Jak jsem se vymanila ze začarovaného kruhu anorexie a záchvatového přejídání

Právě usrkávám čokoládový milkshake, je výborný a dneska je to poměrně podstatná informace. Před pár lety bych něco takového totiž nedala do pusy ani náhodou...

Dneska bych chtěla psát o mentální anorexii a záchvatovém přejídání. Obojí bylo pár let součástí "mé cesty". Vlastně pět nebo šest let. To je docela dlouhá doba.

Chci jen napsat na začátek, i když je to trochu takové klišé, že nejsem doktor, nutriční terapeut ani psycholog a tudíž budu tento článek psát pouze na zakládě své zkušenosti a prožitků, což je koneckonců jediné, co může udělat kdokoliv. Nikdo z nás nemá "univerzální pravdu" a zvlášť ne u takto citlivých témat. Můžu vám ale možná něco zrcadlit a je jen vaše, jak se k tomu postavíte ...

40kg - 57-59kg - 50-51kg

"Wow, stačí nejíst sladké, a můžu být hubená"

Píše se rok 2004, je srpen a s Leničkou odjíždíme na dva týdny do Itálie. Náš známý tam tehdy vždycky na jaře a v létě pracoval jako masér. Zároveň je to člověk, který se hodně zabýval stravou podle krevních skupin, což byla v té době hodně populární záležitost. Dneska už ani ne, protože "víme", že to zas tak jednoduše nefunguje a hlavně, že mnohem účinnější je poslouchat své vlastní "konkrétní" tělo :). Každopádně, celé dva týdny jsem nejedla sladkosti. Byl to pro mě velký zlom, protože do té doby jsem každý den musela mít nějakou čokoládu nebo sušenku, Jedla jsem sladké pořád a na cukr jsem měla vytvořenou docela slušnou závislost. Když jsme se vrátily domů, zjistila jsem, že ručička na váze ukazuje skoro pětikilový úbytek. To je ohromné číslo za tak krátkou dobu. A stálo za ním opravdu jen to, že jsem vyřadila sladkosti...

LOVE: (2) O tom, jak o svatbách vlastně nic moc nevím, o tom, jak bych chtěla, abychom všechny byly blogerky a taky inspirace na pozvánky

Je sobota dopoledne, a já si zhruba od středy každý den "lámu hlavu" nad tím, o čem tedy bude dnešní článek. S něčím se vám totiž přiznám. O svatbách vím velké nic. Jasně, mám ty svoje představy o tom, jak by asi měly vypadat moje šaty, před očima asi padesát různých druhů dortů, víme, že bychom chtěli svatbu v lese a moje pinterestová složka skýtá asi 400 fotek "plých inspirace", ale jak se opravdu oragnizuje svatba nebo jestli se dá zrealizovat alespoň polovina mých představ, to už nevím.

... a ani jsem to neměla moc možnost zjistit "v praxi". Všehovšudy jsem byla asi na čtyřech svatbách a z toho si dvě nemapatuju, protože jsem byla ještě celkem malá. Těch posledních dvou jsem se účastnila jako Radanova +1. Obě svatby byly moc hezké, obě byly v kostele a obě měly spoustu prvků, kterými se dá inspirovat. Jenže reálně ještě nic neorganizujeme, neobvoláváme, nevybíráme a vlastně ani moc nevím, na co čekáme :). Myslím, že čekáme na to "až budeme v srpnu doma", takže pokud v té době ještě nebudeme objevovat místa, kde by to mohlo být, nebo reálně uvažovat nad konkrétním fotografem, prosím, nakopněte mě, jo?

A vlastně mám na vás ještě jednu (nebo teda dvě) otázky - 

Budete se se mnou a s Radanem podílet na plánování? Podělíte se se mnou o vaše zkušenosti, poznatky nebo i nápady tak, jak se to snažím (a budu snažit) dělat já?

