Tento blog se stal neoddělitelnou součástí mých dní, mě samé. Není den, kdy bych na blog nemyslela, je jednou z forem mého života, kterou si opravdu užívám, které věnuju hodně energie a hodně času. Je odrazem mě samé. Nebo alespoň té části mě, kterou si myslím, že jsem. Chápete!? :)
A co mi tedy přináší tento blog?
- je mým deníkem. Deníkem, do kterého kromě mě může nahlížet kdokoliv. Vždycky jsem v sobě měla zakódované, že jsem člověk, který je nejradši sám se sebou, je nespolečenský, nudný a nezajímavý. Až jsem si uvědomila, že jsem jen zaškatulkovala samu sebe do nějakých škatulek a udělala z toho neměnnou věc - já taková jsem a tak to je a nikdy to nebude jinak. Ale nedošlo mi tehdy, že všechno plyne a mění se a nikdy nic není stejné a tedy ani já nejsem stejná. Jsem stále jiná, otevřená a čímdál víc osvobozená od představy, že musím nějaká být. Nejlépe taková, jakou mě chtějí ostatní. A přitom stačí pouze být "v souladu". Tento blog je pro mě tedy takový ukazatel toho, jak můj život plyne. A zároveň doufám, že je zajímavý i pro vás.
- je seznamem (mých) receptů. Tento bod konkrétně mi přináší to, že se mám ke svým (oblíbeným) receptům kam vrátit. A taky je to asi nejužitečnější bod pro vás, čtenáře. Protože je to něco "konkrétního", něco uchopitelného, něco, co si můžete udělat sami doma. A všímám si toho, že právě recepty jsou jedním z hlavních důvodů, proč sem za mnou chodíte. A to je v pořádku, mám z toho radost. Jídlo, pečení a vaření je další neoddělitelnou součástí mých dní (stejně jako tento blog). Každou chvíli mě napadají nové recepty, každou chvíli se dívám na nějaká cukrářská videa, každou chvíli o jídle a pečení mluvím. Pečení a jídlo je má "vášeň", v tom nejprostším slova smyslu.
- kdybych neměla tento blog, pravděpodobně bych nepoznala tolik úžasných lidí. Kdybych neměla tento blog, pravděpodobně bych nikdy nepoznala Terezku a nikdy bych se nepustila do tohoto projektu.
- kdybych neměla tento blog, pravděpodobně bych nedostávala ty krásné zprávy, které mi od vás chodí stále častěji a které mě neuvěřitelně těší a inspirují. Mám díky blogu, jak už jsem psala v předešlém bodě, opravdu možnost se seznámit s lidmi, se kterými bych asi normálně do kontaktu nepřišla a už jen proto to stojí za to.
- a vůbec, psaní mě těší a odmalička těšilo (tohle třeba se nezměnilo nikdy :)) a je to pro mě asi nejpřirozenější forma projevu.
Tričko vystihující vše! :) |
Co bych chtěla předávat vám
- mám v sobě spoustu energie a ráda ji šířím dál. Dodává mi to další energii, když vidím, že se lidi v mé přítomnosti cítí dobře a snad se mi to (alespoň občas :)) daří i v psané formě. A když to pak takhle hezky funguje, tak ta energie tak hezky plyne mezi námi všemi a všichni se budeme cítit dobře :)
- chtěla bych, aby tento blog, popřípadě facebook, kde jsem aktivnější, bylo místem, kam se rádi vracíte. Kde si budeme psát mezi sebou, kde můžeme tvořit něco společně.
- píšu dost podobným stylem, jakým i mluvím (o čemž se můžete přesvědčit na fb stránce, kam jsem nedávno dávala svá videa :)), píšu tak, jak mi naskakují myšlenky, občas používám až moc uvozovek a závorek, ale z nějakého důvodu mi to tak naskakuje v hlavě a jen to reflektuju do písmen. Nemám potřebu se stylizovat do nějakých rolí, o kterých si myslím, že by mohly mít uspěch nebo by mohly být víc líbivé. Chci si s vámi tady na blogu a vůbec všude jinde povídat přesně tak, jak si povídám s lidmi okolo mě.
- uvědomuju si, kolik lidí na světě je jedinečných. Všichni do jednoho jsme zajímaví a chtěla bych, abyste po čtení tohoto blogu tento pocit měli. Že jste zajímaví. A že pro to nemusíte mít ani perfektní život plný blíštivých věcí, ani stohy "papíru" (tím myslím diplom) v šuplíku, prestižní práci a ani nemusíte mít každý den naplňěný aktivitami k prasknutí, abyste z toho mohli být tzv. "dobrý pocit", kolik jste toho zvládli a dokázali. Já osobně se považuju za šťastného člověka. Přestože objektivně nemám ani jedno z výše popsaného (no dobře, "papír" mám, bakalářský, a nestydím se za něj, zároveň mě ale rozhodně nedefinuje jako člověka a není to nic, co by vypovídalo o mně ani o tom, co umím.) Jsem šťastná, protože si uvědomuju, že tento život, minimálně v této formě, prožívám jen jednou. A že existuje jen a pouze v přítomnosti, a že věci se dějí a my máme tu jedinečnou šanci volby. Každý může být šťastný. Každý. A chtěla bych, abyste věděli, že se můžete cítit spokojeně a šťastně, i když možná vedete úplně "obyčejný" život. Je váš, je zajímavý.
- postupně bych ráda zlepšila design webu i fotky, to je něco, na čem bych chtěla pracovat, protože to už dlouho stojí na místě a neposouvá se to a popírá to tím mou filosofii o "změně" :)). Tak snad vydržíte
- a samozřejmě RECEPTY a JÍDLO!! :) To je stejně ten nejhlavnější důvod, proč jste otevřeli tento blog, ne? :) .. tak já už příště nějaký (recept) přidám :)
U bodu o jedinečnosti a štěstí mi ukápla slza. To je totiž to, co z tebe, Terezko, cítím. Z celého tvého blogu. Že jsi šťastná, obyčeněn šťastná takovým tím lidským způsobem, který je dnes tolik vzácný. V tomhle jsi mi ohromnou inspirací.
ReplyDelete