožňuje život zakrslým formám vegetace. Hojně se tu vyskytují bříza zakrslá, keře rostoucí na vřesovištích, mechy a lišejníky." (zdroj: Wikipedia)

Přijde mi to úžasné, protože ten přechod je docela náhlý. S nadsázkou se dá říct, že projedete tunelem a jste v jiném vegetačním pásu. 

Drammen & Tønsberg: Jak jsme se v sobotu večer rozhodli a v neděli dopoledne vyrazili na výlet ...

Je neděle před jedenáctou a my s Radanem nasedáme do auta, pouštíme norské rádio a vyrážíme směr ... dobrodružství. Žiju tady už dva roky a hlavně, že lítáme po Evropě ... ale Norsko je pro mě zatím taková "země neprobádaná" ... A tak když Radan jen tak mezi řečí prohodil, že máme k dispozici auto, mně hned v mysli naskočilo jediné slov: VÝLET!

Probudili jsme se po lehkém sobotním flámu někdy po deváté, Radan nám připravil vajíčka na měkko. Někdy v tom čase jsme se rozhodli, že naše cesta bude vést do Drammenu. 

Drammen od Osla není vůbec daleko. Jeli jsme asi 40min po dálnici, každou chvíli tunel, pochopila jsem, že takto to tu prostě funguje. Při příjezdu město vypadalo moc hezky. V podstatě v kopcích. Při procházení se už to tak znatelné nebylo. Bylo mrtvo, minimum lidí, obchody zavřené. To není v Norsku nic neobvyklého. 

Procházíme kolem pivovaru "Aas", což je nejstarší norský pivovar. Mám s tímto pivem docela vtipnou historku, uvidíme, jestli se mi podaří ji i vtipně podat :) ... Před dvěma lety jsem pracovala v norské restauraci. Byla jsem tam sotva týden, norsky jsem uměla možná "děkuju" a "nashedanou" a nějaký pán se mě při objednávce ptá, jaký druh piva máme. V té době netuším, ale nenápadně koukám za sebe, abych zjistila, že "máme pivo Ás" ... pán se rozesměje, mně dochází proč a on mi říká, ať to už radši nikdy neříkám :)). Ass se v norštině vyslovuje zhruba jako "Os", zatímco já jsem mu nabízela pr...zadek... No. :)

Pak míříme ke kostelu, zrovna v něm probíhá mše a já si říkám, že tam jsou asi všichni lidé "schovaní" ... Pak procházíme hřbitov a dostáváme se k parku, kde jsou další lidé, hrající si s dětmi na hřišti. Vidíme outdoorovou posilovnu, hned vedle dlouhé promenády podél řeky Drammenselva. Chvíli se tam zastavíme, ale Radan se už nemůže dočkat, až mi ukáže něco "hodně cool", jak sám říká :). Jde o river harp neboli "říční harfu" a jsou to dvě instalace postavené naproti sebe přes řeku, které vydávají zvuky. Ale ne tak ledajaké, jde o zvuky, které vytváří měnící se proud vody a taky kmitání mostu "Ypsilon", které je postaven hned vedle. Souhlasím s Radanem, že je to "fakt cool", i když tomu z "vědeckého hlediska" vlastně moc nerozumím. Je to ale pozoruhodné a je to pravděpodobně největší atrakce města.

Jenom tak být anebo skočit ze skály

Sedím na balkoně s výhledem na moře, pojídám mandle obalené v cukru a slyším dopadat vlny a dubstepovou hudbu z nějaké párty na pláži. Je teprve sedm hodin, ještě jsme ani nebyli na večeři, ale na párty tady asi není nikdy brzo.

Ráno jsme si šli s Radanem a Davidem zaplavat, náš plán byl obplavat takový malý útes a dostat se k nuda pláži. Ne tedy proto, abychom se snad přidali, i když proč ne, ale chtěli jsme zjistit, jak to vypadá "za rohem". A našli jsme prudké malé schody ve skále a pak místo na té skále, odkud se dá skočit zpátky do vody. Vždycky mě fascinuje ten pohled dolů a těch pár sekund před skočením. Bije se ve mě lehký strach a natěšenost. A pak skočím, sekundu nebo dvě letím, padám a na konci už je jen ta "extáze". Přijde mi, že takto to funguje téměř ve všem a je na každém z nás, co necháme převládnout. Jestli se vrátíme a slezeme zpátky po schodech a nebo půjdeme vpřed a skočíme.

