Pepperkaker aneb norské perníčky

Mám plný šuplík mašlí, provázků, stuh a balících papírů, ale dárek vlastně nemám ani jeden. Ale dneska to prolomím. Už fakt! Spoléhám na to, že mě prostě něco cestou trkne. A kdyby náááhodou ne, tak něco upeču, to funguje vždycky :).

Jenže s tím pečením ... jsem dost netrpělivá a nejvíc mě baví ty sladkosti, které můžu upéct hned (to proto peču tolik cupcaků, muffinků, cookies apod.). Takže když má většina norského cukroví v postupu ... "a nechte odležet do dalšího dne.", většinou to hned zavřu a jdu najít něco jiného. Kdyby to alespoň bylo ..."a počkejte hodinu, dvě, tři.", ale celou noc? Trošku přeháním, to jo, ale fakt je, že jsem i díky tomu spoustu receptů nezkoušela ... pečení je pro mě sice úžasná zkouška trpělivosti, ale jde to pomalu. 

Každopádně ... letos jsem si řekla, že alespoň ty norské perníčky pepperkake upeču, i když tam ta "kouzelná" věta o odležení taky je. Recept mám od nás z kavárny, prodáváme tam totiž už hotové těsto a k němu je přiložený papírek s receptem. Tak jsem si prostě jeden ten papírek vzala :). Malý háček byl akorát v tom, že na papírku jsou jen ingredience a poměry, ale postup už ne. Tak ten jsem hledala na internetu. 

Původní recept je z 850g mouky, ale přišlo mi, že tolik perníčků určitě nepotřebujeme, takže jsem připravila těsto z půlky. 

Je to jednoduché, fakt dobré ... akorát musíte počkat s vyválením a pečením do dalšího dne. Je to běžné i u našich perníčků? Nikdy jsem je zatím sama nepekla.

Banánovo-avokádové muffiny s kousky čokolády

Dneska jen v rychlosti. Za chvíli totiž vyrážím na nádraží, abych vyzvedla Andrejku, která v říjnu vyhrála mou narozeninovou soutěž. Měla bych ještě uklidit byt, ale je důležité si stanovit priority ... a tak jsem se rozhodla radši napsat recept :D. Zkusím to ale tak, abych stihla uklidit alespoň koupelnu ...

Tento recept vznikl včera v relativní rychlosti. Radan mi totiž oznámil, že o víkendu mají v práci vánoční večírek a že všem slíbil, že něco upeču ... Tak jsem koukla do lednice a viděla tam tři avokáda. Většinou nemíváme žádné, ale vůbec si nestěžuju :). Hlavou mi prolítlo, jestli by se s avokádem dalo něco upéct ... a pak si říkám, že určitě jo, však je to ovoce, přece :). Rozhodnu se přidat banán a na tom postavit celý recept. Pak mouku, trochu cukru, vajíčka, jedlou sodu a mléko. A čokoláda. Samozřejmě. Tadá. Recept je na světě :). Takto před Vánoci je to možná dobrá alternativa k mlsání :)

Mini Cheesecake 3x jinak!

Dneska jsem zažila své poprvé. Poprvé jsem byla nakupovat oblečení s kamarádkou! A k mému překvapení to bylo zábavnější a užitečnější, než jsem si vůbec uměla představit. Já vím, asi z toho dělám větší vědu, než to je. Ale zjišťuju, že asi "neumím" nakupovat sama. Vždycky si říkám, že si konečně koupím něco kvalitního, klidně dražšího, ale nadčasového. Ale stejně pak do zkušební kabinky odcházím s "hadrama", které můj šatník ve skutečnosti nijak neobohatí. Dneska jsem si ale díky Markét odnesla domů super věci, které bych v obchodě možná nechala, i přesto, že by se mi fakt líbily. Nehledě na to, že jsme se nasmály a vůbec to bylo příjemné "holčičí odpoledne" :).

Než jsme vyrazily "do víru velkoměsta", pozvala jsem Markét k nám na snídani. Respektive na denní dávku cukru. Včera odpoledne jsem se zavřela do kuchyně, pustila si vánoční playlist a opékala mandle v cukru a pekla cheesecake. Objevila jsem totiž v ledničce 600g Philadelphie, přičemž vůbec netuším, kdy jsem je kupovala. V záruce ale pořád byly, takže dobrý :). Rozhodla jsem se udělat tři mini verze a vyhrát se trochu s ingrediencema, co jsem našla doma. A tak nakonec vznikl cheesecake s domácími mandlemi v cukru a skořici, cheesecake s arašídovým máslem, marmeládou a čokoládovými kousky a cheesecake s perníkovým kořením, se kterým jsem to trochu přehnala.

