Novou verzi blogu najdete na SWEETMELANGE.CZ

Tak je to konečně tady! Nová verze blogu je na světě a ode dneška budou všechny nové články publikované na sweetmelange.cz . Uvědomuju si, že je to trochu riskantní krok, protože je nezvyk najednou chodit na jinou adresu, přece jen nepíšu pár měsíců. Zároveň ale věřím tomu, že to na nové adrese pro nás všechny bude pohodlnější a příjemnější a že se tam za mnou budete stále vracet, jako se vracíte sem. Děkuju vám za to. Moc si toho vážím a jen skromně doufám, že to ze mě fakt cítíte i když mezi námi "stojí" obrazovky.

Blog jako takový se nemění. Pořád bude o tom, co prožívám a žiju, o čem přemýšlím, kam cestuju, jak plánuju svatbu nebo o receptech ... jen jsem prostě chtěla, aby víc "vyjadřoval" mě. Aby byl přehlednější a barevný a ... a já už vlastně nevím, co teď psát. :) Běžte se kouknout a posuďte sami!

Doufám, že si zvyknete chodit jinam a pro případ, že by to mělo chvíli trvat, budu ještě nějakou dobu části článků psát i sem a na zbytek vás odkazovat tam. kam? na SWEETMELANGE.CZ

DĚKUJU!! A mějte se krásně!

P.S.: O tom, jak nový blog vznikal se tam ještě určitě rozepíšu! :)

Homemade Nutella

Jedenáct dní jsem nepsala článek a přijde mi to jako věčnost, fakt jako mnohem déle. V hlavě si držím (a možná i udržím :)) pár nápadů, ale za pár dní se budeme společně stěhovat na novou adresu a do nového designu blogu a já asi měla pocit, že teď prostě nemám psát. I když bude nový blog obsahovat všechny dosavadní články a blog jako takový se nemění... Už se moooooooc těším, až vám ho ukážu. Tuším, že to bude takový dáreček pod stromeček...

Dneska vám chci ale ukázat jeden recept a zároveň úžasný jedlý last-minute dárek pro nějakého milovníka sladkého ve vašem okolí, vyrobený s láskou a s velkou trpělivostí :). Jde o domácí nutellu. Která teda moc nechutná jako nutella, protože je v ní víc kakaa a lískových oříšků než cukru a palmového tuku (ten tam není žádný, samozřejmě!).

Dlouho jsem přemýšlela, co dám k Vánocům tatínkovi. Všechno, co chce nebo potřebuje si koupí sám, takže třeba kvalitní svetr jsem zavrhla hned, protože ten nejlepší si pro sebe stejně koupí on. Kosmetika to samé. A nejvíc ho stejně vždycky potěší čokoláda... A pak jsem si vzpomněla, že má rád nutellu, ale moc ji nekupujeme, protože ... no, prostě protože je to "zabiják" :). Ale když mu vyrobím domácí s extra porcí lásky, tak to už přece žádný zabiják není. Že jo?

A protože tatínek nemá facebook ani jiné sociální sítě a blog mu čte akorát Lenička (která to pro dnešek vynechá :)), tak vám sem recept můžu přidat ještě teď, před Vánoci, abyste to případně stihli taky ještě vyrobit. Inspirovala jsem se tady.

Vděčný článek II

Mám zhruba plus mínus půl hodiny na napsání vděčného článku. Měla jsem totiž chuť na vanilkové rohlíčky, ale těsto je (jak jinak) třeba nechat odležet do dalšího dne. Tak místo toho peču linecké. Tam je to jenom půl hodiny. Hurá. Ty mám stejně z cukroví nejradši.

- Minule jsem psala, že bych se ráda projela na tom ruském kole, co nám tu postavili v centru. Takže když jsme pak šly s Andrejkou okolo a nikde nikdo, splnila jsem si tohle svoje malé přání. A vůbec, za ten víkend, co tu byla, jsem vděčná. Bylo to fajn a milé a příjemné. Ed.: Aaaaa, už jsem našla Andrejky vlog z našeho víkendu, tak se koukněte, fakt se jí povedl :)

- Dneska jsme s Radanem konečně vyhodili starou matraci (původně jsem napsala madraci, ale nějak se mi to nezdálo) a zlomený koberec, co jsme "schovávali" v pokoji, ze kterého se pomalu ale jistě rýsuje Radanova pracovna... no spíš herna.

Pepperkaker aneb norské perníčky

Mám plný šuplík mašlí, provázků, stuh a balících papírů, ale dárek vlastně nemám ani jeden. Ale dneska to prolomím. Už fakt! Spoléhám na to, že mě prostě něco cestou trkne. A kdyby náááhodou ne, tak něco upeču, to funguje vždycky :).

Jenže s tím pečením ... jsem dost netrpělivá a nejvíc mě baví ty sladkosti, které můžu upéct hned (to proto peču tolik cupcaků, muffinků, cookies apod.). Takže když má většina norského cukroví v postupu ... "a nechte odležet do dalšího dne.", většinou to hned zavřu a jdu najít něco jiného. Kdyby to alespoň bylo ..."a počkejte hodinu, dvě, tři.", ale celou noc? Trošku přeháním, to jo, ale fakt je, že jsem i díky tomu spoustu receptů nezkoušela ... pečení je pro mě sice úžasná zkouška trpělivosti, ale jde to pomalu. 

Každopádně ... letos jsem si řekla, že alespoň ty norské perníčky pepperkake upeču, i když tam ta "kouzelná" věta o odležení taky je. Recept mám od nás z kavárny, prodáváme tam totiž už hotové těsto a k němu je přiložený papírek s receptem. Tak jsem si prostě jeden ten papírek vzala :). Malý háček byl akorát v tom, že na papírku jsou jen ingredience a poměry, ale postup už ne. Tak ten jsem hledala na internetu. 