Věřím, že tohle je způsob, jak spolu můžeme ještě lépe komunikovat a navzájem se inspirovat. Občas mi přijde, že blogerky jsou brané jako ty "na druhé straně", co něco určují, ty, co motivují a inspirují, ale mně upřímně přijde, že si toho nejvíc můžeme předat společně. Za blogerkou stejně nejvíc stojí její čtenáři a jejich nápady ... A vůbec, necítím se být "na druhé straně". A konkrétně v této rubrice bychom mohly být "blogerkami" všechny. Pište mi do komentářů, na facebook, instagram nebo na email terez.sehnalova@gmail.com s předmětem "love" a budeme tu mít prostor všichni. Myslím, že tak by tento štítek postupně mohl být studnou inspirace i užitečných informací i pro všechny, pro které to zatím není aktuální... Jdete do toho? :) ... příště bychom mohly otevřít třeba téma ... co je potřeba k tomu, aby se dva mohli vzít aaaa třeba .... inspiraci na celkové "téma/barvy" svatby.

No, a aby tehle příspěvek nebyl jen "kecací", tak chci začít s inspiracema na pozvánky. Chtěla bych, aby byly jednoduché, s čitelným písmem a chtěla bych, aby byly psané v ich formě a nebo aby v ní byly použité naše jména místo neutrálního "ženich a nevěsta". Prostě (my) Radan a Terez(k)a vás zveme... :)

Spoustu materiálů se dá sehnat na fler.cz nebo na aliexpress.com.

Mušle neboli slávky podle kamaráda Roberta

Sobota odpoledne, kolem třetí hodiny. Jsem v práci, za hodinu zavíráme a nám všem co pracujeme je už teď jasné, že dnes nám všech chlebů a buchet zbydou mraky. Volám tedy Markétě, jestli by něco s přítelem Robertem nechtěli. Markét mi to nebere, tak jí píšu smsku a vracím se k práci. A ona mi po chvíli odpovídá, že jsou na pláži na jednom z oslovských poloostrovů a že mají spoustu mušlí a že ať přijdu na večeři a že za chleba budou rádi... Nejřív to nechápu, že jak jako mají mušle, ale pak jsem se dozvěděla, že jich prostě spoustu našli v moři.

A tak se pak večer k Markét a Robertovi vydám a stíhám i proces přípravy. A v ten moment mě napadlo, že bych to mohla zdokumentovat a Robertův recept vám sepsat. Není na něm nic složitého, ale znovu se potrvdilo, že v jednoduchosti je krása. Robert je sushi chef, roky se tomu věnuje, pracuje ve dvou z těch lepších restaurací v Oslu a mimo sushi umí prostě i výborně vařit... A tak, pokud se dostanete k čerstvým mušlím, třeba někde na dovolené na trzích, zkuste tento recept, bude vám chutnat, slibuju!

Celozrnná třešňová bublanina

"Čo keby sme si dnes spravili piknik?" Tak začalo naše úterní ráno/dopoledne, když jsme s Radanem po víc jak dvou týdnech měli oba volno. Bylo teplo, ale né úplné letní horko a tak jsme vynechali pláž i jezero a vydali se pár kroků na takový travnatý plácek kousek za naším bytem. Je dobře, že jsme to neodložili na dnes, protože leje jak z konve, fakt hustě, a má to tak zůstat celý den. Mám takové dny ráda, podobně jako ty horké letní. Zvlášť, když můžu zůstat celý den doma a na  tu smršť koukat jen z okna :). Dneska by bylo fajn, kdybych se pustila do vyřazování věcí, které nepoužívám nebo nepotřebuju, protože stěhování se blíží a nerada bych náš nový byt zahltila hned na začátku věcmi, které ani nevíme, že máme. Uvidíme, jak mi to půjde. V mezičase budu psát články. Snad stihnu i ten na sobotu a/nebo na pondělí, tedy pokud přijdu na to, o čem by měl být. Dřív by mě ani nenapadlo psát s předstihem, ale zjišťuju, že to není vůbec od věci. Někdy se mi chce psát víc a někdy míň. A přijde mi fajn využít tu chvíli, kdy se mi chce a navíc mi hraje do karet čas a dokonce i počasí.

(pozn. ve čtrvtek ráno - články na sobotu ani na pondělí se nekonaly, ale to neva, pořád stíhám a pořád se mi chce :)).