Banánovo-nutellový dort s malinami

Je neděle odpoledne a já sedím ve "své" kavárně, kde v poslední době píšu většinu svých článků. Dneska jsem tu trošku i proto, že nám doma už čtyři dny nejde internet a psát, no a hlavně publikovat, článek bez internetu moc nejde :).

Docela se mi hodilo, že se dnes posouval čas a tudíž máme hodinu "k dobru". Včera jsme totiž byli na narozeninové párty a domů se vrátili až kolem třetí.  Noční autobus nám ujel před nosem, tak jsme s Radanem, Markét a Berťasem, což jsou v podstatě naši sousedi, šli domů pěšky. Bylo to asi čtyřicet minut svižné chůze, ale tuším, že nám to vůbec neuškodilo. A zas a znovu jsem si uvědomila, jak je Oslo krásně "propojené", nic tu není příliš daleko. Oceňuju Oslo stále víc a víc.

V pozadí Lucčiny výborné cupcaky :)

Včerejší párty se moc povedla. A co se dortů týče, stálo to taky za to. Lucka, u které se párty konala, upekla svému příteli (co slavil narozeniny) krásné a chutné vanilkové cupcaky s jahodovou příchutí a mrkvový dort. Jeden dort pak Lucka koupila i pro Nelu, která slaví narozeniny dnes. No a já jsem se rozhodla pro dárek v podobě dortu, protože ... dorty k narozeninám prostě patří. :) Je vtipné to takto psát, protože kdybych měla spočítat, kolik dortů jsem v životě upekla, takových jako "klasických", stačily by mi na to asi jen mé dvě ruce. Při každém pečení "se stane" něco, co by (teoreticky) nemělo a je to jen o tom, že jich prostě ještě nemám napečených dost a nemám tolik zkušeností. Někdy to může být demotivující, ale mnohem efektivnější mi přijde to obrátit, a brát to naopak jako motivaci. Z vlastní zkušenosti doporučuju :)).

Vyzvídala jsem od Lucky, jakou příchuť má Petr rád a dostala odpověď - vanilka, čokoláda, banán, tutti frutti... Takže banán, jako základ :). Měla jsem doma skoro celou nutellu, co jsem nedávno koupila k palačinkám a když jsem pak našla tento recept, měla jsem jasno. Přidala jsem k tomu ještě maliny a bylo to.

Cheesecake Cookies

Zbylo mi trochu krémového sýru a rozhodování, jestli si ho namažu na chleba a nebo z něj něco vytvořím, nebylo zas tak těžký :). Dnes jsem strávila celé dopoledne v kuchyni, nenechala se rozptylovat ničím a nikým a nutno napsat, že mi to moc prospělo. Posledních pár dní mívám takové zvláštní nálady a je zajímavý to pozorovat, ale o tom napíšu někdy příště, dnešní recept s tím nemá nic společného :).

... Když mi tedy zbylo trochu toho krémového sýru a rozhodla jsem se, že ho využiju na nějaký dezert, napadlo mě, že bych z něj mohla zkusit "upatlat" cookies. Cookies peču ráda. Dá se vymyslet milion příchutí, dobře se jedí a jednoduše se přenášejí, což je výhoda, když jdete na návštěvu a chcete s sebou něco vzít. Tento recept jsem vymýšlela a zapisovala tak nějak za pochodu, ale jak teď ochutnávat, říkám si, že příště by to chtělo ještě nějakou náplň. Jinak jsou ale vynikající. Vláčné, tak akorát sladké a když zavřete oči, tak i jako ten cheesecake vám budou připadat :). Tak co, zkusíte je taky?

Podzimní jablečná buchta

Ani už nevím, kdy jsem naposledy přidávala recept. Tuším, že to bylo v červenci. No, dá se říct, že tento blog už dávno není "receptový", což beru prostě jako takové "plynutí", jako takový přirozený průběh a je to prostě neutrální fakt :).

Tak jako tak jsem měla v plánu sem přidat dva recepty... jenže se musím k něčemu přiznat. Zapisovala jsem si je oba na kousky papíru, když jsem byla doma, a jednoduše netuším, kam jsem je dala. Jestli vůbec ještě "žijou". A tak je dost možné, že tyto konkrétní recepty (tedy to, co z nich vyrobíte) už nikdy světlo světa nespatří, ale ono to zas tak moc neva, protože vždycky budou další recepty ...

třeba ten dnešní je super. Tentokrát jsem ho nevymýšlela já. Míváme ho teď každý den v kavárně a jde o vynikající jablečnou buchtu vonící po skořici. Klasika, ale ty mají něco do sebe, co říkáte? :)

Musím se jít nachystat na "dívčí párty", tak to nebudu protahovat a pustím se rovnou do receptu...