Původní recept je z 850g mouky, ale přišlo mi, že tolik perníčků určitě nepotřebujeme, takže jsem připravila těsto z půlky. 

Je to jednoduché, fakt dobré ... akorát musíte počkat s vyválením a pečením do dalšího dne. Je to běžné i u našich perníčků? Nikdy jsem je zatím sama nepekla.

#VánočníOsloVíkend

Nějak se mi nedaří dostat se k psaní tohoto článku. Včera jsem se rozhodla si místo článku zdřímnout u Radana v náručí a teď k nám zase přišli kamarádi, takže by bylo trošku "nevychované" si prostě vzít počítač a zavřít se v jiném pokoji ... právě teď ale všichni odešli na balkon, takže mám pár minut času alespoň začít.

Tak jo. Půl jedenácté večer, pojďme se do toho pustit :).

Pamatujete si, jak jsem v říjnu slavila svoje narozeniny a uspořádala soutěž o víkend v Oslu pro jednoho z vás? Pořád mi to přišlo "za dlouho", no a teď je najednou po a já se o tom snažím něco napsat. 

Pro Andrejku, co to tenkrát vyhrála to byl fakt rychlo-výlet. V pátek kolem poledne do Osla, v neděli ráno zase zpátky domů. Ale "to mezitím" jsme si tuším obě užily naplno. 

Čekala jsem na ni na hlavním nádraží, co je hned vedle fjordu a zrovna to za velkými okny hrálo všemi barvami. Podobnou fotku si fotila ještě jedna paní, která mi hned nadšeně podívala, jak je Oslo krásné. Jen asi nemohla najít "správný" úhel, protože tam postávala s mobilem ještě několik minut po tom, co jsem odešla. Andrejka za mnou přišla, když jsem tu fotku zrovna chtěla přidat na instagram.

Obě víme z těch "internetů", jak vypadáme, takže se nekonalo žádné seznamování, ale z mé strany to asi bylo trošku rozpačité, protože jsem nevěděla, jestli si máme podat ruku, obejmout se a nebo co vlastně :). Nakonec jsme to zamluvily a hned vyrazily ven z nádraží a od té doby jsme vlastně skoro nepřestaly mluvit.

Banánovo-avokádové muffiny s kousky čokolády

Dneska jen v rychlosti. Za chvíli totiž vyrážím na nádraží, abych vyzvedla Andrejku, která v říjnu vyhrála mou narozeninovou soutěž. Měla bych ještě uklidit byt, ale je důležité si stanovit priority ... a tak jsem se rozhodla radši napsat recept :D. Zkusím to ale tak, abych stihla uklidit alespoň koupelnu ...

Tento recept vznikl včera v relativní rychlosti. Radan mi totiž oznámil, že o víkendu mají v práci vánoční večírek a že všem slíbil, že něco upeču ... Tak jsem koukla do lednice a viděla tam tři avokáda. Většinou nemíváme žádné, ale vůbec si nestěžuju :). Hlavou mi prolítlo, jestli by se s avokádem dalo něco upéct ... a pak si říkám, že určitě jo, však je to ovoce, přece :). Rozhodnu se přidat banán a na tom postavit celý recept. Pak mouku, trochu cukru, vajíčka, jedlou sodu a mléko. A čokoláda. Samozřejmě. Tadá. Recept je na světě :). Takto před Vánoci je to možná dobrá alternativa k mlsání :)

Vděčný článek

- Poprvé jsem ocenila chuť černého čaje s mlékem. Vypadá to, že je dost důležité čaj nejdříve vylouhovat a až potom přilít trochu mléka. Výsledek je pak lahodný a sametový a já musím zítra v práci znovu poděkovat Philovi, že mi připravil ten nejlepší šálek čaje. Však je Angličan, že jo. :)

- Vánoční trhy jsou kouzelné. Letos nám tu postavili i ruské kolo a moc se těším, až na něj nasednu a prohlédnu si město z výšky. Chystáme se jít i bruslit.

- Vystála jsem si řadu na Candy Apple - jablko namočené v cukrové polevě a posypané nejrůznějšími posypkami. Je to tvrdé jako lízátko, takže jsem to brala jako skvělé procvičování trpělivosti. Mám tendence všechno kousat. Tohle ale kousat nešlo. 

Mini Cheesecake 3x jinak!

Dneska jsem zažila své poprvé. Poprvé jsem byla nakupovat oblečení s kamarádkou! A k mému překvapení to bylo zábavnější a užitečnější, než jsem si vůbec uměla představit. Já vím, asi z toho dělám větší vědu, než to je. Ale zjišťuju, že asi "neumím" nakupovat sama. Vždycky si říkám, že si konečně koupím něco kvalitního, klidně dražšího, ale nadčasového. Ale stejně pak do zkušební kabinky odcházím s "hadrama", které můj šatník ve skutečnosti nijak neobohatí. Dneska jsem si ale díky Markét odnesla domů super věci, které bych v obchodě možná nechala, i přesto, že by se mi fakt líbily. Nehledě na to, že jsme se nasmály a vůbec to bylo příjemné "holčičí odpoledne" :).

Než jsme vyrazily "do víru velkoměsta", pozvala jsem Markét k nám na snídani. Respektive na denní dávku cukru. Včera odpoledne jsem se zavřela do kuchyně, pustila si vánoční playlist a opékala mandle v cukru a pekla cheesecake. Objevila jsem totiž v ledničce 600g Philadelphie, přičemž vůbec netuším, kdy jsem je kupovala. V záruce ale pořád byly, takže dobrý :). Rozhodla jsem se udělat tři mini verze a vyhrát se trochu s ingrediencema, co jsem našla doma. A tak nakonec vznikl cheesecake s domácími mandlemi v cukru a skořici, cheesecake s arašídovým máslem, marmeládou a čokoládovými kousky a cheesecake s perníkovým kořením, se kterým jsem to trochu přehnala.

