Na to, jak mě všeobecně baví vařit a péct, tak se k tomu v Praze dostanu a vůbec dokopu málokdy. Přiznám se, že mě dost ovlivňuje stav kuchyně. Nejradši vařím doma. Naše kuchyň je velká tak akorát, praktická, všechno mám po ruce, hrnců, misek a pánviček mám kolik potřebuju a celkově se mi líbí styl, jakým je vymyšlená. Až budu velká, tak bych chtěla podobnou, jen ještě víc "vylepšenou" - s velkou "pracovní" plochou uprostřed a s hrnci a pánvičkami zavešenými podél té plochy. Nebo tak nějak.
Potom ráda vařím i v Oslu. Je to kolejní kuchyň, ale je v ní spoustu světla, všechny talíře, hrnce a pánvičky jsou vidět (jsou poskládané v otevřených policích) a prostoru je dost ..
Jen tady v Praze - kde paradoxně trávím nejvíc času, mě to prostě nebaví. V kuchyni je tma, málo prostoru na přípravu, málo hrnců a dodneška nevím, jak se zapíná plynová trouba, takže nic nemůžu péct. Přiznávám, že to poslední je trošku moje chyba..
Každopádně, jednou za čas něco uvařím. Většinou se jedná o něco (až příliš) jednoduchého a není tomu jinak ani dnes. Ne vždy je ale chuť a čas vařit něco složitého, tak sem svůj recept na "bramborové noky" (ne knedlíky! :)) s (vděčným) tuňákem dám. Samozřejmě by bylo nejlepší, kdybych si noky udělala sama, ale opravdu se mi tady do toho nechce. Tak snad příště :).
