Lístek na koncert jsem dostala od Radana k Valentýnu. Resp., dostala jsem od něj "poukázku", lístky jsme kupovali asi o měsíc později. A pak o další měsíc, když jsem konečně věděla, že za mnou přijede Lenička a kdy, jsem koupila lístek ještě jeden pro ni. Kupodivu bylo stále místo hned vedle nás. To až v noci, potom, co jsem jí ten lístek koupila, jsem si uvědomila, že koncert je 8mého a Lenička sice 8mého přiletí, ale v noci. hmm, stane se, no ne? Dlouho to vypadalo, že si snad budeme muset stoupnout před Telenor Arenu a snažit se ho prodat až na místě, ale nakonec jsme pozvali kamarádku a Radanovu kolegyni a byl to asi ten nejlepší doprovod jaký jsme si mohli přát.
Cesta do Telenor Areny byla obzvláštněná tím, že nám řidič přeplněného autobusu asi 3 zastávky před Telenor Arenou oznámil, že musíme vystoupit, protože silnice je ucpaná a on se tam nedostane. A tam jsme kráčeli s davem a popíjeli pomerančový džus s trochou vodky, kterou Radan důvtipně přelil do lahve od coly. Lena i Radan se snažili tvářit neutrálně, ale můj výraz v obličeji dával znát, že zrovna asi nepiju vodu z kohoutku. Ne, že by to někoho zajímalo. A ne, že bych toho vypila moc, samozřejmě! :).
Při vstupu jsme museli ukazovat tašky a já v té svojí měla trochu chleba z práce a tak to tomu pánovi ukazuju a s nevinným úsměvem říkám, že mám v tažce jen pár housek z práce a že jestli je chce, tak si je může vzít, ale že je kdyžtak jíst nebudu, ať se nebojí :D. Měl ze mě asi docela srandu a pustil mě i s nima.
To bylo asi o půl osmé a koncert měl začít v osm. Nakonec začal o půl hodiny později a to úvodní písničkou z "20/20 Experience" Pusher Love Girl. Miluju tu úvodní melodii, je jako z nějakého filmu.
Pak následovaly např. Rock your body, FutureSex/LoveSounds, Like I love you nebo My love a diváci se dostávali do varu. Projekce byla kupodivu docela "minimalistická", ale mně i Leně se to takto líbilo, jen Radan prý čekal víc. Mně přišlo úžasné, že šlo hlavně o zpěv, potažmo tanec a prostě celkově hudbu. Kapela byla dokonalá.
Mě dostala hlavně písnička Until the end of time, při které Justin hrál na klavír, a celá Telenor Arena byla osvětlená mávajícími mobily. Na video se můžete podívat na mém facebooku.
A pak mě dostala také nejnovější Not a bad thing, to už byl Justin někde upřostřed haly mezi diváky. V této části dokonale zakomponoval tribute Michaelovi Jacksonovi a úžasně zazpíval moji nejoblíbenější Jacksonovu písničku - Human Nature. A když hned vzápětí začal zpívat What goes around, oficiálně se tato část stala mojí nejoblíbenější.
S Take Back the Night se vrátil zpátky na pódium a koncert se pomalu blížil ke konci. Poslední trio Suit & Tie, Sexy Back a hlavně Mirrors bylo už jen vynikající třešničkou na dortu.
Jediné, co mě trochu mrzí je to, že jsme hned po skončení Mirrors tak rychle vyběhli pryč, abychom stihli jeden z prvních autobusů. A i když opravdu byla škoda, že jsme si ten zážitek nemohli vychutnat déle a víc "v klidu", udělali jsme dobře, protože jinak bychom na autobus čekali třeba i víc než hodinu. Přece jen, cca 20 000 lidí je 20 000 ...
Vím, že žádná slova a ani fotky nejsou schopné vyjádřit, jak jsem se včera při tom koncertu cítila, ale doufám, že se mi alespoň trošku podařilo vám ten pocit a zážitek přiblížit. A trošku závidím vám všem, které ten koncert třeba teprve jen čeká.
A co vy? Máte rádi Justinovu hudbu?
No comments:
Post a Comment