"My life in songs" aneb jaké písničky dávají melodii mému příběhu ...

Za zvuků zasněné vánoční písničky popíjím slaďoučké chai latté a píšu tyto řádky. V hlavě mi běží, že letos poprvé "cítím" Vánoce. Možná to bude tím, že jsem dlouho nikde nebyla. Jen v práci a doma. Dneska ráno jsem taky letos poprvé málem spadla, protože se přes noc stihla udělat hooodně klouzavá ledovka. Cesta do práce dnes tedy byla spíš ranním posilováním, protože zatínat svaly na břiše, abych držela rovnováhu a nespadla, jsem teda musela pořádně.

Chtěla bych letos napsat několik vánočních článků, ale upřímně, moc se mi nedaří držet se nějakých "témat", i těch, které si určuju sama. Proto to nechci slibovat, ale dávám si to jako takové malé předsevzetí, protože Vánoce jsou super a fajn a kouzelné a byla by škoda toho "nevyužít". Budu každopádně zkoušet nějaké norské vánoční recepty, tak to by snad mohlo být zajímavé i pro vás :).

photo: Mracek fOtO

Dnešní článek ale vůbec o Vánocích není. Už dávno dávno mě napadlo, že bych mohla napsat "o tom, co jsem poslouchala v různých fázích života". :) Jsem "textový člověk", pokud bych se měla nějak zaškatulkovat. Písnička se mi často líbí na základě textu, i kdyby mě hudebně moc nezaujala (není to ale pravidlo). Když jsem byla malá a i v "raných" náctiletých letech jsem anglickým písničkám v podstatě nerozuměla, ale tvářila jsem se, že jo a mým rodičům jsem "překládala", i když jsem rozuměla tak každé desáté slovo. Někdy je zajímavý se k těmto písničkám vrátit, když už "rozumíte", protože najednou dostávají nový rozměr!

Káva. Pojďme se o ní něco dozvědět.

Káva. Asi nejskloňovanější slovo na sociálních sítích. Schválně - kolik citátů nebo fotek kávy jste dnes zahlédli na instagramu, facebooku nebo, co já vím ... třeba pinterestu? Minimálně jednu, ale hádám, že spíš mnohem víc. Že jo?

zdroj

O tom ale dneska psát nechci. Chci psát o kávě jako takové. Jenže to je tak široký pojem, že bych mohla psát do rána, stejně bych nepokryla všechno a vás by to už dávno přestalo bavit... A tak se dnes zaměřím na "základní fakta", na nápoje připravené na bázi espressa a taky můj vztah ke kávě. Tuším, že i tak to bude informací až až :).

Základní fakta (náhodně poskládaná)

zdroj, zdroj
zleva: plod kávovníku, kávové zrno nepražené, pražené kávové zrno

• První keře kávovníků byly nalezeny v Etiopii. Z Etiopie byl kávovník postupně převážen do Egypta a Jemenu a odtamtud do celého světa. 
• Legenda praví, že nejdřív to byly kozy, v 9. století,kdo žvýkaly plody kávovníku - tzv. kávové třešně. Farmáři postupně zjistili, že kozy jsou nějaké živější a energetičtější, tak se o kávovník začali zajímat víc :).

Vítejte v našem bytě I.: Ložnice

Je čtvrt na čtyři a sluníčko právě po celém dnu vykouklo zpoza mraků, aby za nějakou půl hodinku pro dnešní den zapadlo. Zapadlo. To je v tomto kontextu zvláštní slovo :). No. Sedím na tyrkysově modré židli, ale musela jsem si přes ni přehodit deku, protože mě trochu studila. Mám tu v ložnici takovou svou "pracovnu", což je docela nezvyk, protože jsem poslední dva roky nic takového neměla. Ne, že bychom v předchozím jednopokojovém bytě neměli stůl a židli, ale to nepočítám, protože byly v kuchyni. Je dost možné, že teď ušetřím spoustu peněz, protože nebudu mít takovou tendenci psát své články v kavárnách a tudíž nebudu tolik utrácet za kávičky. Možná :).

Like fromy my diary XV: Mám život? Jsem život!

Co znamená "opravdový život"? Mám rozepsaný článek na toto téma už několik týdnů a je zajímavé pozorovat, že jak to mám vkuse v podvědomí, tak okolo sebe všude vidím různé ukazatele, které mi zrcadlí můj pohled na to. Netvrdím, že předtím nebyly, jen jsem je možná tolik nevnímala. To, čemu věnujeme pozornost, to je.

No a tak jsem si třeba přečetla o oddělování krásných a nablýskaných věcí od "opravdového života" nebo návod v několika bodech, jak být šťastný, a nebo o instagramové hvězdě, která se "vzdala" svého povrchního "falešného" virtuálního života, který ji pohltil, aby začala dělat něco "opravdového", do velké míry taky online.

Snažila jsem se přijít na to, jak funguje naše ego. A na nic převratného jsem (nečekaně) nepřišla :). Vnímám ale, že (naše) ego se váže "na senzace" a většinou ty bolestné. Vytváří v nás tu potřebu boje, iluzi toho, že když přestaneme bojovat, ztratíme tím sami sebe a vzdáme se toho, o co usilujeme. Co když se tím bojem a přemáháním sami od sebe spíš vzdalujeme?

