Vděčný článek

- Poprvé jsem ocenila chuť černého čaje s mlékem. Vypadá to, že je dost důležité čaj nejdříve vylouhovat a až potom přilít trochu mléka. Výsledek je pak lahodný a sametový a já musím zítra v práci znovu poděkovat Philovi, že mi připravil ten nejlepší šálek čaje. Však je Angličan, že jo. :)

- Vánoční trhy jsou kouzelné. Letos nám tu postavili i ruské kolo a moc se těším, až na něj nasednu a prohlédnu si město z výšky. Chystáme se jít i bruslit.

- Vystála jsem si řadu na Candy Apple - jablko namočené v cukrové polevě a posypané nejrůznějšími posypkami. Je to tvrdé jako lízátko, takže jsem to brala jako skvělé procvičování trpělivosti. Mám tendence všechno kousat. Tohle ale kousat nešlo. 

Mini Cheesecake 3x jinak!

Dneska jsem zažila své poprvé. Poprvé jsem byla nakupovat oblečení s kamarádkou! A k mému překvapení to bylo zábavnější a užitečnější, než jsem si vůbec uměla představit. Já vím, asi z toho dělám větší vědu, než to je. Ale zjišťuju, že asi "neumím" nakupovat sama. Vždycky si říkám, že si konečně koupím něco kvalitního, klidně dražšího, ale nadčasového. Ale stejně pak do zkušební kabinky odcházím s "hadrama", které můj šatník ve skutečnosti nijak neobohatí. Dneska jsem si ale díky Markét odnesla domů super věci, které bych v obchodě možná nechala, i přesto, že by se mi fakt líbily. Nehledě na to, že jsme se nasmály a vůbec to bylo příjemné "holčičí odpoledne" :).

Než jsme vyrazily "do víru velkoměsta", pozvala jsem Markét k nám na snídani. Respektive na denní dávku cukru. Včera odpoledne jsem se zavřela do kuchyně, pustila si vánoční playlist a opékala mandle v cukru a pekla cheesecake. Objevila jsem totiž v ledničce 600g Philadelphie, přičemž vůbec netuším, kdy jsem je kupovala. V záruce ale pořád byly, takže dobrý :). Rozhodla jsem se udělat tři mini verze a vyhrát se trochu s ingrediencema, co jsem našla doma. A tak nakonec vznikl cheesecake s domácími mandlemi v cukru a skořici, cheesecake s arašídovým máslem, marmeládou a čokoládovými kousky a cheesecake s perníkovým kořením, se kterým jsem to trochu přehnala.

"My life in songs" aneb jaké písničky dávají melodii mému příběhu ...

Za zvuků zasněné vánoční písničky popíjím slaďoučké chai latté a píšu tyto řádky. V hlavě mi běží, že letos poprvé "cítím" Vánoce. Možná to bude tím, že jsem dlouho nikde nebyla. Jen v práci a doma. Dneska ráno jsem taky letos poprvé málem spadla, protože se přes noc stihla udělat hooodně klouzavá ledovka. Cesta do práce dnes tedy byla spíš ranním posilováním, protože zatínat svaly na břiše, abych držela rovnováhu a nespadla, jsem teda musela pořádně.

Chtěla bych letos napsat několik vánočních článků, ale upřímně, moc se mi nedaří držet se nějakých "témat", i těch, které si určuju sama. Proto to nechci slibovat, ale dávám si to jako takové malé předsevzetí, protože Vánoce jsou super a fajn a kouzelné a byla by škoda toho "nevyužít". Budu každopádně zkoušet nějaké norské vánoční recepty, tak to by snad mohlo být zajímavé i pro vás :).

photo: Mracek fOtO

Dnešní článek ale vůbec o Vánocích není. Už dávno dávno mě napadlo, že bych mohla napsat "o tom, co jsem poslouchala v různých fázích života". :) Jsem "textový člověk", pokud bych se měla nějak zaškatulkovat. Písnička se mi často líbí na základě textu, i kdyby mě hudebně moc nezaujala (není to ale pravidlo). Když jsem byla malá a i v "raných" náctiletých letech jsem anglickým písničkám v podstatě nerozuměla, ale tvářila jsem se, že jo a mým rodičům jsem "překládala", i když jsem rozuměla tak každé desáté slovo. Někdy je zajímavý se k těmto písničkám vrátit, když už "rozumíte", protože najednou dostávají nový rozměr!