Odpoledne jsme se s Leničkou spontánně rozhodly, že si zajedeme do nedaleké vesničky objevovat další zákoutí tohoto krásného ostrova. Veděly jsme, že by měla být vzdálená asi 5 kilometrů od pláže, kde se nacházíme. Koupily jsme si ale jízdenku do Corfu, resp. Kerkyri a vůbec nám ze začátku nedošlo, že pět kilometrů už jsme dávno ujeli a míříme směr hlavní město. Prostě jsme si jen povídaly a nechaly se dovést na konečnou. A byla to paráda. Hlavní město je živé, krásné místo plné úzkých jižanských uliček a malých kavárniček a chvilku jsme zvažovaly, že se zdržíme až do úplného večera. Od paní z obchodě s delikatesama jsme si nechaly doporučit vynikající řecký olivový olej, přikoupila jsem k němu ještě zmíněné mandle v cukru a na závěr nám poděkovala v češtině. Uvědomila jsem si, že v servisu to přesně takto funguje. Je to o zájmu, o informovanosti a taky o znalosti jazyka. Je pravděpodobné, že kdyby neuměla výborně anglicky a nenabídla nám ochutnávku a o každém oleji neřekla jeho specifika, asi bysme jen nakoukly a řekly si, že se stavíme "možná potom", jak to většinou děláme. Přitom olej jsme si koupit chtěly :) ...

Voda (teplá). Písek (rozžhavený). Slunce (v duši :)). Mojito (nezbytné) ... čtyři dny u moře začaly báječně!

Je deset večer, vlastně jedenáct místního času, tma jak v pytli a jen pár světýlek okolo z restaurací. Sedíme tu já, Lenička, Radan a můj brácha David a po celém dni jsem se poprvé dostala na internet. Rozhodně ho tu nějak zvlášť nevyhledávám, ale je přece pondělí a já jsem sobě a potažmo i vám "slíbila", že budou články :). 

Jsme na Korfu, a o tom, jestli pojedeme jsme se rozhodovali před třemi dny. Je to jen taková "rychlovka", do čtvrtka, ale je tu krásně a jsem za to moc vděčná. U moře jsem naposledy byla před dvěma lety s Radanem a jeho rodiči a přiznám se, že mi to celkem chybělo. Teplé moře, do kterého se jen tak položím a "nasávám energii", jak jsme tomu vždycky říkali s tatínkem. Ten s náma bohužel nemohl jet, protože jsou žně a je složitější odjet. I proto jsme vždycky, když jsem byla malá, jezdili k moři poslední týden v červnu, což mi absolutně vyhovovalo, protože jsem si prodloužila prázdniny :). 

Jsme tu a první, co Radana napadlo při vstupu do moře bylo, že si zaplaveme až k bójce. No, vypadala, že je kousek, ale nakonec to bylo pár stovek temp. Nádhera - čisté klidné moře. A byla jsem první! :) Lenička se mezitím nechala namasírovat a všichni jsme byli spokojení :). 

Jsme tu v obložení skal, rozhodně se tu nekonají žádné nekonečné pláže a je to nádhera, opravdu. Asi to opakuju pořád dokola, co? Snažím se totiž soustředit svou energii mezi psaní a vnímání, o čem si tu povídá Radan, David a Lenička. Teď je to zrovna o dýchání. 

Zítřek začneme jógou. David cvičí hodně intenzivně u čtyři roky bikram jógu a moc se těším, že se zítra protáhneme a trošku si "zameditujeme". Čistý mořský vzduch, letní vlhko, ideální kombinace. Mám ráda, když je i dovolená u moře trochu akčnější a neležíme jen hodiny a dny na pláži. S Leničkou to vnímáme podobně, ale tuším, že Radan a David zůstanou radši na té pláži a u moře. Jak dovolená baví vás? 

Budu už končit, dlouhá noc před námi. Mějte se krásně! :)

... tedy, vlastně, ještě "pár" fotek :).

Výhled z balkónu :)

 

Útulný červnový Amsterdam

Sedím na stejném místě, jako minulý týden, když jsem psala "gastronomický článek o Amsterdamu". Poslední dvě hodiny jsem vybírala fotky do tohoto článku a poměrně brzy zjistila, že psát tuto část bude o něco málo složitější. Ne proto, že by Amsterdam byl nefotogenický nebo nehezký a já neměla žádné pořádné fotky, spíš naopak. Mám spoustu hezkých fotek. Většina z nich má ale společné čtyři věci - uličky, kanály, úzké domečky a kola. To, a taky coffee shopy, Amsterdam vystihnuje. 