Like from my diary XIV: Dá se být "v souladu", i když se nenaplní naše představy? :)

Klikám na stránku Blogerka roku a nic. Během dne jsem to tak ze setrvačnosti (a zvědavosti) zkusila několikrát. Žádná změna. Kolem šesté to zkusil Radan, s jedním procentem baterky těsně před tím, než jsme se zakousli do šťavnatého a obrovského burrita. Stránka se změnila a moje první fyzická reakce? Stažený žaludek a zběsilé bušení srdce. Radan kliká na kategorii LIFE a pomalu sjíždí dolů, ani jeden z nás nedýchá ... dobře, trochu to dramatizuju. Trochu... Nejsem tam. První pocit? Jsem zklamaná a smutná ... ale zároveň taky dost klidná. Je to tak jak to je. Sama o sobě neutrální informace.

Jak jsem se na jednu noc stala profesionální pekařkou II

Pěkně jsem kecala... když jsem včera ráno na facebooku tvrdila, že jsem po dvaceti čtyřech hodinách vzhůru a dvou směnách čilá jako rybička. To jsem se o tom asi snažila samu sebe přesvědčit, abych vůbec došla domů. Sotva jsem totiž zaklapla dveře od našeho bytu, doslova jsem spadla do postele a během sekundy nevnímala nic a nikoho.

Včera brzo ráno jsem měla možnost znovu péct u nás v pekárně. Teda, mám tu možnost v podstatě kdykoliv. Geir, náš pekař, mi dal několikrát najevo, že jsem vítaná a že bude rád, když přijdu s ním péct... Nešla jsem. A nemám v rukávu x výmluv, proč. Stačí jeden prostý fakt, že jsem v sobě neuměla najít tu svou "zálibu" v pečení. Nějakou dobu mě to prostě nezajímalo. A je celkem zajímavé, že když jsem přijala, jak se cítím a v jaké jsem "fázi" a přestala sama se sebou bojovat a přesvědčovat se o opaku, v té době jsem v sobě znovu ten impuls a motivaci objevila.

Briošky s créme fraiche a borůvkama a malinama

Banánovo-nutellový dort s malinami

Je neděle odpoledne a já sedím ve "své" kavárně, kde v poslední době píšu většinu svých článků. Dneska jsem tu trošku i proto, že nám doma už čtyři dny nejde internet a psát, no a hlavně publikovat, článek bez internetu moc nejde :).

Docela se mi hodilo, že se dnes posouval čas a tudíž máme hodinu "k dobru". Včera jsme totiž byli na narozeninové párty a domů se vrátili až kolem třetí.  Noční autobus nám ujel před nosem, tak jsme s Radanem, Markét a Berťasem, což jsou v podstatě naši sousedi, šli domů pěšky. Bylo to asi čtyřicet minut svižné chůze, ale tuším, že nám to vůbec neuškodilo. A zas a znovu jsem si uvědomila, jak je Oslo krásně "propojené", nic tu není příliš daleko. Oceňuju Oslo stále víc a víc.

V pozadí Lucčiny výborné cupcaky :)

Včerejší párty se moc povedla. A co se dortů týče, stálo to taky za to. Lucka, u které se párty konala, upekla svému příteli (co slavil narozeniny) krásné a chutné vanilkové cupcaky s jahodovou příchutí a mrkvový dort. Jeden dort pak Lucka koupila i pro Nelu, která slaví narozeniny dnes. No a já jsem se rozhodla pro dárek v podobě dortu, protože ... dorty k narozeninám prostě patří. :) Je vtipné to takto psát, protože kdybych měla spočítat, kolik dortů jsem v životě upekla, takových jako "klasických", stačily by mi na to asi jen mé dvě ruce. Při každém pečení "se stane" něco, co by (teoreticky) nemělo a je to jen o tom, že jich prostě ještě nemám napečených dost a nemám tolik zkušeností. Někdy to může být demotivující, ale mnohem efektivnější mi přijde to obrátit, a brát to naopak jako motivaci. Z vlastní zkušenosti doporučuju :)).

Vyzvídala jsem od Lucky, jakou příchuť má Petr rád a dostala odpověď - vanilka, čokoláda, banán, tutti frutti... Takže banán, jako základ :). Měla jsem doma skoro celou nutellu, co jsem nedávno koupila k palačinkám a když jsem pak našla tento recept, měla jsem jasno. Přidala jsem k tomu ještě maliny a bylo to.

4 důvody, proč mě baví blogovat

Venku prší, fouká a listy padají ostošest. Dávám tomu tak dva týdny a v Oslu neoficiálně, ale zato doopravdy, začne zima. A nebo nezačne... :) Každopádně. Dneska mi zima vyloženě zalezla pod kůži a když jsem se vrátila z dopoledního kafe s kamarádkou, zabalit se do deky byl pro mě jasný cíl. Zapnula jsem si k tomu pinterest, že se trochu naladím na "halloweenskou vlnu" a najdu chuťovky, co bych mohla vyzkoušet a pak je dát sem na blog. Prohlížím si všechny ty barevné a kreativní obrázky a jediné, co se mi při tom honí hlavou je, že to jde tak nějak mimo mě. V duchu se ptám sama sebe, proč vám vlastně chci ukazovat "návody" na něco, co by mě nebýt blogu ani nenapadlo hledat. Nikdy jsem si nezdobila pokoj v halloweenském duchu a žádnou party neplánujeme a tedy to není to, "čím žiju"... Teď si ale vzpomínám, že na jedné takové párty jsem byla. Před sedmi (!) lety v Americe... a teď mám zas déjà vu, protože mi přijde, že jsem vám o tom psala loni. Nevadí, stejně vám ukážu fotky, co jsem tehdy dávala na svůj předešlý blog. Byla to taková fakt povedená party - všechno promyšlené - od dekorace, jídla až po strašidelné zvuky, ale pamatuju si, že i tehdy to celé šlo mimo mě, vůbec jsem tam nechtěla jít, pak si to "neuměla" užít a svůj kostým jsem taky dost odflákla. Možná prostě nejsem "theme party typ"...Tak, a teď jsem se zaškatulkovala a už to tak navždycky zůstane! :)