Leniččino vegetariánské menu

Dnes tu mám "velmi váženého hosta" a to moji maminku Leničku... Poprosila jsem ji, jestli by nám všem mohla sepsat menu našeho včerejšího oběda a ochotně tuto "mini výzvičku" přijala :) ... A vlastně vůbec nevím, co jiného k tomu psát. Snad jen dodám, že to i přes mé počáteční předsudky (a že jsem si tu formu hezky užila :)) mi moc chutnalo a hlavně ty barvy na talíři neměly chybu, o celkové vyváženosti - jak chuťové, tak nutriční ani nemluvím ... včerejší oběd byl pro mě moc inspirativní, tak snad bude i pro vás :). 

Leničko děkuju a předávám ti slovo -

Limetková šťáva s mátou rozdrcená s trochou třtinového cukru a zalitá minerálkou aneb
něco jako nealkoholické Mojito :)

Mini cheesecakes s arašídovým máslem a čokoládou

Dneska mám takový celkem aktivní den. Je středa, od rána něco dělám a líbí se mi to. Peru, koukám do lednice a vymýšlím, co budu péct, peču, vařím, pak jdu do posilovny když prší a když odcházím už neprší, a tak spontánně volám kamarádce, aby se mnou šla na rychlou kávu. A teď jsem doma, před chvíli jsem nafotila, co jsem dopoledne upekla, teď to tu všechno píšu a snad se mi podaří připravit si ještě sobotní článek. Zítra bychom totiž měli dostat klíče od našeho nového bytu a když to dnes nestihnu, bude o dost složitější si udělat čas. Tak uvidíme, možná zvítězí "prokrastinace". :)

Jak jsem psala o pár řádků výš, dnešní recept vznikl tak, že jsem koukla do lednice a zjistila, co máme doma. Tím, jak se budem stěhovat se snažím už toho tolik nekupovat, protože to jsou pak zbytečně další věci, které budeme muset převést... Vidím čtvrt sklenice arašídového másla a tím je základní ingredience jasná. V krabici se "suchými ingediencemi" zas nacházím polomáčené digestivní sušenky z Marks&Spencer, které už mají namále. No a tak se rozhodnu pro peanut butter cheesecake, ale v mini formičkách. Pro mě je to asi ta nejvíc dokonalá kombinace dortíku, co může být. A protože vím, že je na světě spoustu milovníků arašídového másla i cheesecaků, říkala jsem si, že by tento supr jednoduchý recept mohl zaujmout i vás.

Tak konec okecávání a pojďme na něj!

Malinové muffinky s čokoládou a hroznovým olejem

Už jsem zase sama doma. Už třetí týden, ale tento je poslední, prej. Ten příští už se fakt začínáme stěhovat a pak už se pomalu budu balit domů. Teda balit, většinou s sebou beru vesměs prázdný kufr. Jednou jsem v něm měla jen brokolici, kterou jsme měli v lednici a já nechtěla, aby se zkazila, tak jsem ji vzala s sebou. Jindy zase chleba z práce, protože v ČR asi nemáme dobrý chleba nebo co. I když máme! "Náš" plumlovský je bezkonkurenční :).

Ale odbííííhám od tématu. To umím dobře. Lenička mi kdysi dávno poradila, abych psala články tak, jako kdybych to vyprávěla kamarádce. A tak mě to baví, protože tak to plyne samo, je to nejvíc "autentické" a "moje", jaké to může být, ale malý háček je v tom, že i v běžné mluvě často někam odbíhám. Haha, teď taky, že?

Tak jo, přejděme k dnešnímu receptu. Na včera jsme si naplánovali piknik. "Polární vlk" Zuzka a její přítel Vítek totiž právě absolvovali dvoutýdenní cestu po Norsku a jejich poslední zastávka byla v Oslu. Už jsme se tu takto potkali v zimě. Tentokrát se nás mělo sejít víc, ale nakonec jsme to bohužel museli zrušit. Což jsem se dozvěděla pár minut předtím, než jsem tyto šťavnaté malinovo-čokoládové muffiny strčila do trouby. No, a tak jsem se o zhruba dvacet minut později ocitla s šestnácti muffiny, které neměl kdo jíst. Naštěstí alespoň Markét a Robert měli čas a tak jsem většinu včera večer zavezla jim výměnou za večeři. Výbornou lososovou večeři :)... Teda, předtím jsem už "stihla" tři sníst - jeden ochutnávací, ještě horkej, pak jeden na snídani a jeden, když jsem přišla z práce :).

