O Vánocích ...

Před chvilkou jsme se dole v obýváku dodívali na Popelku. A stihli jsme i celý "Byl jednou jeden král". Dvě české pohádky, které si užívám každý rok zas a znovu, a přesto pokaždé jinak. Když jsem dnes projížděla instagram, našla jsem tolik fotek Popelky od Norů, které tam sleduju. V Norsku je "naše" Popelka stejná tradice jako u nás. A podle komentářů u jednoho z těch profilů je stejně tak i v Německu, Bulharsku a existuje například i francouzská verze.

Momentálně už jsem ve svém pokoji, popíjím bílé víno a přesto, že se mi trochu klíží oči, mám chuť psát. Jsem tak ráda, že v naší rodině už několik let bývají Vánoce bez jakéhokoliv stresu. Myslím, že jsme se všichni tak nějak zbavili představ o tom, jaký by ten Štředrý den vlastně "správně" měl být a prostě jen děláme věci, které chceme a hlavně to vlastně tak moc neprožíváme. To ale neznamená, že si je neumíme udělat hezké.

Každý rok si říkáme, že ten další už nebudeme kupovat tolik jídla a vlastně myslím, že to tak i děláme, ale nějakým záhadným způsobem mám každý rok hodně podobný pocit přejezenosti.

tatínkova nejlepší rybí polívka

Losos a babiččin bramborový salát

Tento rok máme i nádhernou vánoční výzdobu. Třeba takový pohled na jeden nasvícený stromek v domě a druhý za ním na zahradě je k nezaplacení. Fotky to nikdy nevystihnou v takové intenzitě, ale ten pohled je fakt kouzelný.

Co je hodně specifické u nás doma, nesouvisí to teda s Vánoci, je, že v jednom rohu najdete sochu Buddhy, o kousek vedle je panenka Marie a někde mezi stojí na poličce židovský svícen... baví mě tato nekonvenčnost a otevřenost a přiznám se, že moji rodiče jsou pro mě opravdu nekonečným zdrojem inspirace a energie.

Letos jsem měla v plánu si na sebe ke štědrovečerní večeři obléct takové krásné bílé sváteční šaty ... a pak jsem uviděla Leničku v dlouhé červené sukni, kterou si nedávno přivezla ze Srí Lanky. Uznávám, bez mučení, že jako první mi vyjela ta má "krásná" vyjetá dráha v mozku, že "takto chceš být oblečená?" .. až jsem si tu sukni sama zkusila, už ji nesundala a nakonec jsme byly v těchto "hipísáckých" sukních obě. A fakt je ten, že jsem se dlouho v nečem necítila tak uvolněně, pohodlně a hlavně krásná, jako v tomto oblečku. Myslím, že mám jasného outfitového favorita na tohle léto .. pokud se tedy do té doby nějak zásadně neposunu, což samozřejmě nemůžu vyloučit :) ...

Co se týče dárků, tak jsem se letos snažila zabalit každý z nich zvlášť. To aby to vypadalo, že pod tím stromečkem něco máme :). I když na dárcích fakt nelpíme, je fajn pocit moct si nějaký rozbalit. Co myslíte?

Jo, a ještě jsem pekla vánočku. Podruhé v životě a poprvé úspěšně. Taťka tvrdí, že ji mám ještě lepší, chutově, než babička... to sice nevím, přecejen jsem používala její recept, ale protože babička letos vánočku nepekla, a vlastně ani loni, tak tak nějak podvědomě cítím, že odteď už to prostě bude na mně. A vlastně jsem s tímto faktem naprosto v souladu :)

A ještě pár dalších vánočních perliček

OBLÍBENÝ VÁNOČNÍ FILM - Love actually. Je to pravděpodobně dost neoriginální, ale Lásce nebeské jednoduše nic nechybí. Myslím si, že ve svém žánru prostě nemá konkurenci a navíc, pokaždé, když se na něj dívám znovu, najdu tam něco, co jsem předtím nevnímala... pamatuju si jako včera, když jsme v prosinci 2003 jeli celá rodina z Prahy, už už jsme byli u Brna a někoho z nás napadlo, že bychom si zašli do kina. David, můj brácha, měl už asi i tehdy nějaký internet v mobilu a našel, že hrají nějakou Lásku nebeskou. Nikomu z nás se nějak nezdál ten název, říkali jsme si, že to určitě bude kravina (ach ty koncepty a vsugerovávání)... no a pak jsme z kina všichni odcházeli s úsměvem na tváři a od té doby na Love actually nedáme dopustit.

DALŠÍ FILMY, CO SI RÁDA POUŠTÍM O VÁNOCÍCH - Notting Hill, Pretty Woman, samozřejmě zmíněnou Popelku i Byl jednou jeden král, Bridget Jones, The Holiday ...

OBLÍBENÁ VÁNOČNÍ SKLADBA - Carol of the Bells

OBLÍBENÁ VÁNOČNÍ SNÍDANĚ - čerstvá domácí vánočka, máslo a "šlehando grando" (kakao z pravého kakaa vyšlehané v mixéru :)). Dneska jsme ji takovou nestihli, protože jsem si s vánočkou dala načas, ale zítra .... zíííítra už to bude.

POPRVÉ nebyl s námi na Štedrý den můj brácha. Letos poprvé je trávil jen se svou přítelkyní.

KAŽDÝ ROK chodíme na minimálně hodinovou procházku. Brácha ji většinou vynechává.

Trošku mi přijde, jak kdybysme slavili Vánoce třeba v březnu

NIKDY jsem doma zatím nepekla klasické vánoční cukroví. Je to paradox, trošku. Jako malá jsem párkrát pomáhala babičce a pak tetě, ale doma jsme nikdy nepekli. Letos i loni jsem navíc přiletěla domů na Vánoce až těsně před Štědrým dnem.

... myslím, že půjdu pomalu spát. Je sranda, že už je Štědrý den zase téměř za náma... na druhou stranu, je to jen jeden den v roce a nikde není psáno, že každý náš den nemůže být štědrý, pohodový a plný lásky.