A tak doufám, že hlavní město Holandska nemá moc významných památek, protože pokud ano - buď jsem je neviděla a nebo jsem je přešla, aniž bych to věděla. Přesto jsem ale nadšená, v útulnějším městě jsem snad ještě nebyla. Fotogenický, hipsterský, malebný, to jsou další slova, která mě napadají a kterým bych Amsterdam "onálepkovala". Napište mi pak do komentáře, jak působí Amsterdam na vás:)

Gastro trip po Amsterdamu. Město plné vynikající kávy i stylových podniků.

Amsterdam. To jsou kavárny na každém rohu, kola na rohu, za rohem, před rohem a všude mezi tím. Amsterdam jsou vysoké, úzké a křivé domečky, kolikrát vystupující rovnou z vody ... Vůně zelené rostliny cítit všude, spoustu usměvavých lidí, vynikající káva a skvělé dezerty. Spoustu podniků se zdravými potravinami i jídly. A taky je Amsterdam fotogenický. Až neskutečně!

Dneska vás s sebou vezmu na takovou malou gastro procházku. No, dalo by se říct, že je to spíš procházka za kávou, kávičky tentokrát vedou. To je tak, když váš snoubenec (cožeee? :)) onemocní a ve většině podniků objednáváte buď jen jedno jídlo/dezert a nebo jídlo a polévku - na těch Radan v Amsterdamu žil a přežil :).

Podniky jsem rozdělila podle toho, jak jsem je navštěvovala za sebou, ale asi vám pak dám nějaký "rychlo tip", jak to "udělat efektivně"a dát si brunch, dezert a kávu ve třech různých podnicích, aniž byste chodili přes celé město sem a tam. Ne, že by i to nemělo své kouzlo ... Čtěte pozorně ... :)

Pár dubnových dnů ve Varšavě

S výhledem na fjord a azurově modrou oblohu upíjím zelený čaj. Zrovna jsem se probrala těmi 600+ fotkami, co jsem vyfotila minulý týden ve Varšavě (těch cca 400 "jídlových" je v jiné složce) a tím se zase tak trochu vrátila do té atsmoféry tam. Bylo hezky. Né tak prvoplánově hezky - hned na začátek napíšu, že mě Varšava "jako město" vlastně tolik neuchvátila. Ale cítila jsem se uvolněně a spokojeně. Měla jsem možnost poznávat a objevovat a to mi samo o sobě stačí. Navíc, když se díváte kolem sebe, s otevřenýma očima a vůbec celkově s "otevřeným přístupem", najdete spoustu maličkostí, které vám budou připadat krásné. Nebo zajímavé. A i to, co se vám nutně "nelíbí" prostě přijmete, jaké to je a nemusíte to nutně hodnotit :) ...

... v hlavním městě Polska, které nemá nutně nějak moc "pamětihodností" jsem strávila necelé tři dny a víceméně prošla jen širší centrum. Zato křížem krážem :). Během druhé světové války byla drtivá větsina Varšavy vybombardována (víc ví např. wikipedia) a tak je vlastně současná podoba Varšavy "nová" a Staré Město je staré jen 50 let ... no, a tento článek bude spíš takovou "foto-procházkou" s jednou Terezkou, než nějaká studna užitečných informací ... jestli vás navnadí na návštěvu nebo vám bude připadat o ničem, to už nechám na vás. Ale klidně mi to napište :).

článek o jídle ve Varšavě najdete tady.

Varšavské gastro tipy (hodně cukru included :))

Je to už skoro rok, co jsem se tam "u nás v mini městečku" procházela s kamarádkou Verčou kolem přehrady a ta mi mimo jiné vyprávěla, že se v jarním semestru chystá na erasmus do Varšavy. Já jí hned slíbila, že za ní určitě dorazím. Akorát se přiznám, že si nejsem úplně jistá, jak vážně jsem to tehdy myslela. Nebo spíš nemyslela. Pak jsme ale s Radanem začali celkově víc cestovat a poznávat a tak i na Varšavu došlo. I když jsem tam letěla sama a Radana zrovna nechávala doma s dost nepříjemnou hnisavou angínou. Nakonec to ale všechno vyšlo, jak nejlíp mohlo. Jak taky jinak :).