Nemůžu se rozhodnout, co o nich napsat. Dala jsem do nich hroznový olej z Bohemia Olej, protože mě konečně napadl nějaký recept, do kterého by se mohl hodit. A musím říct, že doopravdy hodí. Když jsem muffiny dávala do trouby, vonělo to trochu jako víno. V upečeném muffinu to vytváří takovou netypickou, ale výbornou chuť. A s čokoládou a malinama se to kupodivu skvěle doplňuje. Markét říkala, že jí to trochu připomínalo nějaký "zdravý" muffin a je fakt, že byste klidně místo obyčejné mouky mohli použít celozrnnou a teoreticky i bílý cukr za třtinový. Oběma se, i s Robertem, líbilo jak je muffin vláčný. A mně se zas líbí, jakou tomu maliny daly barvu.

Recept vznikal podobně, jako většina dalších muffinů a cupcaků, co peču. Prostě míchání různých pomerů ingrediencí, které si ale vždycky vážím, abych to mohla přidat na blog...

Mušle neboli slávky podle kamaráda Roberta

Sobota odpoledne, kolem třetí hodiny. Jsem v práci, za hodinu zavíráme a nám všem co pracujeme je už teď jasné, že dnes nám všech chlebů a buchet zbydou mraky. Volám tedy Markétě, jestli by něco s přítelem Robertem nechtěli. Markét mi to nebere, tak jí píšu smsku a vracím se k práci. A ona mi po chvíli odpovídá, že jsou na pláži na jednom z oslovských poloostrovů a že mají spoustu mušlí a že ať přijdu na večeři a že za chleba budou rádi... Nejřív to nechápu, že jak jako mají mušle, ale pak jsem se dozvěděla, že jich prostě spoustu našli v moři.

A tak se pak večer k Markét a Robertovi vydám a stíhám i proces přípravy. A v ten moment mě napadlo, že bych to mohla zdokumentovat a Robertův recept vám sepsat. Není na něm nic složitého, ale znovu se potrvdilo, že v jednoduchosti je krása. Robert je sushi chef, roky se tomu věnuje, pracuje ve dvou z těch lepších restaurací v Oslu a mimo sushi umí prostě i výborně vařit... A tak, pokud se dostanete k čerstvým mušlím, třeba někde na dovolené na trzích, zkuste tento recept, bude vám chutnat, slibuju!

Celozrnná třešňová bublanina

"Čo keby sme si dnes spravili piknik?" Tak začalo naše úterní ráno/dopoledne, když jsme s Radanem po víc jak dvou týdnech měli oba volno. Bylo teplo, ale né úplné letní horko a tak jsme vynechali pláž i jezero a vydali se pár kroků na takový travnatý plácek kousek za naším bytem. Je dobře, že jsme to neodložili na dnes, protože leje jak z konve, fakt hustě, a má to tak zůstat celý den. Mám takové dny ráda, podobně jako ty horké letní. Zvlášť, když můžu zůstat celý den doma a na  tu smršť koukat jen z okna :). Dneska by bylo fajn, kdybych se pustila do vyřazování věcí, které nepoužívám nebo nepotřebuju, protože stěhování se blíží a nerada bych náš nový byt zahltila hned na začátku věcmi, které ani nevíme, že máme. Uvidíme, jak mi to půjde. V mezičase budu psát články. Snad stihnu i ten na sobotu a/nebo na pondělí, tedy pokud přijdu na to, o čem by měl být. Dřív by mě ani nenapadlo psát s předstihem, ale zjišťuju, že to není vůbec od věci. Někdy se mi chce psát víc a někdy míň. A přijde mi fajn využít tu chvíli, kdy se mi chce a navíc mi hraje do karet čas a dokonce i počasí.

(pozn. ve čtrvtek ráno - články na sobotu ani na pondělí se nekonaly, ale to neva, pořád stíhám a pořád se mi chce :)).

