Včera jsem se potřetí pustila do makronek. Teda podruhé. Nebo já nevím... Asi před měsícem jsem je zkoušela poprvé a tento pokus moc nevyšel. Nicméně jsem se hned ve stejný den rozhodla udělat další, protože mi to nedalo a nechtěla jsem být smutná :). Ty už dopadly o poznání lépe. Rozhodla jsem se je ale tehdy nedat na blog, protože mi přišlo, že bych k nim neměla co říct, říkala jsem si, že to možná byla náhoda a to, že se mi jednou povedly, ještě neznamená, že jsem nějaký makronkový guru. Ani teď nejsem. Zároveň jsem ale přesvědčená o tom, že tentokrát už to nebyla taková náhoda, že vyšly.
Recept se víceméně neliší od jiných receptů na webu, inspiraci jsem hledala u chez lucie i u videa Koko z menu domů a taky na různých zahraničních stránkách. A tak jediné, co tu možná bude jiné, budou fotky a pár mých poznatků, které se ale od ostatních taky moc neliší.
Pří pečení makronek je podle mě důležitá hlavně trpělivost, snažit se nic neunáhlit A taky, čím častěji je zkoušíte, tím větší je pravděpodobnost, že se podaří podle vašich představ. Ale tak je to asi se vším. Udělat si doma krásnou a chutnou makronku je sice výzva, ale určitě to není nemožné a ten pocit pak stojí za to.
Já jsem se tentokrát rozhodla udělat dva druhy. Kakaové a citronové.
Thursday, March 20, 2014
Thursday, March 13, 2014
Borůvkové cheesecake cupcaky / Blueberry cheesecake cupcakes
V minulém článku jsem vám poprvé představila můj a Terezčin nový malý business (více se o něm dozvíte tady, tady a tady). Jsme z toho obě nadšené a co se týče mě, mám tendence zkoušet neustále nové a nové recepty, které bychom případně mohly zahrnout do nabídky. Z toho vyplývá, že mám o čem psát a že vy máte co číst a čím se inspirovat. Win win :).
Pokud můj blog sledujete pravidelně, tak asi víte, že miluju cheesecake a proto asi bylo jen otázkou času, kdy se pustím do "cheesecakových" cupcaků. Ten čas nastal právě dnes a já se musím přiznat k tomu, že za ty dvě hodiny, odkdy jsem je dozdobila, jsem spořádala už tři (aneb ať žije zdravý životní styl!). Ale jsou OPRAVDU vynikající. Recept jsem si vymyslela sama (i když, kolik druhů cheesecaků asi existuje? Myslím, že tolik zas ne) a nejsou vůbec přeslazené. Možná proto jich jde spořádat tolik najednou. Cheesecake cupcakes jsou taky skvělá volba, pokud máte FAKT velkou chuť na cheesecake, ale nechce se vám péct "velká" verze. A nebo prostě pokud máte jen tak na něco chuť. Zkusíte? :)
Pokud můj blog sledujete pravidelně, tak asi víte, že miluju cheesecake a proto asi bylo jen otázkou času, kdy se pustím do "cheesecakových" cupcaků. Ten čas nastal právě dnes a já se musím přiznat k tomu, že za ty dvě hodiny, odkdy jsem je dozdobila, jsem spořádala už tři (aneb ať žije zdravý životní styl!). Ale jsou OPRAVDU vynikající. Recept jsem si vymyslela sama (i když, kolik druhů cheesecaků asi existuje? Myslím, že tolik zas ne) a nejsou vůbec přeslazené. Možná proto jich jde spořádat tolik najednou. Cheesecake cupcakes jsou taky skvělá volba, pokud máte FAKT velkou chuť na cheesecake, ale nechce se vám péct "velká" verze. A nebo prostě pokud máte jen tak na něco chuť. Zkusíte? :)
Monday, March 10, 2014
Všechno plyne a děje se v ten správný čas
Někdy mi přijde, že se dlouhou dobu nic neděje a pak se toho zase děje hodně najednou.