Článek o Varšavě jako takové bude příště, nejdřív se (už trochu tradičně) vrhnem na jídlo :).

Malebná Riga na sklonku zimy

Nědele, budíček v 7 hodin ráno. O pět minut později už krájím ananas, protože už byl nejvyšší čas. O čtyři dny později, kdy by byla další šance ho sníst, už by jedlý nebyl. A to by byla škoda, že jo. Dáváme do mého malého oranžového kufříku poslední drobnosti a vyrážíme. Na výlet. Do Rigy. Na čtyři dny.

O týden a něco později sedím v jedné z těch rušnějších kaváren v centru Osla. S poslední upravenou fotkou jsem dojedla i poslední kousek bagelu s krémovým sýrem. A už mě nic neodvádí od "práce" (aneb psaní tohoto článku) :). Dnes dopoledne jsme se tomu smály s kamarádkou, že nějaký takový sloupeček určitě "musím" napsat. Je to taková "blogerská vata", která zní dobře. Ale nic se nemá přehánět, tak zpět k věci. RIGA.

Riga je hlavním městem Lotyšska. Pozor, nezaměňujte Lotyšsko za Litvu. To je trochu připomínka i pro mě. Latvia = Lotyšsko a Lithuania = Litva. Nevím jak vám, ale mně to vždycky trochu mátlo.

Lotyšsko je jedním ze tří baltských států (společně s Litvou a Estonskem) a leží uprostřed (těchto tří států :)). Co jsem si všimla počas těch pár dní v Rize - většina obyvatel jsou starší čtyřiceti let. Lidí v našem věku jsme viděli snad jen v modernějších kavárnách. Asi je ale fakt, že Riga momentálně není "v sezóně" a město je celkově vylidněné, ulice byly celé dny prázdné a restaurace taky. I proto vám hned na začátek doporučuju navštívit Rigu v létě. Nejen kvůli "životu" okolo, i teplejší počasí a sluníčko určitě udělá své.

Tradiční i moderní chutě aneb gastrotour po Rize

Riga, hlavní město Lotyšska. Jaké to tam tak asi je? To jsme se na začátku tohoto týdne vydali s Radanem zjistit. O městě jako takovém budu psát příště, dneska bude článek "rize" o jídle v Rize :).

Riga mi přišla poměrně drahá, ale možná jsem někde v podvědomí měla "zakódované", že by tam mělo (anebo mohlo) být levno a nakonec to vlastně až tak levné nebylo... Do většiny podniků jsme zavítali spontánně, jen pár z nich jsem si předem našla na tripadvisoru nebo nám byly doporučeny. Skoro všechny "gastronomické zážitky" byly fakt příjemné, i když možná je to trochu dané mou otevřeností zkoušet nové věci a kromě kopru mi chutná snad všechno, nejsem zase tak náročná :). Tento fakt kdyžtak zohledňujte při osobním "hodnocení" tohoto výběru :).

Barevná únorová Barcelona

Sedím doma na gauči a venku ostře svítí sluníčko. Jaro pomalu začíná vystrkovat růžky už i tady v Oslu. Je to pátý den, co jsme se vrátili z našeho krátkého zimního výletu do Barcelony a probírání se fotkama (i když jen "virtuální") mě jako by zase hodilo o pár dní zpátky, do prosluněného pobřežního města plného barev.

Na objevování a nasávání tamní atmosféry jsme měli reálně asi jen dva a půl dne. I tak jsem získala pocit, že jsme tu "podstatnou" část Barcelony viděli. Hodiny a hodiny jsme se jen toulali uličkama, spoustukrát bez cíle (a nebo za cílem nějaké kávy a dobrého jídla) a právě o tom to pro mě je. Všímat si detailů v těch nádherných úzkých uličkách, nechat na sebe chvíli vát vánek od moře a cítit se jako doma.

Barcelona je hlavním městěm Katalánska a leží na pobřeží Středozemního moře. Žije v ní zhruba milion a půl obyvatel, takže podobně jako v Praze. V Barceloně se mluví španělsky a katalánsky a podle různých nápisů všude kolem jsou to skoro dva odlišné jazyky...a teď už konec přepisování wikipedie, pojďme konečně v fotkám :).