Ale trochu jsem vzdálila tématu. Piknik! S ním totiž souvisí dnešní recept. Když jsme se rozhodli, že si půjdeme ogrilovat maso a uděláme si hamburger, který si sníme venku na dece , napadlo mě upéct bublaninu. Já vím, já vím. Bublanina je klasika klasik a dokonce i já už tu jeden recept mám. Ale podle mě prostě "patří" k létu. Zvlášť ta třešňová. Radan se do ní zamiloval a vůbec mu nevadilo, že byla z celozrnné mouky. Protože byla vláčná a nadýchaná a tak "přesně akorát". Recept jsem si půjčila od Kluků v akci a trošku (ale jen maličko) ho pozměnila. Na piknik se hodí dokonale. Ale stejně tak na snídani, svačinku nebo dezert po obědě :).

Tart ze špaldovo-žitné mouky s jahodama, malinama a borůvkama

Ležím venku na trávě, sice trochu našikmo, protože jsem si deku roztáhla na kopečku, ale stále tu chytám internet z našeho bytu. Nevím ani, jestli ho potřebuju, spíš ne, článek jako je tento můžu psát i bez něj. Ale uploadovat bych ho pak už nemohla, takto to budu mít "všechno v jednom".

Popíjím limonádu, kterou jsem si namíchala z litru perlivé minerálky, půl lžíce medu, limetek a spousty malin, jahod a borůvek. Kupuju si je teď pořád, stojí jen pár korun a je z nich cítit léto. Teď mě jen napadá, že třeba ty jahody bych si ale mohla jít někam natrhat sama, po celém Oslu se teď předhánějí s tím, kdo kde má šťavnatější norské jahody, takže tu někde musí být. Až to dopíšu, půjdu si to zjistit :).

Když jsem včera volala Radanovi, který je tento týden pryč, co mám v červenci na blogu v plánu, první, co mi řekl bylo, že bych měla upéct "malinový letní páj" ... nevím úplně, jak na to přišel, každopádně mě díky tomu napadlo upéct tart. Mimochodem, velký rozdíl mezi pájem a tart není. Páj má většinou trošku tlustší těsto a častokrát se dává těsto i navrch na náplň a podává se rovnou z formy. Tart se většinou peče ve formě z odjímatelným dnem a je celá o něco "tenší".

Hledala jsem nějaké recepty pro inspiraci a nakonec si poskládala vlastní recept z několika jiných. V posledních dnech se snažím jíst malinko "zdravěji" a snažím se omezit lepek, tak jsem se rozhodla vyzkoušet špaldovo-žitnou mouku a přijde mi, že dezertu spíš dodává na chuti, než ubírá. Cukru tam taky moc není, alespoň v porovnání s všemožnými cupcaky a cheesecaky, ale tart přesto sladká je. Navíc to máte za chvilku hotové. Samá pozitiva, samá pozitiva :). Takže nakupte a nasbírejte ingredience, pusťte se do pečení a pak si kousek, nebo dva vychutnejte někde na sluníčku třeba. A nebo ho někomu věnujte ... jen tak. :)

Letní salát z rukoly, rajčátek, lesního ovoce s olejem z lískových oříšků

Jsem ostuda. Docela velká. Asi před měsícem, když jsem byla doma, mi přišly na zkoušku čtyři druhy olejů z Bohemia Olej. Pár dní před tím jsem z Bohemia Olej dostala email, jestli bych s nimi (s těmi oleji) chtěla vyzkoušet nějaké recepty. Chtěla jsem a moc ráda souhlasila s posláním, protože i přesto, že jsem o nich až do té doby neslyšela, zaujal mě například jejich youtube, kde najdete i spoustu video receptů a navíc druhy olejů, které vyrábějí a prodávají mi přišly dost zajímavé...

Jenže ... jsem prostě pomalá a tak jsem se k prvnímu receptu dostala až dnes. A to ještě náhodou. Jsem totiž sama doma a tak jsem si byla číst venku a v kině. Po cestě domů jsem se stavila v Grønlandu, v asi nejznámějším a nejlepším oslovském obchodu s ovocem a zeleninou. Borůvky, maliny i jahody mají teď v sezóně skoro zadarmo a ostatní zelenina a ovoce jsou taky za pár korun. Dneska jsem k tomu všemu přihodila ještě fetu... A když jsem přišla domů, "zrodil" se nápad na salát, který by Radan pravděpodobně nejedl, ale pro mě je jak stvořený. Je v něm všechno, co mám ráda. Rukola, celozrnné těstoviny, rajčátka, jahody, maliny, feta ... A pro dnešek ještě olej z lískových ořechů. Vlastně jsem tam původně chtěla dát hroznový olej, ale nakonec jsem si říkala, že nádech ořechů se k salátu bude hodit. A hodil.