Dnes jsem byla na pohovoru. Asi to bude znít zvláštně, v mém věku, ale myslím, že to byl můj první "opravdový" pohovor v životě. Všechny práce a brigády, které jsem měla předtím nikdy neproběhly klasickým interview, vždycky si mě jen pozvali na zkušební den, ale nic oficiálního. Nutno podotknout, že šlo vždy o restaurace/bistra/kavárny. I teď jde o kavárnu. Dokonce tu, které patří restaurace, ve které jsem tady v Oslu pracovala před dvěmi/třemi měsíci. Na interview mě pozval jeden z manažerů, který mě poznal právě v té restauraci. Naštěstí není Nor a tak interview probíhalo v angličtině, i když norsky umí. Vyprávěl mi něco o tom podniku a o tom, jak teď budou expandovat a pak se ptal mě, jaké mám představy a plány a proč jsem v Norsku a tak. Provedl mě po pekárně a všechno mi hezky ukázal a pak mi řekl, že jsem skvělá a že nemá vůbec problém mě doporučit jeho kolegům, kteří řídí jednotlivé pekárny, JEN moje nevýhoda je malá znalost norštiny. Načež se mě zeptal, že co říkám na to, kdybychom do jedné z těch kaváren zašli a že mě s manažerkou budou sledovat a hlavně na mě mluvit norsky a očekává se ode mě, že já budu taky mluvit jen norsky. V ten moment se mi trochu stáhl žaludek (ale bylo krásné to pozorovat, jaké má tělo a mysl reakce, když se jí něco tzv. nelíbí :)), každopádně jsem s úsměvem řekla "let´s do it", přestože moje norština je fakt na dost nízké úrovni a teď jsem se jí pár měsíců nevěnovala vůbec. Přišli jsme tam, do té příjemné kavárny v Sagene a začalo to. Manažerka, mimochodem moc milá paní, mi v norštině vysvětlila, jak se co dělá a co kde je, rozuměla jsem asi každé třetí/čtvrté slovo, ale kupodivu jsem si celkem odvodila, o čem mluví. Horší bylo, když mi položila nějakou otázku. O něco lepší to bylo se slečnou, co je tam zaměstnaná, není Norka, takže si pravděpodobně prošla podobným procesem jako já a snažila se na mě mluvit hezky pomalu a klidně mi to i několikrát zopakovala. Při komunikaci se zákazníky jsem používala ty základní fráze jako "Dobrý den, co si dáte? .. Tady nebo s sebou? Dáte si ještě něco? Budete platit kartou nebo hotově? Děkuji. Nashledanou.", které jsem naštěstí znala už z Tranenu. A i když jsem si jistá, že VŠICHNI věděli, že norština není zrovna moje silná stránka, probíhalo to v pohodě a s úsměvem. Mám takový pocit, že to je v kavárnách/restauracích stejně to nejdůležitější - úsměv a milé vystupování. A možná ještě zapálenost pro věc. A to všechno mám. :) ... Ta hodina a něco utekla rychle a jako bonus jsem si mohla odnést chléb a rozbitou makronku (yey :)). Měla jsem ze sebe dobrý pocit, protože jsem opravdu dělala to nejlepší, co jsem v tu danou chvíli dokázala...
Pak jsme ještě jeli do jiné pobočky, takové ještě útulnější (a mně milejší) kavárny, tam jsem si mohla dát cappucino a po chvíli za mnou přišel manažer této konkrétní kavárny, Francouz, který na mě začal zase mluvit norsky. A ani on nechtěl přejít do angličtiny, pokud jsem to správně pochopila, tak říkal něco ve smyslu, že už tak přepíná ze svého rodného jazyku a radši přepíná do norštiny než angličtiny. A ptal se mě, odkud jsem (a byl v Praze :)) a vzal si na mě číslo, že mi zavolá, když bude v nejbližších dnech někoho potřebovat. Nakonec mi ten, se kterým jsem dělala ten pohovor řekl, že se mi za pár dnů ozve, až bude vědět, kam by mě mohli dát. Ještě to nutně neznamená, že tu práci mám, každopádně dnešek byl docela zážitek a mám takový pocit, že to vyjde. A já budu mít zase možnost se učit dělat perfektní kávu a taky snad pohnu s tou norštinou, takto "hozením do vody" to asi půjde nejlíp.
