Sunday, March 15, 2015

Tři oslovské restaurace a opera aneb když přijede Lenička na návštěvu

Lenička dnes ráno odletěla zase zpátky domů. Když jsem ji ráno doprovázela na autobus, kolem šesté, bylo už světlo. Dny se začínají prodlužovat a sluníčko, co na nás svítilo celé tři dny a dnes svítí zase, je moc fajn. Užívám si ho naplno, ať už na mě svítí zvenku anebo jen přes okno, jako teď :).

Vždycky, když Lenička přiletí (počítaly jsme, že je to tak jednou za 6-7 měsíců), stane se ze mě na pár dní taková turistika ve „vlastním“ městě. Dělávám to často i bez Leničky. Jen s Leničkou je to „živější“ a když se k nám přidá ještě Radan, tak úplně nejživější :). Lenička s Radanem si totiž mnohdy povídají velice nahlas a „zaníceně“. Především ale s láskou a s nadhledem :)…

Společné chvíle si taky užíváme formou jídla, většinou velmi chutného, skvěle vypadajícího a fotogenického… no a taky si občas (kecám, byli jsme poprvé :)) zajdeme na operu… A o tomto vlastně je tento článek, možná bych mohla napsat spíš fotoalbum…



Brunch, čtvrtek poledne

Laundromat, Anglo-americký hipsterský ráj

„A women is as old as she looks before breakfast.“ – Edgar Watson Howe (z restauračního menu)

Lenička měla původně dorazit už ve středu odpoledne. Díky stávce pilotů v Norwegianu se ale let posunul o devět hodin a Lenička tak dorazila až v noci. Ve čtvrtek jsme si tedy trošku přispali a v době, když jsme se chystali ven, už bylo skoro jedenáct. A tak jsme se rozhodli jít na brunch. Mám takový pocit, že to byl teprve druhý brunch v Oslu, na který jsme šli ven. Většinou, když máme s Radanem oba volno, volíme levnější a koneckonců stejně chutný snídaňo-oběd doma.

Vydali jsme se do Laundromatu ve čtvrti Bislett. Už jsem o něm jednou nebo dvakrát psala. Místo, kde se můžete najíst a půjčit si knížku z jejich soukromé rozsáhlé knihovny (prý 4000 knih) a zároveň si dát prát své prádlo. Takový trošku „hipsterský“ podnik. S moc dobrým jídlem. Chvíli jsme uvažovali, že si dáme všichni burger, nakonec jsme ale zvolili tři různá jídla z jejich „brunchového menu“. Eggs Benedict, banánové lívance s javorovým sirupem nebo klasickou anglickou snídani? Všechno vynikající! :)





Lenička kšeftuje s Radanem. Hranolky za rajče :)


Oběd, pátek odpoledne

Lille Saigon, malý "Vietnam" v Oslu

V pátek jsme snídali doma. Rybičkovou a avokádovou pomazánku :). A pak jsme se šli toulat. Například jsme dojeli na konečnou autobusové zastávky… A tam viděli hřbitov. A rozestavěné domy. A dopravní uzel. :) Tak jsme pak zase po zhruba hodinové procházce sjeli trochu víc dolů, do Grünerløkky. A v Grünerløkke se to jen hemží stylovými i autentickými restauracemi. Měli jsme už docela hlad a tak jsme zašli víceméně do první, která nás zaujala. Vietnamská Lille Saigon. Dali jsme si tři různé druhy polévek, všechny na způsob phó a jako předkrm pár křupavých vietnamských rolek. I přes Radanovu prvotní obavu, že se z toho určitě nenají, jsme všichni odcházeli spokojení a dobře nasycení …

A pak pokračovali dál do města a pak domů, kde jsme s Leničkou sepsaly tento článek. A nacpaly se domácími haluškami s bryndzou :)





Obědo-večeře, sobota vpodvečer

Hanami, moderní japonská kuchyně

V sobotu jsme, stejně jako všechny dny předtím, nikam nespěchali. V posteli (nebo na gauči) jsme zůstali až do dvanácti, jedli tři dny staré rozpečené croissanty a povídali si…Do města jsme se pak všichni docela „ohákli“ :). Měli jsme totiž v plánu navštívit poměrně luxusní restauraci na Aker Brygge a hned vzápětí jít na operu.

Stává se docela příjemným zvykem, že když je Lenička v Oslu, vyrazíme na jedno jídlo někam, kam bychom si jen tak běžně nezašli. Bývají to takové ty restaurace, kde se nikam nespěchá, všechno je tam takové „luxusní“ a elegantní a vy máte spoustu času na vychutnání si těch pár kousků dokonale naaranžovaného jídla :). My jsme včera u jídla moc nemluvili. Hned sushi, které jsme si objednali jako předkrm, totiž bylo dokonalým „výbuchem chutí“ a my si jen vychutnávali. Kombinace lososa, avokáda a krémového sýra je jednoduchá, ale geniální.

A pak jsme si objednali tři různá jídla (jak je u nás zvykem) a navzájem od sebe ochutnávali.  Možná to bude znít jako klišé, ale fascinuje mě, jak zdánlivě jednoduché kombinace chutí můžou vytvořit neopakovatelný gastronomický zážitek.