Salát je díky rukole lehounce nahořklý, těstoviny jsou neutrální, feta slaná, ovoce a rajčátka sladké a olej to celé spojil výrazně oříškovou chutí. Přesto se chutě vůbec nebily. A tak jsem si říkala, že vám předám inspiraci. Takovou malou. A nakonec ho možná příště připravím i Radanovi :)

Citronové cookies se sušenými meruňkami

Tento článek/recept jsem začala psát ráno v kavárně Canall sedíc s pampeliškovou limonádou v ruce. Pak jsem ale počítač odložila, uběhl celý den, a když jsem se k němu teď vrátila, uvědomila jsem si, že dneska mám touhu jen s láskou napsat DĚKUJU!

... a rovnou se pustit do receptu na citronové cookies. Jsou svěží, lehké a jednodouché. Přesně stvořené pro tohle období :).

Vláčná bábovka s kousky čokolády, ořechů s mandlovým nádechem

Před pár dny jsme s Radanem vyrazili na takové spontánní rande. Pomáhala jsem mu vybrat rifle. Nevím, jak to dělá, ale potřebuje průměrně jedny za třičtvrtě roku. Já mám ty svoje už čtvrtý rok a jsou pořád v pohodě ... každopádně se s Radanem nakupuje fajn, protože u toho nikdy není protivný a většinou to jde hodně rychle. A pak mě téměř vždycky vezme na něco dobrého. Tentokrát to bylo sushi. Vím, že podle mých sociálních sítí se to nezdá, ale v posledním asi roce na sushi skoro nemívám chuť. Dřív jsem mohla sníst třeba 20 kousků naráz a stále mít chuť na další, od rána do večera, dnes mi stačí třeba 6 a mám dost. Každopádně, proč to celé píšu ... ptala jsem se Radana, co by chtěl, abych upekla příště. Ani nevím, proč jsem se vlastně ptala, protože jeho první volbu - cheesecake - jsem zamítla a jeho druhou - mrkvový dort - taky. Nic proti cheesecaku nebo mrkvovému dortu, vlastně jsou to i mé oblíbené dorty, ale po delší době jsem chtěla upéct něco, co prostě běžně nedělám... a tak jsme došli k bábovce :)). Mám doma silikonovou bábovkovou formu, kterou jsem před dvěma lety dostala od Radanové maminky k Vánocům. A bábovka je přece základ. Našla jsem nějaký orientační recept a pustila se do toho hned po příchodu domů...

"Sýta, vláčna a ... báječná :)," mi teď Radan "povedal", že ta bábovka je. Teda už moc není. Zbyl nám poslední kousek. Třetinu jsme včera rozdali a zbytek jsme snědli sami. Tak "báječná" je :). 

Zkuste ji taky, upravte nebo neupravte podle vašich přání a pak mi třeba pošlete fotku, když se vám bude chtít. Potěší mě. :)

Red Velvet Cupcakes plněné třešňovou marmeládou

V našem malém bytečku, co si pronajímáme s Radanem se včera konal první malý večírek, kdy nás tu bylo víc, než čtyři. A zároveň asi i poslední - během července se totiž budeme stěhovat. Těším se na to a snažím se nemít žádná velká očekávání. Představy mám - jak má byt vypadat, jakou má mít lokalitu (to hlavně :)), jak drahý bude... ale nelpím na tom. Alespoň většinu času :)). Ale o tom (bytě i (ne)lpění) zase někdy jindy.

Asi před rokem mě poprvé napadlo, že bychom u nás mohli uspořádat "bryndzový večírek" ... A včera jsme ho konečně realizovali. Z původních jedenácti lidí (včetně nás dvou) nás sice nakonec bylo jen sedm (a pak chvíli osm), ale o to víc jsme si mohli povídat všichni spolu, což mně osobně vyhovuje víc. Samozřejmě, na "bryndzovém večeru" byla bryndza v hlavní roli - připravovali jsme halušky, pirohy a pomazánku. A já si reálně můžu "vzít" kredit jen za to poslední, což - přiznejme si, není žádné velké terno (i když byla ta pomazánka výborná, to zas jo :)). Radan je úžasný, šikovný a trpělivý. A brynzdové recepty vám společně rádi napíšeme. Udělaly by vám radost? :)

Tento článek je ale hlavně o red velvet "kapkejcích" :). Už tak dlouho jsem nic "červeně sametévého" nepekla. Můj poslední pokus asi před rokem se zrovna moc nepovedl a protože je za pár týdnů budu péct pro jednu paní, chtěla jsem si "ověřit", jestli je tedy jako zvládnu. No, zvládla jsem a nekriticky musím říct, že jsou to chuťově jedny z nejlepších cupcaků, co jsem kdy upekla. Troufám si říct, že i všem, co je včera ochutnávali. Ale nevím to jistě, kdyžtak si je musíte upéct a ochutnat sami :).