A ještě je tu jedna věc, ve své podstatě mnohem "větší". Včera jsme s Terezkou (mimochodem skvělou blogerkou, klikněte na TerezaInOslo) posunuli náš velký projekt zase o kus dál a vy se o něm tak od teď můžete dozvědět víc. Podívejte se na www.candybaroslo.com a na naši facebookovou stránku a najdete nás taky na instagramu a pinterestu. Myslím, že všechny tyto stránky mluví za vše a tak není potřeba k tomu nic moc dodávat. Těšíme se s Terezkou obě na vaše připomínky a komentáře a případné nápady a nebo prostě jen podporu. A předem děkujeme! :)
Dnešní blog snad zakončím tím, že v Oslu je konečně krásně a obloha znovu úplně září. Všechno do sebe krásně zapadá. :)
Saturday, March 8, 2014
Limetkové muffiny s mákem a bílou čokoládou / Lime muffins with poppy seeds and white chocolate
Když jsem zhruba před rokem a půl žačínala s pečením, nejvíc mě bavilo péct dorty a koláče, tedy v podstatě to, co je na přípravu (možná) o něco náročnější. Čím déle peču, tím víc mě paradoxně baví péct a připravovat jednotilivé dezerty. Cupcaky, jednoporcové cheesecaky, čokoládové pěny .. prostě sladké, jehož jedna porce je jasně daná :). Myslím, že to může být mnohem kreativnější, baví mě zkoušet nové příchutě a baví mě, že se dají jednoduše kombinovat a obměňovat. Pokud sledujete tento blog a třeba i facebook pravidelně, tak jste asi postřehli mou velkou zálibu v cupcakes. Myslím, že tato záliba teprve roste a že se teprve bude pořádně rozvíjet. Mám v plánu jednou zvládat opravdové cupcakové skvosty. Stějně tak makronkové a cake popové :), a sušenkové a pusinkové ... a taky muffinové. A o jeden recept z této "cesty" se s vámi teď podělím. Vymýšlela jsem ho tak trochu za pochodu a vyšly opravdu dobře. Chutnají tak "lehounce". Myslím, že byste si na nich mohli pochutnat i vy :)
Friday, March 7, 2014
My week in pictures IV
Dnes je nezvykle jasno. A tak i z výšky 11 593m je krásně vidět až dolů. Už dlouho jsem to takto neviděla. A je to krásný pohled. Sedím v letadle a letím do svého druhého domova.
Už musím končit, budeme přistávat. :)
Abych byla upřímná, měla jsem rozepsaný článek o tom, co pro mě znamená "domov", ale pak jsem si uvědomila, že mám jen něco přes hodinku čistého času a tak o tom napíšu třeba příště. :) Nakonec jsem se rozhodla udělat "foto článek" s fotkami z mého uplynulého týdne. Tedy, zjistila jsem, že jsem si (nečekaně) fotila v podstatě (zase) jen jídlo. Ale i tak, tady to je :)
Budoucí smoothie :) |
Tohle je pražma. Jeden z mých obědů. Jedla jsem jí jen takto :) |
Podávejte třeba takto :)) |
Asi (pro mě) nejlepší kafe v Prostějově maji v kavárně Corso. Jinde bývá většinou dost hořké a celkově nedobré. |
Moje rodné město :). Fotka pořízená při čekání na kamarádku. |
Takto nějak vypadá můj kufr. Vlastně skoro vždycky :) |
Jedna "selfie" z letiště :) |
A nakonec. Jedna skákací. |
Monday, March 3, 2014
Celozrnné žitné lívance s tvarohem a kokosovou čokoládou / Wholegrain rye pancakes with quark and coconut chocolate
Mám takový pocit, když se podívám na svůj blog v poslední době, že je nějak málo o jídle ... ale nebojte, nemám v plánu ho postupně úplně přetransformovat, pořád si právě čtete "foodblog", i když je to jen nálepka a ty občasné výlety "jinam", ať už do Norska nebo třeba do mé hlavy, se tu občas vyskytovat budou :).
Včera jsem se probudila nezvykle brzo (tím myslím asi v 7:20 :)), do úplně tichého domu (brácha spal, tatínek byl na tenise a Lenička, maminka, byla pryč) a tak jsem si říkala, že toho využiju a udělám nějakou dobrou snídani, kterou by si pak mohl dát i taťka i brácha. Většinou si každý něco chystáme sám... Tak jsem prolustrovala kuchyň a zjišťovala, co bych z toho, co máme doma, mohla udělat. Našla jsem celozrnnou žitnou mouku od Alnatury, kterou jsem asi kdysi dávno koupila já a tak jsem se rozhodla, že udělám lívance. Takové jako zdravější :). Recept jsem si vymyslela sama, a vyšly fakt dobře, lívance jsou ale dost syté, takže víc jak dvě naráz asi nedáte (i když možná dáte, jsou fakt dobré). A zasytí vás opravdu na dlouho.
Než v pátek zase poletím zpátky (tak rychle to utíká!), chci ještě vyzkoušet pár receptů, strejda vyjádřil zájem o nějaký dobrý dort, tak se možná po dlouhé době pustím do dortu. A jak se znám, zkusím nějaký nový. I když vím, že většina tajně touží po čokoládovém :)
Facebook
Instagram
Pinterest
Než v pátek zase poletím zpátky (tak rychle to utíká!), chci ještě vyzkoušet pár receptů, strejda vyjádřil zájem o nějaký dobrý dort, tak se možná po dlouhé době pustím do dortu. A jak se znám, zkusím nějaký nový. I když vím, že většina tajně touží po čokoládovém :)
Subscribe to:
Posts (Atom)