Trošku dlouhým úvodem bych se ráda ale dostala k další myšlence, co mi naskočila někde mezi všemi těmi ostatními myšlenkami. Nějak mi ty myšlenky skáčou... :) Říkala jsem si, že když mě tedy někdy neláká psát o něčem, co jde mimo mě, ale zároveň je to aktuální a "žádané", co mě tedy na "blogování" baví? Proč se k němu stále vracím? ...A tak mě napadlo -  proč si na to rovnou neodpovědět článkem? :)

1. Blog je moje součást

Sdílet, co se mi honí hlavou, co mě inspiruje, baví, nebaví, kam cestujeme, co peču, vařím, jím nebo jak přistupuju k situacím, co se dějí je něco, co je stejná součást mě jako to, že to "skutečně" žiju a prožívám. Neberu to odděleně. Není to oddělené... Jen mě k tomu teď napadají Moojiho slova -

"Jděte, kamkoli si přejete. 

Pohybujte se, jak je vám libo. 

Dělejte cokoli, po čem vaše srdce touží, 

pouze se s ničím neztotožňujte. 

Nikdy neříkejte 'Toto jsem já'. "

Užívejme si, co nás baví dosytosti, jen si buďme vědomí toho neustálého proudu, kdy nic není trvalé a neměnné ... :)

Like from my diary XIII: Dáváme moc nad svým životem do rukou někoho jiného?

Není to tak dávno, co za mnou přišla kolegyně a povídá mi: "Dneska, když jsem přišla do práce, měla jsem tak dobrou náladu. Dobře jsem se vyspala, všechno se mi daří a venku je hezky. No a pak přišel jeden otravnej zákazník, co mě ani nepozdravil a zkazil mi tím celý den."

Anebo další příklad. Máte za sebou krásný den, třeba příjemnou túru, okolo sebe přátele nebo rodinu a jdete si dát nějaké dobré jídlo do restaurace. No jenže záhy se tam objeví nepříjemná číšnice, co je neprofesionální a ještě neschopná a vaše dobrá nálada je rázem pryč.

Proč jsem nemocná a Radanovo dojemné, chytré a láskyplné vyznání :)

A tak jsem onemocněla... A vím, že je to naprosto mojí zásluhou :). Poslední dny jsem ze samotného nadšení z toho, jaké ten "můj život" nabral obrátky a jakou chuť se mám do všeho pustit, úplně zapomněla na to, že bych měla někdy jíst něco jiného než sladké a taky, že bych třeba mohla spát alespoň šest hodin denně. Samozřejmě, není to JEN o tom, pravděpodobně jsem chodila méně oblečená a tak, ale v momentě, kdy si prostě nevšímám signálů svého těla a jsem namotaná jen na ten "svůj osobní příběh", tak si tělo prostě řekne o to, abych zpomalila a hlavně se zas vrátila "do prostoru" :). A vždycky mě znovu a znovu překvapí, jak jednoduše to funguje...

Dneska se mi celou noc mezi pocením a blouzněním zdálo o tom, že jsem s vámi chtěla sdílet dlouhý status, který o mně, o blogu a Blogerce roku před pár dny napsal Radan. V tom snu se mi zdálo, že v textu, který píšu předtím, než to sdílím (takže to, co teď čtete) vám píšu o každém bolavém polknutí, protože mě šíííleně bolí v krku :D. Vůbec netuším, proč se mi to celou noc zdálo, ale přijde mi to tak vtipné, že jsem se rozhodla to napsat. A možná tento text prostě nedává smysl obecně ...

Když jsem Radana poprosila, jestli by sdílel odkaz na hlasování do té Blogerky, popravdě jsem předpokládala, že k tomu napíše maximálně tak "hlasujte a sdílejte, prosím, Terezce to udělá radost" ... No, a on to nakonec prý psal do tří do rána a já vlastně ani nevím, co bych k tomu dodala. Tohle JE Radan v celé své kráse. V poměrně krátkém textu (i když ... :)) dokázal popsat odstíny jeho a naší lásky a veřejně mi vyjádřit podporu, tak jak to dělá dnes a denně...

A důvod proč to sdílím s vámi? Prostě jsem na něj pyšná. A hooodně zamilovaná :).

Jeden mimoriadny apel pre blogofilných priateľov a verejnosť, alebo môj hlavný darček k Terezkinej 25-ke.

***UPOZORNENIE*** Ak ťa toto otravuje, veľmi sa ti ospravedlňujem za zaberanie priestoru v newsfeede. Kadejakou reklamou sme obklopení beztak dosť, a hoci je táto výzva úprimnejšia než typické "šéruj, buď kamoš", rozumiem, že ti môže liezť na nervy. A tak prosím príjmi na znak pokánia túto galériu plnú úžasných kôz, sú fakt ohromné:http://goatsstandingonthings.tumblr.com/

Inspirujme se navzájem #1

Je příjemné úterní dopoledne a mě tak napadá, že mám ještě zhruba hodinku, než se musím zvednout od blogu a počítače a trochu to tu porovnat. Dneska mi totiž přijede kamarádka Anička, která s přítelem letí z Ameriky domů do ČR přes Oslo. Loni touto dobou za námi takto přiletěli z Kanady :).