Ale trochu jsem vzdálila tématu. Piknik! S ním totiž souvisí dnešní recept. Když jsme se rozhodli, že si půjdeme ogrilovat maso a uděláme si hamburger, který si sníme venku na dece , napadlo mě upéct bublaninu. Já vím, já vím. Bublanina je klasika klasik a dokonce i já už tu jeden recept mám. Ale podle mě prostě "patří" k létu. Zvlášť ta třešňová. Radan se do ní zamiloval a vůbec mu nevadilo, že byla z celozrnné mouky. Protože byla vláčná a nadýchaná a tak "přesně akorát". Recept jsem si půjčila od Kluků v akci a trošku (ale jen maličko) ho pozměnila. Na piknik se hodí dokonale. Ale stejně tak na snídani, svačinku nebo dezert po obědě :).

9 tipů, jak si užít čas o samotě

Trávím hodně času sama. Už odmalička mi to nevadilo a naopak moc bavilo. Vždycky jsem si něco vymyslela, ať už to bylo psaní deníku, tancování po domě a zpívání si do dětského mikrofónu, koukání na pohádku (no, spíš na Pomádu ... :)) nebo běhání po venku ...

Radan byl poslední dva týdny pracovně pryč a já trávila hodně času sama. A moc jsem si to užila. Občas se setkávám s tím, že "já sama být neumím, nudila bych se." nebo "potřebuju lidi kolem sebe", tak mě napadlo, že sepíšu pár činností, co dělávám já, když jsem sama. Vlastně jsou to úplně obyčejné aktivity, pravděpodobně nedělám nic objevného. Ale nezaškodí si je připomenout, no ne? :)

1. Meditujte

Začneme hned něčím "kontroverzním" :). Teda na samotné meditaci není kontroverzního vůbec nic. Jen sdílení meditačních fotek na internetu je vlastně trochu "protiřečící-si", protože meditace klidu, kterou praktikuju, je právě o tom, že se soustředíte na svůj dech a všechno okolo jen necháte přijít a odejít... Ale taky jednu fotku mám, z Jeseníků, a vidíte, jak se mi teď hodí :)).

Pravidelně meditovat jsem začala až nedávno, většinou tak dvacet minut a pozoruju na sobě zlepšenou pozornost :). A jednodušeji se mi navrací k "teď". Zkuste to třeba taky. A pamatujte, že cílem meditace "není dostat ego do pohody," jak hezky říká "moje" Lenička :).

2. Čtěte

Chci zmínit knihy, ale vlastně moc nečtu. Před půl rokem mi z martinus.cz přišla kniha "Myšlení rychlé a pomalé", kterou jsem si sama vybrala a já ji dodnes nedočetla. Jsem asi v půlce. Až ji jednou dočtu, to může to být třeba za dalšího půl roku, napíšu o ní článek. Slibuju. :)

Teď v posledních týdnech si ale pročítám "Psaní na hladině vody" od Moojiho a "Pád do milosti" od Adyashantiho. Obě knížky využívám podobně, jako "Moc přítomného okamžiku" od Tolleho. Prostě si je čas od času náhodně otevřu a pomáhají mi "vrátit se k sobě". Většinou pak jednu z nich nosím s sebou v tašce a když mám chvilku, čtu a vnímám. Pokud mě tedy zrovna nezaměstnává instagram nebo něco podobného, že jo :).

3. Procházejte se na místa ve vašem městě, které ještě neznáte

Často prostě vezmu foťák a dojdu nebo dojedu na místa v Oslu, kde jsem ještě buď vůbec nebyla a nebo jen párkrát a je to tam pro mě nové. Takto jsem před pár dny (znovu)objevila další nádherný výhled na fjord. Včera jsem tam vzala i Radana a myslím, že je to dokonalé místo na rande, ale právě i na tu meditaci a nebo jen prosté "vyvalování se". :) Takových míst je v Oslu spoustu a stále a stále je co objevovat a jsem si jistá, že podobně to je v každém městě nebo i vesnici. Kolikrát totiž i "stará známá" místa působí pokaždé jinak ...