Red Velvet má svou typickou sametovou chuť převážně z kombinace kefíru, bílého octu a špetky kakaa. Na blogu už jeden red velvet recept najdete, ten dnešní je ale malinko pozměněný. Inspiraci jsem na něj našla tady.

Tak pojďme na to :)

Zdravé snídaňové lívanečky z ovesných vloček a sojového mléka

Probouzím se kolem sedmé, venku už svítí i hřeje slunce a já jen slyším, jak mi kručí v břiše. Vždycky jsem milovala snídaně, ale od té doby, co pracuju v kavárně, jsem se trochu odbývala. Z nějakého důvodu mi přišlo lepší spát o 15 minut déle a pak do sebe v rychlosti "hodit" nějakou bolle, zatímco se převlékám do "pracovního"...

Poslední měsíc se to ale přirozeně mění. Třeba stále častěji zase jím ovesné vločky. Sice si do nich vždycky přimíchám ještě trochu zapékaného musli, protože je sladší a křupavější, ale proč ne, že jo? V poslední době si je zalívám čokoládovým sojovým mlékem. Vločky se v něm hezky rozmočí a změknou a ani je nepotřebuju vařit. Trochu mi to připomíná můj rok v Americe, kdy jsem čokoládové sojové mléko pila skoro každý den k snídani. Nevím, jak je to teď cenově v ČR a SR, ale tady stojí sojové mléko jen o 3 norské koruny víc, než běžné mléko, což v podstatě není žádný rozdíl. Podobně jsou na tom i různá ovesná, rýžová, mandlová a další "alternativní" mléka a i když si na to nepotrpím, občas mi to přijde fajn zpestření ... teda, pokud si zrovna takové rýžové mléko nekoupím, pak zapomenu, že ho mám v lednici a ono se mi po nějaké době připomene tím, že "pukne" a rozlije se po celé lednici. True story.

Dneska jsem chtěla použít ingredience, které normálně používám na "kaši" (vločky, zapékané musli, čokoládové sojové mléko a ovoce) a připravit z nich něco jiného ... hmm, je mi jasné, že lívanečky na snídani a ještě z ovesných vloček nejsou zrovna "značka originál", ale já tu takový "recept" ještě nemám a věřím, že by přecejen mohl někoho inspirovat. A to by bylo celkem fajn :). No, a kdyby se vám chtělo, tak já budu taky ráda inspirována vašimi tipy na dobré (relativně zdravé) snídaně :). Díky už teď! :)

Grov scones aneb celozrnné scones "norského typu" :)

Včera jsem pracovala v jiné kavárně, než obvykle. Ve stejné společnosti, ale na jiném místě. A přestože jsem pracovala se stejnými věcmi, produkty i kávovarem, připadala jsem si úplně jinak. A to se mi moc líbilo, takový "nový" pocit, změna. I proto budu mít v nadcházejících týdnech víc směn v jiných kavárnách. Člověk najednou hledá, kde co je, učí se nový systém svých kolegů, které vlastně moc nezná a seznamuje je s jinými "stálými" zákazníky. :)

Co je v podstatě stejné, je sortiment. Před pár dny mě napadlo, že bych mohla vyzkoušet scones. Norské scones nejsou kulaté, jako ty anglické, ale co se týče ingrediencí, tak jsou si dost podobné. Norové si na ně ale málokdy dávají smetanu, Angličani si do těsta zase málokdy přidávají různé "příchutě" (rozinky, ořechy, čokoládu). A Norové taky preferují celozrnnou verzi. Jejich smutný výraz vždycky, když máme "fin" scone a ne "grov" scone mluví za vše ... Jo, a milují na nich marmeládu a brunost tedy norský hnědý nasládlý sýr :).

Vy scones jíte? A jaké preferujete? A s čím?

Recept jsem si vypůjčila u Idy z její knihy Hele Norge Baker, akorát poměry "příchuťových" surovin jsem trochu pozměnila a vyměnila :).