Za hodinu se dá stihnout všelico, ale nejvíc mé láká vám představit novou (ne)pravidelnou rubriku "Inspirujme se navzájem", která mě napadla nedávno, když jsem zrovna měla takový několikadenní "útlum" a nevěděla o čem psát. O tom, jak pocity, nálady a stavy přicházejí a pak zase odcházejí a co (a jestli vůbec) s tím dělat, by se mimochodem dal napsat celý článek. Na ten ale zrovna potřebuju víc, než ... padesát jedna minut. :)

Každý den je plný inspirativních myšlenek, lidí, pocitů, fotek, videí, postřehů nebo článků a fakt je, že kolikrát mě něco napadne nebo zaujme a ač je nádherné prožít to naplno právě v ten okamžik, není na škodu se občas k některým zajímavým "věcem" vrátit. Přítomný okamžik podle mě není jen o tom být ponořený do toho co je, jako spíš o pochopení, že přístup k tomu co je je plně v mých rukou.

Trochu jsem odbočila, co? Každopádně! :) Chtěla bych, aby se tato rubrika postupně stala místem, kam se vrátíte, když se budete chtít pobavit, zasmát, zasnít, inspirovat a nebo se třeba něco nového dozvědět. A co víc - chci vás vyzvat k tomu, abyste mi i vy posílali to, co vás zaujme nebo co jste sami vymysleli a sdíleli to tak společně se mnou a s námi všemi :).

Ještě než začneme vám chci poděkovat za všechny komentáře a hlasy, které jste mi už poslali do Blogerky roku a pokud máte chuť, čas a zájem, moc mě potěší, když o blogu řeknete někomu dalšímu, komu by se tu mohlo líbit. Článek, ve kterém píšu, proč mi na tom záleží, si můžete přečíst tady. A hlasy stále můžete posílat na tomto odkazu! Díky díky díky :)

Nabitá energií a nápady se ucházím o Blogerku roku!

Nemohla jsem to už vydržet! Dneska v práci jsem odpočítávala každou minutu, ať už mi proboha skončí ta směna. Dneska jsem byla těžce nepřítomná, ale nemohla jsem se dočkat, až si sednu k počítači a začnu psát...

Začala jsem s tím už v té práci. Utrhla jsem si kousek papíru z roličky na účtenky a mezi každým jednotlivým zákazníkem, který přišel, jsem si na něj něco naškrábala. Vlastně to teď ani nemůžu pořádně přečíst, ale tuším, že to půjde i bez toho. 

Cítím se tak nabitá energií a motivovaná jako už dlouho ne. A přestože je to pomíjívý stav, který v takovéto intenzitě zase odpluje, protože pocity a emoce nejsou trvalé, mám chuť, elán a ambici jít tam, kam mě to táhne a dělat to, po čem toužím. 

Nadšená a šťastná - MÁME VÍTĚZKU o víkendový pobyt u nás v Norsku!

Sedmnáct. Sedmnáct jedinečných a naprosto originálních příběhů. 

V hlavě mi zní jedna sebevědomá myšlenka, že "tohle se (mi) teda povedlo"! Hned vzápětí mi však naskočí další, pokornější i pokojnější, že to, co tento víkend vznikalo a JE, by nešlo bez vás.

#25 #narozeniny - Vděčná, nadšená & přeslazená

Polosedím v posteli s posledními zbytky svých narozeninových dortů. Jsem už trochu přeslazená, stále mi to ale nedá a v docela pravidelných intervalech zvedám dezertní vidličku (takovou tu miniaturní) a zabořím ji do jednoho z těch vláčných dortů. Nemůžu se rozhodnout, který mi chutná víc, tak je průběžně střídám ...

Lenička (maminka) mi včera ráno popřála - "Terinkáááááááá....má dnes za pět minut dvanáct 25. Huráááááá. Večer si zavoláme, jo? Pusinkuuuu a kráááásně si ten dnešek užij (eště líp než jiné dny v tom čase, který neexistuje :D)." A musím teda přiznat, že ten "včerejší den, v tom čase, který neexistuje" (ať už to berete jakkoliv) stál za to a těší mě, že to s vámi můžu sdílet. 

Sdílení ... Včera, hned ráno jsem zveřejnila článek, který byl na první (a možná i druhý) pohled tak trochu sobecky o mně. Teda on byl - "o mém příběhu". Součástí toho a taková hlavní myšlenka však byla a je, aby byl o nás. O vás, o mně, jako o individualitách a zároveň o nás jako celku. A upřímně, jsem vděčná a dětsky nadšená z toho, co vzniklo.

Veřejně sdílet svůj příběh v deseti větách je výzva. Zastavit se, podívat do sebe a sdělit, co tam vidím, vyžaduje čas a možná i notnou dávku odvahy. Vážím si vás, co jste se do toho pustili! a vážím si i těch, kteří jste se rozhodli, že "sami sebe" veřejně sdílet nechtějí. Je to obojí v pořádku ... 

Ať už to cítíte jakkoliv, tak jen ještě informuju, že i během dneška své příběhy můžete sdílet (na facebooku, instagramu i blogu - podmínky v minulém článku) a zítra vám dám vědět, koho v prosinci přivítám u nás v Oslu.

Můj příběh v deseti větách & SOUTĚŽ, která stojí za to! :)

Psát blog je jako sdělovat příběh. A tady je ten můj v deseti větách.