Káva. Pojďme se o ní něco dozvědět.

Káva. Asi nejskloňovanější slovo na sociálních sítích. Schválně - kolik citátů nebo fotek kávy jste dnes zahlédli na instagramu, facebooku nebo, co já vím ... třeba pinterestu? Minimálně jednu, ale hádám, že spíš mnohem víc. Že jo?

zdroj

O tom ale dneska psát nechci. Chci psát o kávě jako takové. Jenže to je tak široký pojem, že bych mohla psát do rána, stejně bych nepokryla všechno a vás by to už dávno přestalo bavit... A tak se dnes zaměřím na "základní fakta", na nápoje připravené na bázi espressa a taky můj vztah ke kávě. Tuším, že i tak to bude informací až až :).

Základní fakta (náhodně poskládaná)

zdroj, zdroj
zleva: plod kávovníku, kávové zrno nepražené, pražené kávové zrno

• První keře kávovníků byly nalezeny v Etiopii. Z Etiopie byl kávovník postupně převážen do Egypta a Jemenu a odtamtud do celého světa. 
• Legenda praví, že nejdřív to byly kozy, v 9. století,kdo žvýkaly plody kávovníku - tzv. kávové třešně. Farmáři postupně zjistili, že kozy jsou nějaké živější a energetičtější, tak se o kávovník začali zajímat víc :).

Vítejte v našem bytě I.: Ložnice

Je čtvrt na čtyři a sluníčko právě po celém dnu vykouklo zpoza mraků, aby za nějakou půl hodinku pro dnešní den zapadlo. Zapadlo. To je v tomto kontextu zvláštní slovo :). No. Sedím na tyrkysově modré židli, ale musela jsem si přes ni přehodit deku, protože mě trochu studila. Mám tu v ložnici takovou svou "pracovnu", což je docela nezvyk, protože jsem poslední dva roky nic takového neměla. Ne, že bychom v předchozím jednopokojovém bytě neměli stůl a židli, ale to nepočítám, protože byly v kuchyni. Je dost možné, že teď ušetřím spoustu peněz, protože nebudu mít takovou tendenci psát své články v kavárnách a tudíž nebudu tolik utrácet za kávičky. Možná :).

Like fromy my diary XV: Mám život? Jsem život!

Co znamená "opravdový život"? Mám rozepsaný článek na toto téma už několik týdnů a je zajímavé pozorovat, že jak to mám vkuse v podvědomí, tak okolo sebe všude vidím různé ukazatele, které mi zrcadlí můj pohled na to. Netvrdím, že předtím nebyly, jen jsem je možná tolik nevnímala. To, čemu věnujeme pozornost, to je.

No a tak jsem si třeba přečetla o oddělování krásných a nablýskaných věcí od "opravdového života" nebo návod v několika bodech, jak být šťastný, a nebo o instagramové hvězdě, která se "vzdala" svého povrchního "falešného" virtuálního života, který ji pohltil, aby začala dělat něco "opravdového", do velké míry taky online.

Snažila jsem se přijít na to, jak funguje naše ego. A na nic převratného jsem (nečekaně) nepřišla :). Vnímám ale, že (naše) ego se váže "na senzace" a většinou ty bolestné. Vytváří v nás tu potřebu boje, iluzi toho, že když přestaneme bojovat, ztratíme tím sami sebe a vzdáme se toho, o co usilujeme. Co když se tím bojem a přemáháním sami od sebe spíš vzdalujeme?

Like from my diary XIV: Dá se být "v souladu", i když se nenaplní naše představy? :)

Klikám na stránku Blogerka roku a nic. Během dne jsem to tak ze setrvačnosti (a zvědavosti) zkusila několikrát. Žádná změna. Kolem šesté to zkusil Radan, s jedním procentem baterky těsně před tím, než jsme se zakousli do šťavnatého a obrovského burrita. Stránka se změnila a moje první fyzická reakce? Stažený žaludek a zběsilé bušení srdce. Radan kliká na kategorii LIFE a pomalu sjíždí dolů, ani jeden z nás nedýchá ... dobře, trochu to dramatizuju. Trochu... Nejsem tam. První pocit? Jsem zklamaná a smutná ... ale zároveň taky dost klidná. Je to tak jak to je. Sama o sobě neutrální informace.