Lososové kousky s žampiony, bramborovou kaší a rukolovým salátem

Vstávání v 5:40 vždycky, když v práci začínám v 6:30 začíná být zase čím dál tím víc příjemnější. Třeba dneska byla vyloženě radost moct takto brzo vyjít ven a procházet se s červánky nad hlavou. Napsala bych, že to byl až kýč, ale na přírodě ve svých přirozených barvách není kýčovitého nic. Je to prostě jen nádhera! :)

Po velikonočním včerejšku, kdy byl v práci opravdu šílený den, který jakoby neměl konce, se dnes všechno vrátilo zpátky do "normálu". Zatímco včera jsme neviděli žádné známé tváře, dnes se všichni pravidelní zákazníci už vrátili zpátky ze svých srubů a tak jsme dnes potkávali naše "staré známé" , kterým kolikrát připravujeme kafe ještě předtím, než vůbec vejdou dovnitř. Dávají si vždycky to samé, každý den ... tak mě napadá, že bych o tom mohla napsat článek - o běžných dnech v práci - zajímalo by vás to?

Začínat v práci v 6:30 má ještě další výhodu - že končím už v 14:30 ... a tak mívám ještě celé odpoledne pro sebe. Dneska jsem to vzala domů oklikou, po cestě se stavila v obchodě a mimo jiné si koupila krásnou hortenzii ve slevě... A pak jsem se po delší době rozhodla uvařit něco, co nezahrnuje kolínka, kečup a strouhaný sýr nebo chleba, šunku, sýr a troubu (jakože zapečené chleby) ... Ještěže poměrně často vaří Radan. A výborně! :)

Ona teda ani dnešní večeře není bůhvíjak (v pravidlech českého pravopisu píšou, že se to píše dohromady :)) složitá, ale i tak třeba někoho z vás inspiruje. A vy mi zas můžete poslat vaše oblíbené "lososí" recepty. Když se vám bude chtít :). Budu ráda!

Sjokoladeboller aneb norská čokoládová buchta

Když jsem zhruba před rokem začala pracovat v kavárně, byla jsem nadšená ze všech těch vynikajících "boller", co jsem tam mohla, navíc zadarmo, ochutnávat. A tak jsem postupně vyzkoušela úplně všechno od croissantů a pain au chocolat, přes skoleboller a brioche až po rosin nebo sjokoladeboller. A právě ta poslední zmíněná "buchta" mi vždycky chutnala ze všech nejvíc. Obzvlášť čerstvě upečená a jen schládlá na pokojovou teplotu.

Většinou čokoládových bolle nemíváme dost a tak se prodají během dopoledne. Jsou oblíbené, ale zase ne natolik, aby se jich vyplatilo mít tolik, jako třeba croissantů, skořicových suků nebo rozinkových bolle. Jednou nám ale do kavárny napsal email asi 8letý kluk, že má skojoladeboller moc rád a že by byl ho potěšilo, kdybychom je mívali i odpoledne, protože vždycky, když s mamimkou po škole přijde, už nejsou. A tak jich v pátky a soboty míváme víc. Nevím, jak moc to pomohlo tomu klukovi, ale mně určitě, protože je větší šance, že si ji občas můžu dát ke snídani nebo svačině :).

Každopádně, jak můžu mít všechny tyto různé buchty víceméně kdykoliv chci, neměla jsem moc motivaci se je snažit upéct doma. Jenže teď jsem si začala psát ty seznamy, co bych chtěla přes den stihnout + jsem vzala v potaz vaše zprávy a komentáře, abych konečně upekla něco norského a domácí skojoladeboller byly na světě :). A postupně bych ráda upekla všechny (anebo alespoň téměř všechny) buchty, co máme v kavárně v nabídce. Nemělo by to být nic moc extra těžkého, protože minimálně třetina těch buchet má stejný těstový základ a liší se pak už jen těmi přidanými ingediencemi. A tak pokud nemáte rádi čokoládu (o čemž ale silně pochybuju! :)), tak si do těsta přidejte právě ty rozinky (to je tady v Norsku nejpopulárnější) nebo třeba ořechy.

Recept je teď ale ještě taková "beta verze", proto tu časem určitě přibyde další, trochu vypilovanější verze - tento má spoustu much. Už počas, nebo těsně po pečení mě ale napadalo, co příště udělat jinak (a je to zahrnuto v tomto článku), takže věřím, že tento recept nebude úplně k ničemu.

Rozdíl mezi "českým" kynutým těstem a tím "norským" je mimo jiné v tom, že Norové do těsta nepřidávají vajíčko ani žloutky, což jsem si vlastně naplno uvědomila až předevčírem při pečení. Taky nechávají těsto kynout daleko kratší dobu, ale touto radou se příště řídit nebudu, protože ty moje boller by zasloužily trochu víc vláčnosti. Recepty, kterými jsem se pak nejvíc inspirovala byly tento a tento.