Oblíbenci podzimu 2015

Sedíc v koutě útulné kavárny připravuju páteční narozeninový post. Sem tam zvednu oči nahoru a pozoruju lidi kolem. A sem tam si prostě "odskočím" na facebook nebo instagram. Po dlouhé době mám volný den, který mám celý pro sebe... Ráno jsem si zašla na malé nákupy a koupila jeden z prvních obrázků, kterými nám chci v ložnici ozdobit stěnu. Procházela jsem se mou oblíbenou ulicí a a došla až sem, kde už druhou hodinu sedím s chladnoucím zeleným čajem. A tak mě napadá, že si odpočinu od jednoho článku a napíšu nějaký jiný, oddechový a nenáročný.

Nevím jak vy, ale já si vždycky ráda psala seznamy. Seznamy mých oblíbených filmů, hudby, ročních období, knih a nebo třeba barev. Je teda fakt,že už jsem to pěknou řádku let nedělala, ale moje dětské deníky jsou takovýchto seznamů plné. A ačkoli jsem si vědoma faktu, že všechno se mění a plyne a tudíž i dnešní seznam bude brzo "neaktuální", je mi to v tuto chvíli nějak jedno. Můžeme to prostě brát jako OBLÍBENCI PODZIMU 2015 a co se týče kategorií, tak ty budou náhodné - podle toho, jak mě zrovna napadnou...

Roadtrip po Norsku 2015: 4. den - Stavanger, Kristiansand & Grimstad aneb dneska je to spíš o městech ...

Náš roadtrip po Norsku se chýlí ke konci. On už teda dávno skončil, ale myslím to z toho "blogového hlediska", chápete :). 

Poslední den byl takový městský. V jednom (městě) jsme se nasnídali, v druhém se prošli po přístavu a ve třetím jsme se stavili na večeři :). Vlastně tím by se dal shrnout celý den, ale to by byla docela nuda, ne? Tak to pojďme trochu rozvést.

Dopoledne jsme se znovu stavili v Stavangeru. Stavanger je čtvrté největší město Norska a centrem norského ropného průmyslu. Možná i proto je docela multikulturní a častokrát mi přišlo, že třeba nápisy v obchodech a kavárnách byly častěji i v angličtině, než v Oslu...

Byla neděle a vyšlo nám nádherné počasí. Prošli jsme se od hlavního nádraží (kde je mimochodem asi nejlevnější parkování, jaké jsme z celého výletu zažili) do centra a pokud bych měla město srovnávat s Bergenem, lépe na mě působil právě Stavanger. Těžko říct, jestli to nebylo právě i díky tomu počasí. Počasí dělá fakt hodně! ... :)

Roadtrip po Norsku 2015: 3.den - Kjerag

Cesta na Kjerag byla dech beroucí (doslova!), vyčerpávající a boží. Strmé skály nahoru i dolů, brodění se přes vodu, hustý déšť, vítr bijící do tváří, hlava v oblacích. To je hlavním tématem dnešního článku a ... možná, že si budete moct přečíst dvě verze stejného příběhu ... jen říkám ... radši čtěte dál :) ...

Nejdřív s námi ale pojďte na kávu do barevné stavangerské kavárny CoffeeBerry, kde kávu opravdu umí. A nemluvím jen o tom, že mladý pan barista nám všem "nakreslil" mléčné srdíčko. Káva byla prostě dobrá a lahodná. A prostředí útulné a o té půl desáté dopoledne v sobotu tam ještě nikdo nebyl. O den později v neděli, když jsme procházeli okolo, už bychom si ale nesedli. Jestli někdy budete v Stavangeru a vyhledáváte příjemné kavárenské prostředí, CoffeeBerry nevynechejte, fakt! :)

Přesunem se o hodinku dvě později, je asi jedenáct hodin a my nasedáme do auta, abychom objeli fjord a dostali se na druhý konec obrovské chráněné oblasti Frafjordheiane, kde se nachází hora Kjerag, která se rozkládá na východní straně Lysefjordu. Nějak se v těch fjordech už ztrácím... :) Každopádně na západě a na druhé straně Lysefjordu se nachází ještě Preikestolen, další oblíbené místo pro turisty. Mezi těmito místy je zhruba 60km, jen pro představu, jak jsou některé fjordy velké.

Túru  na Kjerag lidé absolvují hlavně kvůli "Kjeragbolten", tedy takovému tomu šutru, co uvízl mezi dvěma skálami a který jste už stopro někdy viděli minimálně na fotce.

Já byla nadšená už z cesty autem, poprvé jsme při našem roadtripu viděli modrou oblohu a scenérie, co jsme míjely, byly ... no, však koukněte na fotky.

Celý tento výlet jsem si uvědomovala, jak jsem maličká. Ale taky, že můžu žít "velce". Že můžu rozpouštět strach v lásce, že nemusím ulítávat na myšlenkách a naopak je nechat létat. V tom obrovském prostoru. Že můžu dělat co chci a užít si jakoukoliv životní formu, aniž bych na ní ulpěla.

Roadtrip po Norsku 2015: 2.den - Dopoledne v Bergenu, nekonečná cesta a několik trajektů

Probouzíme se do pátečního rána a venku je šedo, prší a je zima. Norský podzim v plné síle. A nás čeká další veskrze cestovní den. Ještě před odjezdem do centra Bergenu vymýšlíme trasu, jakou se nejlépe dostaneme dolů na jih do Stavangeru a zároveň rezervujeme pokoj přes airbnb na dnešní noc.

V Norsku, a zvlášť na západě a pak v horách je totálně nepředvídatelné počasí. Během hodiny a půl, co jsme strávili v Bergenu lilo, foukalo, kapalo, pak zase lilo a na pár minut jsme snad viděli i vykukovat slunce. Tomu se ale přes obrovskou mlhu, která se valila celým městem, moc nedařilo zůstat na obzoru.

Výhled z našeho airbnb bytu. To ještě bylo něco vidět.