O Hanami mi řekla kamarádka Markéta, jejíž přítel v ní před pár lety dělával sushi, a já jí za to teď takto veřejně děkuju :). Asi bych si Hanami mezi všemi těmi restauracemi na Aker Brygge nevybrala, ale stálo to za to! :)












Opera Lohengrin , sobota večer

... po večeři jsme to vzali podél fjordu k opeře. Měli jsme totiž lístky na německou operu Lohengrin od Richarda Wagnera. Na operu jsme chtěli zajít už dlouho, a když byla Lenička v Oslu naposledy, tedy loni v květnu, byly jsme se zeptat, jestli jsou ještě volné lístky. V den představení je to ale „no chance“. A tak jsme tentokrát nezaváhaly a Radan lístky koupil měsíc dopředu. A dokonce skoro zadarmo. Vstupenka do norské opery běžně stojí kolem 600-700 norských korun. Při vybírání sedadel ale Radan objevil místa, která stály jenom 80 noků. No nekupte to :). Sice je fakt, že jsme neměli úplně dokonalý výhled a sedadla, na kterých jsme seděli, byly spíš takové barové stoličky, ale zážitek nám to nekazilo. O Lohengrinovi jsem nevěděla dopředu vůbec nic a bylo to krásné. Hudba, scéna, a když jsem zrovna sledovala text, tak i ten. A skvělá atmosféra. Troufám si říct, že nás to bavilo všechny tři. I když jsme odešli po druhém dějství, protože Lenička brzo ráno cestovala.

Zážitek je ale už být v samotných prostorách opery. Předstávka mezi prvním a druhým dějstvím byla pár minut předtím, než se venku udělala úplná tma a ty barvy a ta atsmoféra byla neuvěřitelná.













A co jsme viděli a fotili mezi vším tím jezením jídla a posloucháním opery? :)


"The next cool thing will be being yourself." :)

Všude po Oslu najdete zajímavé a spoustukrát nápadité sochy. Tato stojí před vstupem do hotelu.






12 comments:

  1. Aker Brygge je nádherný... Už jsem tam byla ve všech ročních obdobích a vždy to bylo úžasné :-) Radka

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ahoj Radko, Aker Brygge je fakt krásné místo :). Teď je to ale tam vevnitř mezi těmi budovami skoro celé rozkopané ... :) ale ráda tam chodím kdykoliv, vždycky tam najdu něco nového .. a v kombinaci s tím fjordem je to dokonalé :). Měj se hezky, Tereza

      Delete
  2. Ty fotky jídla mě jednou zničí :))) Nádherné!! Nejvíce bych si dala to sushi, a je to poprvé, co jsem viděla ten sýr navrchu, zajímavé. Příště až ho budu dělat, tak to zkusím taky :)
    Šárka

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ahoj Šárko, určitě to zkus :). Já se přiznám, že v posledních pár měsících na sushi nemívám moc chuť. Jednu dobu to bývalo mé nejoblíbenější jídlo a jedla jsem ho opravdu často a asi jsem se ho přejedla ... ale občas si ráda dám a losos s avokádem je moje nejoblíbenější kombinace ... ten creamcheese to dokonale doladil! Číšník nám říkal, že to dali na chviličku zapéct do trouby (?), takže to nebylo úplně studené a byl to fakt zážitek :). Měj se krásně, Tereza.

      Delete
  3. Teda Terezko, to je reportáž! Sbíhají se mi sliny a koukám co je tam v Oslu nových moderních věcí. Ten pán s kufry - to je vtipný. Tam když přijedou hosté, tak se musejí hned usmívat. Budova opery vypadá moc pěkně, ta fotka jak se odráží slunce - paráda. Musel to být zážitek, i když jste tam nemohli být do konce. Na fotce jak jsi s maminkou, je vidět, že má z tebe radost a s Radanem vám to moc sluší.
    Tak jsem to zhodnotila a zdrbla.... měj se hezky. Jarka

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ahoj Jarko, děkuju za komplimenty :). No jo, v Oslu fakt neustále něco "roste". Budova opery je stará maximálně deset let, ale okamžitě se stala "symbolem Osla". My ze sebe s Leničkou máme radost tak nějak navzájem, ale Radan to hezky zachytil :). Děkujeme! Měj se moc hezky, Tereza

      Delete
  4. Krásné fotky Terezko :) Aker Brygge je opravdu nádherný jednou se tam chci také podívat! :)
    Mrkni na mů blog :),
    http://apinchofglamor.blogspot.cz/

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ahoj Kristýno, moc děkuju! :) Měj se hezky, Terez

      Delete
  5. Ahoj, terez můžu se zeptat kolik je mamince?:) Vypadá strašně mladě, myslela jsem nejdříve že je to tvoje kamarádka, moc se mi líbí jak ji oslovuješ Lenička. Je to takové roztomilé a jentak se to nevidí:)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ahoj slečno :). Lenička je jistě velmi potěšená tvým komentářem :)). Je jí 50 a já si taky myslím, že vypadá spíš jako moje sestra nebo kamarádka :)). Leničko jí říkám tak 5-7 let, asi jsem se nejdřív začala opičit po starším bráchovi, který jí taky říká jménem, ale už dlouho mi to přijde přirozené a přesně "jak má být" :). Měj se krásně, Tereza

      Delete
  6. To se tak krásně čte, a krásně se na to kouká!:)

    ReplyDelete