Mimochodem, článek o tom, co všechno jsme v Barceloně jedli najdete TADY.

Tasty Barcelona aneb "Jak chutná Barcelona"

A tak jsme zpátky z prosluněné únorové Barcelony!

Strávili jsme tam úžasné čtyři dny (no, reálně spíš dva a půl dne) a fotek a zážitků mám tolik, že by se do jednoho článku nevešly (a nebo byste prostě "skrolovali" donekonečna :)). A tak teď právě čtete první část (budou dvě), která je o JÍDLE... Nebudu to víc okecávat, pojďme rovnou k věci! :)

Pro lepší orientaci stačí jen kliknout na název a dostanete se na kavárnu/restauraci/trh, který chcete (a v závorce je ještě moje subjektivní hodnocení jednotlivých podniků:)). 

Den 1

Creyón Café (4/5)

Mary´s Market (3,5/5)

Cup&Cake Barcelona (3/5)

Cerveceria 100 Montaditos (4/5)

Den 2

Brunch&Cake Barcelona (5/5)

Sweet Dreams (3/5)

Mercado de La Boqueria (5/5)

Chök (4,5/5)

La Fonda (3,5/5)

Den 3

La Nena (3/5)

Amelia Bakery (3/5)

Palosanto (5/5)

Gastro výlet po Edinburghu

Přibližně dva roky zpátky jsme byli s Radanem poprvé pozvaní do Edinburghu. Kousek od něj, v Livingstonu, totiž žije Radanův kamarád z dětství a v pravidelných intervalech nám oběma psal že "kdy už se ukážeme." A tak když jsem začátkem jara zase začala pracovat a tudíž vydělávat, navrhla jsem Radanovi, že bychom mohli navštívit nějaké krásné evropské město. V hlavě jsem tou dobou měla Paříž, ale nakonec jsme se rozhodli, že město na Seině počká a pozvání do skotského univerzitního města přijmeme.

Cesta z oslovského letiště na to edinburghské trvala hodinu padesát, ale ve Skotsku jsme přistáli za 50 minut. Ještě před odletem jsme si tím chvíli lámali hlavu, že jak je možné, že tam letíme necelou hodinu a zpátky skoro tři... až po chvíli jsem si vzpoměla, že v UK je přece o hodinu míň...

.. což je super, protože jsme měli hodinu k dobru a i když jsme letěli až kolem osmé večer, při přistání bylo teprve devět a my tak měli ještě spoustu času na první "sbírání dojmů.". Miho, náš host, je jedním ze zakladatelů "česko-slovenské komunity v Edinburghu" a v pátek, v den našeho příletu, měli zrovna barbecue party na pláži v Portobellu. A tak jsme poznali asi 10 Čechů a Slováků, zajímavých lidí, kteří spolu tvoří opravdu sympatickou skupinu a která spolu podniká spoustu skvělých akcí. Během těch pár dní jsme se s některými z nich potkali ještě několikrát a myslím, že jsme se tak nějak přirozeně začlenili do "běžného života v Edinburghu", což nám umožnilo možná trochu odlišnější pohled na město, než kdybychom přijeli jako "běžní" turisti.

Druhý den ráno jsme vyrazili do centra. Z Livingstonu (mimochodem, pokud někdy pojedete do Edinburghu a budete mít v plánu nakupovat, tak si do Livingstonu zajeďte, takto velký shopping mall plný outletových obchodů jsem už dlouho neviděla, jestli vůbec) jezdí vlak na hlavní vlakovou stanici Waverley každou chvíli a při výstupu se hned ocitnete v Princes street gardens, což je jedna z hlavních ulic v Edinburghu. V podstatě hned jsme se vydali k monumentu Sira Waltera Scotta a vyšlapali těch skoro 300 schodů až nahoru, kde nás čekal krásný výhled na celé město. Jaká škoda, že těsně po slezení (které bylo mimochodem docela náročné, protože jedny uzoučké schody vedou jak nahoru, tak dolů) mi vypověděla službu má nedávno koupená paměťová karta a tak všechny ty fotky v podstatě neexistují. Radan moc nefotil, takže fotky z tohoto zážitku v podstatě nemáme. Vylézt si tam nahoru ale stojí za to. I když vstup na osobu stojí 4 libry.

Asi jediná použitelná fotka zvrchu. Pro představu snad ale stačí :).