Naše hlavní cesta vedla jak jinak, než do ... kavárny. Vyhlédla jsem si tři, všechny na podobné adrese hned u hlavního centra a ta, do které jsme se vydali na vynikající šálek kávy, byla po naší cestě nejblíž. A tak vyhrála. :) Nutno ale říct, že BKB byla fakt příjemná. Voněla v ní čerstvě pražená káva, slečna baristka se nás zeptala, jestli si přejeme kávu radši ze světle pražených zrn nebo z tmavě pražených (doporučuju ta světle pražená, káva je z nich jemnější, ale zároveň chuťově výraznější) a malé dortíky, co jsme si k ní daly, byly taky chutné. Počas pití a jezení jsme si navíc prohlíželi a pročítali knihu o srbské umělkyni Marině Abramovič. Je známá třeba tím, že když se kdysi se svým profesním i soukromým partnerem Ulayem rozcházeli, každý z nich se vydal z opačné strany Velké čínské zdi, potkali se někde uprostřed a rozloučili se. Pokud vás tato dáma zajímá víc, je tu vždycky jako odrazový můstek wikipedia :)

Jestli máte v plánu se v Bergenu zdržet déle a máte chuť na dobrou kávu, doporučuju ještě Det Lille Kaffekompaniet a Krok og Krinkel Bokcafé. Tam bych se určitě vydala já :).

Roadtrip po Norsku 2015: 1. den - Lesy, tundry, hory a večerní Bergen

Vsadím se, že jste nikdy na žádný trip nebyli méně připravení, než my tři! 

Včera v noci jsme se vrátili z 4-denního roadtripu po západním a jižním Norsku a když jsme ve čtvrtek dopoledne vyjížděli, věděli jsme akorát, že míříme na Bergen. To zní jako dostatečně dobrý plán, říkáte si? No, v Norsku je to malinko složitější. Ujet 500km může trvat i 10 hodin a pokud se rozhodnete kochat všudypřítomnou přírodou a občas zastavit, ještě tak hodinku dvě přidejte. Cesty se tu klikatí podél fjordů, neustále stoupají nebo klesají a čas od času se zúží natolik, že dvě auta naráz neprojedou. Tento zádrhel se ale stává sporadicky - na celé trase potkáte dohromady maximálně desítky aut. Taky jsou plné dlouhých tunelů a občas máte pocit, že jste se ocitli v jeskyni a když se podíváte do čeho jsou vysekané, nejste tak daleko od pravdy. Občas rádio v autě přeruší vysílání se zprávou, že nějaký tunel je uzavřený a tak stojíte uprostřed "ničeho" s žádnou možností úniku. To se nám stálo málem, jeden tunel uzavřeli pár minut potom, co jsme jím projeli...

Plán jsme měli opravdu minimální. Když mi na jaře psala moje sestřenice Kristýna, že chce v září přijet a ráda by se podívala i za Oslo, přišlo mi to jako báječný nápad. Pak jsme si napsaly na začátku září něco ve stylu: "Hele, neměli bychom začít plánovat?" a pak tu Kristýna najednou byla, Radan půjčil auto a kroutil hlavou nad tím, jak málo toho o naší cestě víme. Ale vyjeli jsme. A já o tom teď chci psát, abyste se o naší cestě něco dozvěděli :). A taky, abych s vámi sdílela zážitky, protože za to stály.

První "zastávku" jsme měli hned za Oslem. Přes hodinu jsme stáli v koloně, a tak jsme tento čas využili k focení selfies :). Řeknu vám, když se fotí dvě baby a jeden Radan, stojí to alespoň 20 fotek, než vyberete jednu, kterou "schválí" všichni! (to jen taková vsuvka) :)

Vyjeli jsme z upršeného Osla a podobné počasí se nás drželo téměř celou cestu. Upršené a mlhavé. Ale takové jsem si vždycky Norsko představovala. Nekonečná údolí plná jezer, fjordů, hor a nad nimi mlha.

Asi dvě a půl hodiny za Oslem, kousek od Nesbyen, jsme jeli kolem tabule, která hlásí "Gardnos Meteorite". Přejíždíme ji, ale pak si říkáme, že "co kdyby" a vracíme se zpátky. Tabule pak hlásí ještě fakt, že jsme mimo sezónu a tudíž je zavřeno. I tak se vydáváme po polňačce nahoru, zaléhají mi uši a za devět kilometrů dojedeme na místo. Na místo, kde před 546 miliony lety udeřil meteorit o průměru 300 metrů. Díky obrovské síle se pak vytvořil kráter s průměrem 5 kilometrů. Pokud pojedete v létě, tuto zastávku stopro doporučuju :). Mimo sezónu je to prostě krásný jehličnatý les s barevnými mechy a rozbouřenou řekou.

O kousek dál byl omezený provoz silnice a tak několik minut čekáme, než na nás přijde řada a my můžeme následovat auto s velmi vtipnou cedulkou. No, ve skutečnosti znamená "Ledebil" něco jakou "vedoucí vůz", ale prostě jsme to museli vyfotit :).

opuštěná vlaková stanice na konci světa

Stoupáme a panaromata se mění. Místo nekonečných lesů vidíme nekonečné tundry. "Trvale zmrzlá půda tundry zabraňuje růstu stromů. Velmi krátké vegetační období, kdy roztává tenká svrchní vrstva půdy, umožňuje život zakrslým formám vegetace. Hojně se tu vyskytují bříza zakrslá, keře rostoucí na vřesovištích, mechy a lišejníky." (zdroj: Wikipedia)

Přijde mi to úžasné, protože ten přechod je docela náhlý. S nadsázkou se dá říct, že projedete tunelem a jste v jiném vegetačním pásu.