LOVE: (1) Jak bych chtěla svatbu v lese, knedlíčkovou polévku a o tom, kdy se bude podávat dort :)

Je pátek odpoledne a já sedím doma na sedačce, s miskou jahod a malin na klíně, s oknem dokořán nechávám do bytu proudit teplo, a už dobrou půlhodinu píšu tuto větu. Teda ne tuto konkrétní větu, prostě "úvod". Trochu jsem si to s tím psaním "inspirativních článků" o přípravě svatby asi zavařila. V hlavě jsem měla nějakou představu, že to je přece jednoduchý, prostě najdu pár fotek na pinterestu, které mi dají lepší obrázek o tom, jak bych chtěla, aby naše svatba vypadala a ty pak hodím sem a něco k nim napíšu. Ach ty představy! "Realita" je taková, že mi každý třetí obrázek na pinterestu říká, že už je dávno pozdě a nemáme vůbec šanci to všechno stihnout zařídit. Místo i fotografa nebo kameramana už máme mít dávno zarezervovaného, protože "to nejlepší" je vždycky zabukované rok dopředu!!! A to vůbec nemluvím o tom, že bych už měla mít návrh pozvánek a v rukávu dalších deset nápadů, jak požádat své kamarádky nebo členy rodiny, aby se staly mými družičkami. No ... místo, fotograf, kameraman - NOT check, pozvánky už vůbec ne a co se týče družiček, zatím ani nevím, kdo jimi bude, i když "nápad" mám. Zatím mi z toho vychází to, že pinterest může sice být dobrý zdroj inspirace, ale spoustu toho jde "mimo" mě. Celkově se cítím dost v klidu a jestli mám "jasnou" představu o něčem, chci, aby taková byla i naše svatba. Uvolněná a přirozená. Někdy (vždycky:)) je lepší poslouchat hlavně sebe :).

A tak si i ty fotky plné inspirace, necháme na příště. Nehledě na to, že mě zatím ani nenapadlo, jak to "uspořádat" dohromady, aby to bylo zajímavé i pro vás. Jeden článek jenom o šatech, květinách nebo dortech? Nebo všechno dohromady? Máte nějaké nápady vy?

Zdroj: Pinterest

Jéé, a jak tě požádal o ruku? A kdy bude svatba? Jaké budeš mít šaty? Těšíš se?

Tart ze špaldovo-žitné mouky s jahodama, malinama a borůvkama

Ležím venku na trávě, sice trochu našikmo, protože jsem si deku roztáhla na kopečku, ale stále tu chytám internet z našeho bytu. Nevím ani, jestli ho potřebuju, spíš ne, článek jako je tento můžu psát i bez něj. Ale uploadovat bych ho pak už nemohla, takto to budu mít "všechno v jednom".

Popíjím limonádu, kterou jsem si namíchala z litru perlivé minerálky, půl lžíce medu, limetek a spousty malin, jahod a borůvek. Kupuju si je teď pořád, stojí jen pár korun a je z nich cítit léto. Teď mě jen napadá, že třeba ty jahody bych si ale mohla jít někam natrhat sama, po celém Oslu se teď předhánějí s tím, kdo kde má šťavnatější norské jahody, takže tu někde musí být. Až to dopíšu, půjdu si to zjistit :).

Když jsem včera volala Radanovi, který je tento týden pryč, co mám v červenci na blogu v plánu, první, co mi řekl bylo, že bych měla upéct "malinový letní páj" ... nevím úplně, jak na to přišel, každopádně mě díky tomu napadlo upéct tart. Mimochodem, velký rozdíl mezi pájem a tart není. Páj má většinou trošku tlustší těsto a častokrát se dává těsto i navrch na náplň a podává se rovnou z formy. Tart se většinou peče ve formě z odjímatelným dnem a je celá o něco "tenší".

Hledala jsem nějaké recepty pro inspiraci a nakonec si poskládala vlastní recept z několika jiných. V posledních dnech se snažím jíst malinko "zdravěji" a snažím se omezit lepek, tak jsem se rozhodla vyzkoušet špaldovo-žitnou mouku a přijde mi, že dezertu spíš dodává na chuti, než ubírá. Cukru tam taky moc není, alespoň v porovnání s všemožnými cupcaky a cheesecaky, ale tart přesto sladká je. Navíc to máte za chvilku hotové. Samá pozitiva, samá pozitiva :). Takže nakupte a nasbírejte ingredience, pusťte se do pečení a pak si kousek, nebo dva vychutnejte někde na sluníčku třeba. A nebo ho někomu věnujte ... jen tak. :)